Hrbáč

Původní film jsem neviděl, takže nemám možnost srovnání. A myslím (pro mě), že je to dobře, jelikož jsem alespoň nevěděl, co se bude dít a kam se bude děj ubírat. Hlavní ženská hrdinka je bezpochyby nádherná, jen ten její vztah s otcem neotcem byl na můj vkus až moc incestní. Jediným pro mě známým hercem v tomto filmu byl Vincent Perez a tak mě dost překvapila jeho poměrně malá role. Nakonec hlavní mužská role byla zahrána dobře, s jeho představitelem i jeho počínáním (tedy až na to, co jsem psal výše) jsem byl spokojen. Maličký záchvěv De Brocy po hodně letech, bohužel jeho poslední. (07.01.2020)

Zábavný dobrodružný snímek s historickými kulisami. Daniel Auteuil zde působí mnohem sympatičtěji než jeho Jindřich Navarrský z Královny Margot a na ostatní Francouze se zde také dobře dívá, dokonce i na zde kritizovaného Luchiniho, který se mi ve své záporné roli velmi líbil. Příběh ani extrémně komplikovaný, ani originální, na nic z toho si ale nehraje a tím dovede diváka uchvátit. Oceňuji také to, že se tvůrci nesnažili hrát na děj jako prim, ale dávali rozvoj i vzájemným vztahům mezi postavami, ať už jde o Lagardera a de Nevers, nebo vztah opět Lagardera se svojí adoptivní dcerou, která byla v podání Marie Gillain neskutečně sladká, ale v konečném důsledku jde o jednu z mála mých výtek, protože mi jejich závěrečný polibek prostě neseděl. Ale tím, že neznám ani knihu ani původní film, nemohu říct, kde se chybička poprvé objevila, či zda chybou vůbec je. Tak či onak to ale mé dobré pocity z Le Bossu nijak nezmění. (24.12.2020)

Mnó (stručný přibližný překlad - nevím, jak začít). Bála jsem se toho dost a byla jsem si téměř jistá, že svého rozhodnutí budu litovat. Ale protože každého zbabělce čeká zasloužený trest, rozhodla jsem se býti udatnou a zkusit to. A nemohla bych s čistým svědomím tvrdit, že toho lituju. Možná také proto, že filmům nezřídka připočítávám k dobru, když si na nic nehrají a nesnaží se být ani velkým uměním, ani nástupcem původní verze. Když jsou celkem poctivou šermířskou podívanou s pohlednou výpravou a hlavní hrdinkou, nekomplikovaným příběhem, který beztoho všichni dávno známe, a slušnými herci. I kdybych chtěla, nemohla bych být na Auteila ošklivá a říct, že Maraisovi nesahá ani po kotníky. Řekla bych, že ke kolenům to dotáhl. Potíž je v tom, že Marais byl docela vysoký. (27.07.2007)

Či je Lagardére rovnako populárny ako Christo je na polemiku. Peknú, pretože víťazia obaja, a ja, pohrúžený do ozaj výborne napísanému príbehu, nemôžem minúť akékoľvek spracovanie. Vedomosť o tomto snímku som nemal, no upútavka na ČT2 zapôsobila a utekal som domov, aby som stihol perfektného Auetila, šialeného Pereza a pre mňa skvelého bezokého. V podstate len záporák pôsobí ako s fantasy, je však na niektorých miestach správne, ba až čudne šibnutý, chorý, úlisný, úchylný, zákerný. Skladbu Hrbáča možno postaviť iba na troch elementoch. Herci prepožičiavajúci charakter postavám (skvelá francúzska prehliadka), šerm a súboje a udržanie dobrodružnosti príbehu. Nešlo o orgastické vyvrcholenia, avšak všetko sedelo v príjemne pozerateľnom štýle, takmer vždy okorenené skvelou choreografiou súbojov. Excelentné bolo zasadenie časti vysoko do hôr. Sneh pôsobí až radostne, infantilne. Istý De Broca mi v konečnom dôsledku naservíroval poctivú francúzsku kinematografiu, ktorá nikde netlačí, ale úctyhodne pokojne kráča k potešeniu diváka. (18.01.2012)

Staršie spracovanie s Maraisom si už presne nepamätám, ale toto novšie mi prišlo dobrodružnejšie a akčnejšie. Tu výhody viacmenej ale končia. Napriek dlhej stopáži je dej veľakrát skratkovitý, s nedotiahnutými scénami a niekoľkými nelogizmami. Hlavný hrdina nestarne, 16-ročná dcéra nemá problém s incestom, keď sa zaľúbi do svojho domnelého otca, predvádza násilný cvik s mečom, aj keď nikdy nešermovala. Spočiatku je prítomný humor, ktorý mi do takého filmu nepasuje, neskôr je ho už menej. A vzťahy medzi postavami mi prišli málo vierohodné. Napriek tomu si divák asi najviac zapamätá dobrodružný dej a telenovelovské vyvrcholenie. (02.12.2020)