Nebojte se tmy

Zmutovaní krysokrálíci číhají v teple za pecí na dalšího caparta se zdravým chrupem ošetřovaným jahodovou Fluorkou a Guilllermo by měl s tím mezkalinem trochu přibrzdit. Jak si můžu oblíbit film, kde mi sympatická ústřední rodinka natolik přirostla k srdci, že bych po prvních dvaceti minutách nejraději tatínkovi uřízl koule tatínkovou břitvou, malého fakana zavřel na pár dní k Samaře do její útulné studny a paní Kateřinu… no, té bych nic neudělal a trpělivě bych si počkal, až se odporoučí do scientologického pekla, kde jí duchové Marsu strčí sirky do očí a bude muset navěky dokola sledovat Plán 9 pro Strážce vesmíru. Protože jsem dnes pozitivně naladěn, musím alespoň pochválit skřetí verbeš, ta měla na rozdíl od člověčích antihrdinů šmrnc a odzbrojující dávku sexappealu. Bojíte se nudy odporné jako poševní hlen Vetřelčí matky? Ne? Začněte. (05.05.2012)

Don't be afraid of the dark mě docela zklamalo. Dost jsem se na něj těšil a jeden čas jsem na něj chtěl vyrazit do Karolových Varů do kina, protože v tom našem chebském se prosadí leda tak Harry Potter. No, možná je dobře, že jsem tak neudělal. Tohle je strašně utahaný horor, který pořádně nebaví ani v samotném závěru. Vzhled příšerek je nám odhalen hned na začátku, takže si ani nemůžeme nalhávat, copak je to za krvelačná monstra. Charaktery jsou ploché a ten konec, nic moc. Zklamání jak fík. (17.11.2011)

Horor s vyloženými kartami hrát nemůžete. Titulní výzva je přibližně od poloviny filmu úsměvná, neboť nemáme důvod bát se tmy, když víme, co v ní číhá. Hrát nemůžete ani s talentem manželky Toma Cruise, ale vysvětlujte to hollywoodským producentům (SPOILER: alespoň, že je Katie za své herectví v závěru po zásluze odměněna). Kdyby bylo zachováno zvídavé dětské hledisko, dávající během průzkumnického, lehce magického rozehřívání vzpomenout na Faunův labyrint, bez odboček k tradičně nechápajícím postavám otce a náhradní matky, film by snad fungoval alespoň jako metafora dětského boje o pozornost dospělých (Sally jde svým novým kamarádům vstříc kvůli nudě a osamělosti). Jakýkoliv druhý plán je ale ubit debilitou zápletky a postav. Zatímco béčkový původ ústředního zla má své kouzlo a fanoušci žánru jistě ocení, že jeho kořeny sahají kamsi ke gotickému hororu, pro chování lidí, běhajících dokolečka jako morčata v kleci, namísto toho, aby se věcem postavili čelem (nebo, rozumněji, vzali nohy na ramena), omluvu nenacházím. Obávám se, že zaplnit onu prázdnotu by nedokázala ani imaginace del Tora, kdyby svůj scénář režíroval. Apendix: nejvíce mne vyděsil dvojí výskyt slova „skicy“ v titulcích, s nimiž je film promítán. 55% (08.09.2011)

Hororový potenciál to mělo velký, ale to má vlastně každý takový dům. Co se atmosféry týče, tak ta je celkem zdařilá, některé dílčí momenty velmi povedené, příběhově je to ovšem značně fádní. I ta atmosféra mohla být lepší, kdybychom se už v první polovině nedozvěděli, co je ono tajemné neznámé, které je mimochodem děsivě velmi sloboučké. Když si k tomu ještě přičtu herecký výkon Bailee, který mi byl chvílemi proti srsti a "herečka" jako taková mi tam moc neseděla, tak mi vychází opravdu jen hodně slabé tři hvězdičky. 55% (03.12.2012)

S polaroidem proti mystickému zlu. Del Toror vzal pohádkový námět a přetavil jej v lehce "strašidelnou" podívanou, která možná nevybočuje z řady, ale svým způsobem vrací diváka o desítky let zpět do doby Gremlins - i v Don't Be Afraid of the Dark je zlo poťouchlé a proklatě hravé, jen ten bizardní hudební motiv chybí. Tenhle neúmyslný most do minulosti mě potěšil víc, než jsem očekával. (01.10.2011)