• honajz
    ***

    Ono jak který díl. Třeba u dílu Lidé z pravěku jsem si napsal: "Čekal jsem asi trochu víc, než jen tři lidi, kteří místo na chatu jezdí sem (jak to mají zabezpečené?, a když si hrají na pravěk, proč tam jezdí autem, a ne třeba MHD?), mají tu zvířectvo a občas si upečou až moc křupavé placky. Moc mi to nedalo." Pak je hodně dílů ani ne tak o venkově, jako venkovských muzikantech - těch je snad nejvíc a kolísají opět mezi zajímavými a mezi nudnými -, o venkovských kroužcích ("Chodím zpívat do Kuřátek, protože jezdíme za hranice.") a sem tam, při troše štěstí, opravdu o venkově jako takovém (třeba pán, který po tátovi převzal roli kočího a jede udělat radost babičkám a dědům z domova důchodců, to byl snad asi nejautentičtější díl). Co mi úplně chybí, jsou díly o krajině na venkově, domácích i polních pracech apod.(21.1.2020)

  • I.AM.NOT
    ****

    Jeden, biofarmář, který není oficiálně biofarmářem, protože biolicence stojí moc peněz a nedostal od státu ani korumu, řekl, že vegetariánství je velmi progresivní styl. Souhlasím. Možná kdyby se zvířaty bylo zacházeno jako zrovna v tom díle, tak bych své jídelní návyky přehodnotil. Biopořad k biozamyšlení.(7.10.2010)

  • Una111
    *

    Viděla jsem díl Pohádková země a žasnu nad tímto veledílem režiséra Robina Kvapila! A přitom na tom není nic těžkého, posuďte sami: To se vezme poněkud exaltovaně působící majitel pohřebního ústavu Raimund Niederführ (dříve pod jménem Ivan Genov) a jeho politické názory (i když v mnohém mu dávám za pravdu, např. jeho názor na prezidenty Beneše a Háchu či odsun Němců), k tomu Vítězslava Klimtová, kterou - jak ji znám - nikdy nezajímalo nic jiného než peníze, vkus šel u ní vždy stranou a která se teď našla v roli čarodějnice, dědička to moudrých keltských šamanů... Toto se smíchá dohromady, okoření se úryvky autentických projevů Beneše, Háchy, Gotwalda, Havla a Putina, a to všechno na pozadí nevkusných loutek výše zmíněné - a že nevíte, co z toho vznikne? Ale kdepak, to se mýlíte... vznikne z toho "dokumentární film". Ta 1 * je jen a jen pro pana Niederführa a jeho krásné, staromilské výpravy pohřbů.(31.1.2015)

  • Pepinec
    ****

    Pro spoustu lidí je synonymem ke slovu venkov vidlákov. A ve vidlákově, jak z názvu vyplývá, jen těžko mohou žít chytří lidé. Jenže, i když venkov dnešního světa neznamená pouze partu sedláků v holinách od hnoje, tak právě tito sedláci se špinavými holinami vědí své, a dost možná vědí nejvíce. Jak poznamenal jistý farmář v jednom z dílů; "Není potřeba bušit se do hrudi a křičet, jak jsem úspěšný. Důležitější je spokojenost."(4.10.2011)

  • Big Bear
    ***

    Zcela náhodou jsem viděl díl: Kluci od čáry. A chvilku jsem nevěřil svým očím. Bylo to o partě bývalých pohraničníků, kteří se schází a slzí nad tím, jak tehdá střežili ČSSR před narušiteli, respektive spíše to aby z toho Husákova ráje nikdo nemohl prchnout... A jelikož se sem tam někdo bránil, občas to schytal i statečný obránce hranic. Těm pak tenhle spolek staví na památných místech pomíčky a pořádají tam pietní akce. Samozřejmě se zdraví - soudruzi, na srazy chodí v uniformách se zelenými barety a brigadýrkami s nášivkami Psohlavců na rukávech... Jsou skálopevně přesvědčeni, že republiku uchránili. Když se pak jich ptali před čím, složitě koktali, protože poslední školení politruků měli přeci jen už před více než 40 lety a k stáru člověk také více zapomíná. Upřímně, nechápal jsem že ještě někde něco takového existuje. Sdružení těch co pomáhali režimu aby tu byla nesvoboda a ještě na to být hrdý, to chce sakra koule. Chápu, že kucí strávili na hranicích v lesích asi i pěkné chvilky v přírodě a na vojnu každý občas vzpomene se slzou v oku, ale nepřehodnotit po tom všem a nepřiznat si, že jsem sloužil zrůdné ideologii... no soudruzi, to tedy opravdu nechápu. * * *(3.10.2018)

  • - Na základě přepisu vybraných textů z dílu "Nutrie jako životní krédo" v režii Hany Novákové napsal Tomáš Baldýnský sbírku poezie "Vyšívaný vlnama". (Jezinka.Jezinka)

  • - V díle Mořeplavec na suchu slavný český mořeplavec Rudolf Krautschneider staví vor pojmenovaný „Euriku“ pro plavbu přes Atlantický oceán. Po postavení voru v přístavu Partimoo v Portugalsku však dopadlo vše jinak. 3. července 2015, po dlouhých neúspěšných jednáních s kapitánem přístavu Portimao v Portugalsku, se posádka voru Eurica rozhodla z plavby rezignovat. Důvodem byla absolutní arogance moci přístavních úředníků a neustále obstrukce zakazující odplutí voru. (sator)