Katka

Katka je fetka, takže ji těžko můžeme litovat. Třeštíková má dost perverzní choutky, když roky leze mezi feťáky. Její přístup je však pro mě za hranou. Ve jménu diváckého zájmu nezasáhla ani v situaci, kdy si dva drogově závislí pořídili dítě a reálně přemýšleli, že si budou hrát na rodiče. Její občasné naivní apely byly pouze na kameru. (22.06.2021)

Katka je dokument velice silný, to je bez debaty, jiný ani příběh věčně na dno padající feťačky ani být nemůže - krutý, odporný, děsivý, beznadějný a špinavý - přesně jaký život s tvrdými drogami už holt bývá. Otázkou ovšem je jestli by nemohl být i lepší, protože evidentně značně spoléhá na znalost Katky a jejích životních začátků z původního televizního dokumentu, jehož "děj" film shrnuje vcelku zkratkovitě a povrchně, zatímco zbytek je až zbytečně moc natahovaný. S postupně přibývající stopáží se tak drsná výpovědní síla snímku poněkud vytrácí. Ale i to je jen detail oproti největšímu otazníku který nad filmem a hlavně jeho formou visí - jak moc může pozorovatel nezúčastněně pozorovat a dokumentovat, aniž by byl přímou součástí děje? Je to samozřejmě řečnická otázka, nemůže nijak, ale pak je tedy na místě se ptát proč autorka svůj rádobynezávislý přístup nijak neosvětlila v komentáři či úvodním slovu. Obzvlášť když Katčin život sama logicky a viditelně narušuje - ať už pod vlivem událostí, či prostým pokusem nějak lidsky ke Katce přistoupit a chtít po ní vyjádření k jejímu mizernému životu. Divák tak permanentně cítí přítomnost život narušující kamery, cítí že není vše tak skutečné jak se tváří být... ale nikdo mu nedá žádné logické osvětlení celé situace. Bez znalostí pravidel dokumentu pak i jeho uvěřitelnost a výpovědní hodnota ztrácí na výši. 7/10 (04.01.2011)

Velký dokumentární počin hodný uznání, který je ovšem (pro mě) obsahově odporný a i když jsem se snažil najít soucit, vůbec je nelituji, takový lidé se mi hnusí a celkem obdivuji sociální pracovníky, kteří se smažkami pracují, na druhou stranu mají děti v Peru a Kolumbii odbyt heroinu a neumřou hlady. Dokument od stejné režisérky: René mi jako film i jako osobnost na hraně, byl alespoň trochu sympatický. Hodnocení: 55 % lepší 3* (29.04.2012)

Katka mi utekla na festivalu, potom i televizi, ale nakonec přece jenom došlo na její projekci. Tak obsah filmu je bez diskuze obrovsky silný, ale to jsem tušil už před jeho zhlédnutím. Zajímala mě hodně forma. V dokumentech má velký význam hudba, která může film vhodně podpořit, nebo také zadělat na citovém vydírání. V Katce zazněly melodie jen při scénách s vodou, kdy zrovna o nic nešlo a pak ještě u putování hlavní hrdinky a jejího přitele na cestě za domovem, a to kvituju. Stejně tak oceňuju, že režisérka se sice během filmu sem tam na něco zeptala (nebyla však v záběru), ale jinak nezasahovala, až 10 minut před koncem při rozmluvě s Kateřinou. Helena Třešítková se zkrátka snažila co nejméně vměšovat a pokusila se o co největši autenticitu, a to se jí myslím celkem dařilo. Závěrečné "Že se jí omlouvám" jenom podtrhlo podstatu hlavní hrdinky, se kterou se snad dalo dlouhou dobu alespoň trochu cítit a fandit jí při jejích snahách, ale když nezabralo ani narození dítěte a nové šance, proč bych měl takového člověka litovat (čistě můj subjektivní názor). (15.12.2011)

Z těch tří filmů trilogie Marcela-René-Katka se mi tento zdá být nejsilnějším, přičemž za kritérium silnosti jsem ex post zvolil čas, který jsem strávil koukáním do levého horního rohu sálu biografu Scala (Moravské nám. 3, Brno, 602 00, GPS: N 49° 11.832 E 16° 36.501 :-) ), tedy koukáním do míst, které zaručovaly, že zorné pole mého zraku bude v dostatečné vzdálenosti od plátna... U Katky to bylo zatraceně často... Nemám nervy na souvislé sledování lidských trosek, kterak si píchají do žil jedy a procházejí úděsnou fyzickou i psychickou proměnou. Zvláště, když kamera až nepříjemně zabírá detaily propadlých tváří, špinavých rukou apod. Nemám na to nervy, ale na druhou stranu rozhodně nechci přivírat oči a předstírat, že ten problém tady neexistuje, hrát citlivku a mrtvého brouka. Tento film patří do škol a jeho jednoznačným cílem musí být poukázat na důsledky mladických diacetylmorfinových experimentů a dalších podobných nerozvážností. Po řemeslné stránce nelze filmu opět nic vytknout. Časosběrná metoda je úžasná věc a v tomto případě také mnohonásobně zesiluje účinek na diváka. Film mi vyznívá pesimisticky a bezvýchodně. Katka je v pasti drogové závislosti a nemůže z ní uniknout. Divák, který nemá její zkušenost si může ťukat na čelo a nechápat, nicméně Katka naopak nemá zkušenost normálního člověka a droga je pro ní vším. Nic jiného nemá, neumí... Bez drogy by jí čekalo neznámo, kterého se musí podvědomě hrozně bát. Nehledě na příliš silnou fyzickou závislost. Začalo to slastí po prvním píchnutí, teď už si píchá jen a jen aby ji nebylo zle... Divák se může nad Katkou pohoršovat, ale ta je už v podstatě za své činy neodpovědná... Film má sice otevřený konec a možná bude v budoucnu následovat pokračování, nicméně dá se odhadnout, že happyend je v některých případech nemožný... (25.02.2010)