Odcházení
Leaving
Režie:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Ve vile s Riegerem žije jeho dlouholetá přítelkyně Irena, její přítelkyně Monika, jeho matka, jeho mladší dcera Zuzana a sluha. Riegerův tajemník Hanuš se svým tajemníkem Viktorem třídí věci. Dvakrát tu Riegera navštíví novinář Jack s fotografem Bobem, kteří s ním pořizují velké interview, dvakrát ho navštíví jeho starší dcera Vlasta s manželem Albínem. Mihne se tu i několik okrajovějších postav. Jak běží film, všichni se trochu mění, z patolízala se vyklube zrádce, z byrokrata jediný věrný, starší dcera, která původně nabízí Riegerovi ubytování, nakonec také zradí a ubytování odmítne. Zcela neutrální osobou je zahradník, jediná trvalá spojka s vnějším světem, která přináší nové zprávy. Rieger se pokouší udržet si důstojnost, ale nakonec se z toho všeho lehce pomátne, aby později, až absolvuje policejní výslech spojený s určitým vydíráním, přijal pokorně funkci poradce poradce svého hlavního protivníka, což si sám před sebou velmi racionálně zdůvodní a což znamená jeho konečný pád. Vítězem je náměstek Klein, cynický představitel mladší generace politiků, který se verbálně hlásí k týmž demokratickým ideálům jako Rieger, ale v praxi se jich zřejmě vůbec nedrží. Vládní vilu, jak se ukáže, výhodně koupí od státu a plánuje v ní velké "společensko-kulturní „centrum“. Riegera navštíví rovněž jeho ctitelka studentka Bea, kterou on nakonec líbá, ale je přitom přistižen svou dlouholetou přítelkyní. Tato studentka je ovšem velmi flexibilní, neboť v závěru přichází za Kleinem s toutéž prosbou, s níž přišla dříve za Riegerem, totiž s prosbou o podpis jeho knihy. Film vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (486)
Jeden velký absurdistán, ve kterém figurky přicházejí a odcházejí. Často se kopne do věcí našeho státu a často se zmíní Havlova osobnost, ale devizou této adaptace je symbolika. Bohužel obsah natřískaný jinotaji a lehčí satirou (někdy až dětinsky okatou - Fuj) útočí svou absurdností v plné síle již od začátku. Půl hodiny tedy může bavit, ale až do konce jede po stále stejné přímce. Chybí dramatický oblouk, chybí gradace. Jako jediný pak káru až do konce táhne hvězdný herecký ansámbl tvořící zasloužilé umělce (Abrhám, Chramostová) i nové hvězdy (Budař, Steidlová). Jako adaptace divadelní inscenace však Odcházení nefunguje špatně. Aspekty filmového stylu jsou do vyprávění vloženy s jasným tvůrčím záměrem (střih, zvuk, kamera) a jako Havlův splněný sen a první režijní počin zaslouží uznání. 12 nominací samozřejmě podezřele smrdí, ale nyní můžu s klidným svědomím říct, že taková polovina je zasloužená, byť si mohl Havel na svou prvotinu vybrat filmovější látku. Sichr je sichr. [Přesná stopáž: 90 min] ()
Film vzbuzuje emoce již samotnou osobou režiséra, který rozděluje některé diváky na přívržence a na ty, kteří ho nemají rádi. Mnozí mí přátelé na film nešli již z toho důvodu, že mají na osobnost V. H. jiný názor než já, ale k filmu. Pro mě osobně je film velice zdařilý, vtipný, „filmařsky“ obsahuje zajímavé momenty a práci s kamerou. Na můj vkus možná trochu více „přehvězdováno“ (herci). Někdo vyčítá filmu, že je to pouze divadlo natočené filmovou kamerou, že se děj odehrává na jednom místě, ale vlastně proč ne? Zdůraznily se tak jednotlivé postavy a dialogy. Možná, že kdyby byly použity klasické filmové techniky, jak chtějí někteří kritici, že by dojem filmu byl mnohem méně přesvědčivý a méně „havlovský“. Měl jsem možnost vidět také divadelní hru (v obsazení s J. Třískou) a obě verze - divadelní i filmová - mě rozhodně nenudily. --- Mé hodnocení: 74%. --- Viděno: (23.03.2011 - Kino Lucerna - předpremiéra ČR). ()
(Z přečtených komentářů doporučuji liborek_, StarsFan a Vodnářka, líbí se mi NinadeL, ale i Aelita.) Po Svěrákových Vratných lahvích další labutí píseň, na níž je ovšem pikantní, že je pětasedumdesátníkovou prvotinou. Do tohoto filmu jsem šel s velkým strachem, že to bude trapas, který nechci vidět. Ale ukázalo se, že jsem beznadějný havlofil, protože to bylo prostě boží. Pašácky postavené na vizuální a divadelní přepózovanosti a rekvizitárnosti. Všechno přesné, včetně postřehů, které bych od politického kmeta pohybujícího se poněkud mimo všední život opravdu nečekal (viz třeba mladší dceru). (Dále se SPOILERY.) Kancléřův seriálový proslov pro deník Fuj začíná směsí sebeironie a opravdovosti, takže z těch slov při znalosti poměrů mrazí, záhy však nepozorovaně přechází v záměrně nabubřelé autoritářské fráze „já být velká demograt“, aby se posléze přes absurdní politické sliby dostal ke karikatuře české prasečí politiky a adoraci toho, proti čemu se Havel ve svém úřadě i po odchodu z něj stavěl, místy excituje až v diktátorské záchvaty (Havel zde také zjevně reflektuje svou nikoli neproblematickou bezvýhradnou podporu různým válkám za "export demokracie") a končí v senilní absurdnosti se utopivším „nejvyváženějším projevu, jaký jsem kdy od vás slyšel“. Poselství na rozloučenou: zvažuj a rozvažuj. A případ Klein! (Upomínková pravítka k tomu.) Tytéž fráze, identicky formulované základní postuláty. Klein znamená malý. Který živel zde představuje starší dcera? Zajisté jiný než andělská riegrofilka Bea, politoložka, multikulturní sociopsycholožka a intermedialistka. Poměrně dobře čitelné. Pro intepretaci starší dcery (jde o něco jiného než o rodinné poměry bezdětného Havla) doporučuji k povšimnutí, že autorova manželka zde hraje pouhou „dlouholetou přítelkyni“. Noční scéna je osobním pohledem člověka, který ví, že už opravdu odchází. Vychytávky jako je rozkošně nesmyslná boční stylizace do ruského klasického dramatu nebo kámen zakopávání musím přenechat bystřejším a vzdělanějším komentátorům. Z odbourávajících drobností zmíním alespoň nápis Freedom na kšiltovce redaktora fuj Macháčka (vzápětí žádajícího o skořici do piva). Abrhám bezvadný a dokonale pasující. Kaiser opět dokázal, že vsadit na něj se zajímavou rolí stojí za to. Velký dík za Chramostovou (zvláště etuda s pánvičkou nemá chybu). Veškrnová-Havlová – věřte nevěřte, ať ji beru jako herečku nebo jako ženu, v žádném jiném filmu jsem z ní neměl tak skvělý pocit jako tady. Holubová i Lábus skvěle sekundující, Zindulka v klasicky skopečkovské roli dokonalý. Dušek tentokrát pouze ucházející, ale už to, že V. Kleina hraje právě on, stačí. Ostatní už jmenovat nebudu, všichni dobří. Jako škvírku naděje v závěrečné katastrofě (Bea!) vidím kočího Lanďáka. Autorovo šaškovské vynoření by bylo dokonalou tečkou, kdyby po ní nenásledovalo jediné opravdu trapné místo (křečovitý sborový smích všech zúčastněných), což je v samotném závěru dost průser. V dosavadním průběhu sem tam se vyskytující vztahovačně přepjatá místa neřeším, protože – málo platné - přesně pojmenovávají beznadějnou nadvládu ksindlu, v níž žije celá obec (který samozřejmě mají na triku všichni, nicméně jistá osoba zde plným právem slouží jako jeho ideální personifikace). Takže Náčelníku, čtyři silné za parádní fandovský film, pátá je na cestu a za cestu. Ano, i já hodnotím zaujatě. Pravda a láska musí zvítězit. () (méně) (více)
Jak píše Kamil Fila na Aktuálně.cz, absurdní drama už je dnes pasé. A je to pravda. Ale taky je pravda, že být ten film natočen v šedesátých letech, asi bychom se na něj dnes dívali jinak. Možná ne zcela pochopená, ale nezpochybnitelná. Těžko se pak hodnotí, jestli je dobrý film, když přišel o 50 let později. Je to oprávněný dovětek k dobám minulým, nebo nesmyslné plácání se v žánru, který už dnes nikoho nezajímá? Osobně vidím hlavní problém v tom, že se nazašlo dál, než k "záznamu" divadelního představení... Špatné kritiky a malou návštěvnost ale přičítám spíš české závisti (tak on už je i režisér?) a problematickému vztahu Čechů k osobnosti Václava Havla. Ten fim je přeci skvěle natočený, skvěle zahraný...jen ten způsob vyprávění jako by přišel z jiné doby. ()
Bezprostředně po uvedení Odcházení do kin zde bylo v módě házet ho do odpadu, nyní se do odpadu pro změnu házejí oni uživatelé. Zvláštní. Výsledná známka tohoto filmu tedy ani tak nevypovídá o jeho skutečné kvalitě, jako spíše o válce mezi tamními uživateli. Přistupme však k jádru věci. Režisérský počin Václava Havla je kvalitní, promyšlené a hlubokomyslné dílo. A to natolik, až to drtivé většině lidí, zkažené konzumním životem a polopatickými filmy, není po chuti. Víte, Odcházení není kinematografickým středoproudem. Je to divadelní hra přenesená na filmové plátno s mnoha odkazy jak na politický, tak společenský život, hra s humornými absurditami a důrazem na propracované detaily. Plně pochopit ji během první projekce nelze (soudě čistě subjektivně), to však ještě neznamená, že je hloupá a zbytečná! Naopak, přesně naopak. No a co technická stránka? Kamera úžasně umělecká, hudba úderná (jak jsme u Michala Pavlíčka navyklí), herecké výkony koncertní a celkové obsazení hvězdné. Přítomnost dvorních herců Havlových her, chartistů, bývalých politiků nebo členů tehdejšího prezidentského týmu, dodává Odcházení další a další rozměry. Tudíž ani okem není možné vstřebat všechny maličkosti na první pokus. A přitom, pozor, nelze hovořit o přeplácanosti. Suma sumárum - už pouhý fakt, že náš bývalý prezident Václav Havel natočil film, by měl být dostatečným lákadlem k tomu, abychom jej všichni zhlédli. Hodnocení je samozřejmě věcí individuální, jen se pokuste odprostit od předsudků. Toť vše, na závěr smekám před samotným Havlem, že si sám ze sebe dokáže udělat legraci. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (16)
- Václav Havel si ve filmu zahrál se svým bratrem Ivanem Milošem a se svou ženou Dagmar. (Duoscop)
- Původně měl snímek režírovat Jaroslav Brabec, který počítal s tím, že se Havel postaví před kameru coby představitel jedné z rolí. Exprezident však nakonec došel k tomu, že by si svou hru raději zadaptoval sám. (Taninaca)
- Divadelní hra o pěti dějstvích Odcházení vznikla v roce 2007. Česká premiéra se konala 22. května 2008 v Divadle Archa v režii Davida Radoka, v hlavních rolích se představili Jan Tříska, Zuzana Stivínová, Vlasta Chramostová a další. V zahraničí byla poprvé uvedena téhož roku 20. září v Londýně, během posledních 2 let se pak úspěšně hrála po celém světě, zatím poslední inscenaci Odcházení uvedlo v květnu 2010 divadlo Wilma Theatre ve Filadelfii. [Zdroj: Bontonfilm] (POMO)
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
Reklama