Odcházení

Inu, bavila jsem se. Neočekávala jsem to, neb jsem předpokládala, že to bude vážné asi jako třeba politika?! A ono je to absurdní, satirické, černohumorné a ironické. Odcházení popichuje, píchá i šťouchá mnoha směry a každý může být zasažen, tzn. najde se, aniž by chtěl. I proto chápu, že řadu pokryteckých a moralizujících šmudlů to musí nemístně iritovat (doslovně - srát). Daleko větší sílu však spatřuji v davu věrných čtenářů populisticko-bulvárních fláků typu "Fuj" a hlavně jejich samozvaných předáků, kteří, co si nepřečtou, to si domyslí, a co nevidí, to také, toliko pak film nenávidí jen pro to, že ho natočil, kdo ho natočil. Ubohé. Ano, Odcházení je jen drama přenesené na plátno, ano, dokonce člověk zaznamená, kdy končí a začíná akt, toliko to není tak zcela právoplatný filmový počin. Avšak, je to originálně nasnímáno, herecky velmi pečlivě odehráno, vtipně ohudebněno a navíc zasazeno do zajímavého exteriéru. Jako celek je to nevyvážené, nicméně obsahovou sílu v tom jednoznačně nacházím - a to je pro mě velmi důležité. 80%. (30.03.2011)

Chápu, že tomu dílu většina lidí nerozumí, a myslím, že je to v pořádku. Pro většiny tu vzniká děl až moc a soukromník rozumí své využitelné svobodě. Takže ani já nebudu tentokrát nic soustavně vysvětlovat, jen hlásím, že jsem se zase jednou u něčeho spiklenecky a svobodně nadechla. Líbila se mi napsaná hra a líbí se mi film, obojí na sobě téměř nezávislé, jak to má být. Je to nejen chytře poskládáno, ale i režie je mistrná, a jsem nadšená, jaké se VH vybral herce a co z nich dostal: dojemná satisfakce pro Lábuse s Kaiserem, pro Dagmar Veškrnovou, pro Abrháma, Zindulku a Chramostovou – byli všichni překrásní, trefní, decentní, neomylní a skvělí... A naopak co se týká Budaře, Duška, Macháčka, Holubové a Vilhelmové, kteří hrát buď už neumějí, nebo nikdy neuměli, dokázal je obsadit a zpracovat tak, že podali přesně ten potřebný výkon a vypadali tak, jak si zaslouží. Zkrátka od autora tu každou větou, obrazem, rozostřeností či naopak zacílením (kamery i významu) plyne citlivá a výkonná ironie vůči všemu – na rovině herecké třeba vůči nesvobodné historii našeho herectví, i jeho svobodné, leč neumětelské současnosti. Nebo fakt, že Ivan, bratr Václava Havla, je celou dobu přítomen na balkonu, pozoruje, je tam, všechno vidí, o všem si myslí své, a sám není vidět. Ale je to plynulý nelineární komentář soukromého i veřejného života, umění vysoké hry i karikatury, zastírání i odhalování. A ta půvabná srovnávací rovina české kulturně-politické zmršenosti vůči anglickému aristokracionářství a slouhovnictví, ruské všeosudovosti, francouzské sociálnosti a německé akurátnosti. Je toho tam samozřejmě mnohem víc, i co do sdělovacích a sdělných rovin – nad některými větami, které nechal pronášet paní Dagmar, nebo které říká sám, nad některými škleby člověku uprostřed soukromého smíchu vděčně zatrne. Ode mě si opět vysloužil veliký srozumějící respekt. (01.05.2011)

Ha! Vel! Obrovské překvapení.. po všech možných kritikách (dušujících se, že hodnotí film, ne politiku či Havla samotného) jsem na tento exprezidentův filmový debut šel s jistotou, že se bude jednat o absolutně absurdní hloupost. Vlastně jí možná i tento film je, ale zatraceně hodně mě to bavilo. :) Když pominu nefilmovost tohoto dílka (opravdu to vypadá spíš jako natočená inscenace původní hry - což si troufám tvrdit, přestože jsem ji neviděl), zůstává mi zábavná hříčka, která pravděpodobně svou drzostí rozohnila zmíněné recenzenty a kritiky. "DOST BYLO HAVLA!" :D (03.05.2011)

Proč mám pocit, že půlka hodnotících film vůbec neviděla a jenom si léčí svoje nenávistné mindráky vůči václavu havlovi!? já chápu, že absurdní drama není pro každého, ale já byl na projekci, kde se třeskutě smálo celé kino. A bez ohledu na myšlenku a sdělení se tenhle film dá brát jako zdařilá komedie a přehlídka nejlepších českých herců. 52 % si určitě nezaslouží, to je mnohem lepší. navíc si myslím, že se snaží i něco říct a docela dobře se snaží, ale to už si musí každý přebrat v sobě... (01.09.2011)

Po obsahové stránce s tím problém nemám, je to přeci jen Havlova reflexe vlastního státnického úřadování, ale uniká mi smysl toho, proč je to tak přepjatě kýčovité (ty neustálé nájezdy Malířovy kamery po půlhodině strašně vytáčejí), a proč se známí herci honí za tím, kdo z nich bude více přehrávat. Ano, absurdní divadlo má své určité zákonitosti, ale v tom případě by mělo zůstat na divadelních prknech, jelikož s filmovým médiem si absolutně netyká, tudíž celé Odcházení není ničím jiným, než filmovou ilustrací sebe sama, což ji dělá dokonale sebestřednou, běžnému filmovému diváku až odpudivou a naprosto zbytečnou. V souvislosti s Českými lvy jde buďto o další výplod teatrální posmrtné glorifikace, nebo ten zbytek naší tvorby ani neměl spatřit světlo světa. (09.02.2012)