Zatmění všech sluncí

Dceruška chce nový hadry, synáček chce nový sluchátka a jejich matka to jejich neustálý kňourání už jednoho dne nevydrží a v práci zpronevěří nějakej nábytek za 20 litrů. Z dnešního pohledu těch 20 litrů nevypadá jako nic hroznýho, ale tenkrát za to hrozilo až 10 let za mřížema. To bych si asi dvakrát rozmyslel. Samozřejmě se poměrně rychle zjistí, že ten nábytek někde chybí, takže maminka kvůli pár hadříkům a sluchátkám skončí v kriminále, což neni zrovna dvakrát veselá situace pro nikoho z rodiny. V 70. a 80. letech se podobnejch televizních inscenací tady natočila hromada. Na většinu z nich si po pár dnech ani nevzpomenu. Tahle patří k tomu lepšímu. Jsou to takový lepší 3 hvězdy. Skoro jsem měl nutkání přidat ještě hvězdu za naprosto krutopřísnou mikinu asymetrickýho střihu, ve který přišel frikulín Zounar, ale přecejenom na 4 hvězdy tohle neni. Jinak tady vidim, že existuje ještě nějaký pokračování Kdoví, kdy začne svítat. Asi se na to taky podívám. (07.09.2013)

Pamatuji si to ještě z doby svého mládí. Už tenkrát se mi zdáli všichni přehnaní - ona přehnaně naivní a obětavá, on přehnaně laxní a pak přehnaně žárlivý, obě děti přehnaně rozmazlené a dcera k tomu ještě přehnaně blbá. Viním za to scénáristu i režiséra rovným dílem. Herci se velmi snažili. Paní Galatíková hraje tu husičku dokonale. Tři * dávám proto, že přes všechny výtky (nebo možná právě díky tomu) jsem si to pamatovala skoro 30 let. A to se musí ocenit. (29.09.2016)

Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví není žádná legrace. Na to přijde i paní vedoucí prodejny nábytku, která je tak mizerně placená, že se dopustí zpronevěry. Když sluchátka stojí 350 Kčs, hadříky klidně tisícovku, nové pneu 1600 Kčs a na knížce je pouhých 3300 Kčs, je zaděláno na problém. Lidé v socialismu žili bídně a peníze měli například ti, kteří jezdili vydělávat do zahraničí, jak nám bylo připomenuto. Samozřejmě, tak to tvůrci nemysleli, ale s odstupem času jde tato lidská tragédi na vrub systému. Jinak Věra Galatíková je jako obvykle vynikající, stejně jako Luděk Munzar. Role Víznera a Hartla jsou malé, o to spíše překvapivé. Tehdejší účes Simony Stašové jí předurčil také jasnou roli. (09.03.2022)

"Stačí jedna hloupost a spacká ti celý život." Pod tuto větu, kterou pronesla hlavní postava skvěle zahraná Věrou Galatíkovou, se můžu rovnou podepsat. Pak je samozřejmě otázkou, co k té hlouposti vedlo nebo co k tomu člověka donutilo. Nejsem si tak úplně jistá, že by se hned volala policie a řešilo takovým způsobem. Pravda, 20.000,- bylo v tehdejší době pořádně velký balík peněz. Ani dneska to není malá suma. Ta ženská se do toho pořádně zamotala. Smutný příběh. Paní Galatíkové si jako herečky strašně moc vážím. Bylo mi paní Honcové opravdu líto. Psychologii postav se povedlo vykreslit moc hezky. To byla hloubka. (01.09.2016)

Byla nebyla jedna domácnost, kde matka, stará lama s vytahanýma prackama, dře v práci za dva a doma ještě posluhuje dvěma frackům a laxnímu manželovi. Bohužel její mateřské pohnutí je tak silné, že nevidí, jakej decibelovej debil roste ze synáčka a jaká povrchní kráva se jí pomalu fiflí v dcerušce. A to ani ve chvíli, kdy si domů přivede nápadníka, jako vždy tragického Zounara (asi dostal opušťák z kasína). Manžela zajímají nový pneu na káru a jinak by měl nejraději svatej pokoj, kámoška zas neví co s prachama a tak se hlavní hrdinka pod tíhou okolností nechá zlákat slibně vypadající možností ke zpronevěře. Sbalí prašule, ale než je rozfofruje za momentální rozmary svých ratolestí (a nejspíš další chlast), všecko se proflákne a tak jde bručet, aniž rozmazlený smradi chápou souvislosti. V base, mimo jiná veselá dobrodružství, potká Simonu Stašovou, která tam trénuje na seriál Přítelkyně z domu smutku. Je to ale celý takový plitký s ojedinělými místy většího spádu a nespasí to ani dobré herecké výkony nebo povedené pasáže scénáře. (12.01.2014)