Režie:
Ludvík RážaScénář:
Miloš KratochvílKamera:
Milan DostálHudba:
Petr HapkaHrají:
Věra Galatíková, Luděk Munzar, Magdalena Reifová, Jakub Štěpán, Milena Dvorská, Jana Dítětová, Dana Batulková, Petr Čepek, Martin Zounar, Pavel Soukup, Simona Stašová, Oldřich Vízner, Jan Hartl (více)Obsahy(1)
Jeden krok vedle, jeden neuvážený čin – i to stačí k tomu, aby se zcela převrátil život v jedné rodině… Jarmila Honcová, obětavá matka na plný úvazek, se dopustí finančních machinací na pracovišti. Ne kvůli sobě, ale opičí láska k dětem ji přivedla k tomuto činu. Právě její dospívající děti pak nedovedou pochopit, že zrovna matka, jejich vzor slušnosti a poctivosti, která je učila bezpečně rozeznávat dobré od špatného, tak zklamala. Hledání pochopení a odpuštění bude velmi svízelné… Hlavní roli matky, které je ochotna pro své děti obětovat vše, i vlastní čest, nezapomenutelným způsobem ztvárnila Věra Galatíková. (Česká televize)
(více)Recenze (60)
Nenapadá mě nic, co bych tomuto filmu vytkl. Film je skvělý od úvodních po závěrečné titulky. A bych dosvědčil, že si nevymýšlím, tak musím zdůraznit, že mě v úvodních titulcích potěšil efekt ztemnění titulku, který oznamoval název filmu „Zatmění všech sluncí“. Kvalita titulků vynikne zejména při srovnání s titulky k filmu „Žralok v hlavě“ (http://www.csfd.cz/film/178908-zralok-v-hlave). Film má plynulý spád. Nevím, jestli mají mladší diváci představu o platech a cenách zboží v roce 1987 a jestli vědí, co to byly tzv. bony. Cena předváděného videa představovala přibližně 10 měsíčních platů. Nedá mi to a musím upozornit na část dialogu, který navazoval na předváděné video. Galatíková: „Nakonec, co byste si to nedopřáli. Vždyť je to bezvadný. Děti nemáte, tak co Vám chybí?“ Dvorská: „No, třeba právě ty děti.“ Líbí se mi, že se v rozhovuru kladou děti nad materiální statky. Ovšem nejvíc na filmu hodnotím to, že divák má možnost také vidět, kam vede spáchaní nějakého tresného činu. Hodně je ve filmu věnováno lítosti, úvahám pachatelky a členů její rodiny. Tím se dnešní filmy jaksi chlubit nemůžou. V nich se vraždí, krade, nabourávají auta a pořád je všechno jaksi OK. V nejlepším případě se takové věcí odbývají floskulí, že mi to je moc líto. (čtvrtek 24.09.2009) ()
Pozoruhodný psychologický pohľad na rodinné vzťahy, ktoré vedú k (v tej dobe rozšírenému) obvineniu z manka. Často sa končilo až väzením a spoločenskou hanbou. Věra Galatíková sa vžila do svojej role naozaj excelentne, inscenáciu posunula o dve priečky vyššie, verím tomu, že príbeh by sa dal nakrútiť ako zaujímavý seriál. Žiaľ platí to zväčša iba pre ňu, kratučko jej síce sekundovala S. Stašová, ktorá sa snáď "muklom" priamo narodila (viď. Přítelkyně z domu smutku). M. Reifová zahrala hysterku tiež verne, len neviem či to bol zámer. V scéne, keď sa S. Stašová chce rozdeliť s cigaretou s V. Galatíkovou (silnou fajčiarkou), ktorá jej odpovie excelentne prefajčeným hlasom "já nekouřím", som sa schuti zasmial :-). ()
Všechny doslova převálcovala Věra Galatíková svým civilním hereckým projevem. Byla to jedna z našich nejlepších hereček, to je bez debat. Zápletka je vcelku jednoduchá, za komančů byla zpronevěra těžký zločin, který se trestal tvrdým žalářem. Do nešťastné situace se tak dostala hlavní hrdinka této psychologické inscenace, která končí jejím uvězněním a příběh pokračuje v navazující televizní hře - Kdoví, kdy začne svítat. ()
Čistě ateliérová televizní hra v laciných dekoracích, ovšem se skvělým výkonem paní Galatíkové... Řemeslně dobře odvedená práce s nevtíravou hudbou Petra Hapky. Dobré výkony Munzara, Raifové i Soukupa v menší roli... Nic není křečovité, vše spíše suché a chladně dramatické... Mohlo to být klidně kratší s větším spádem, ale i tak nadprůměrná podívaná. Neuvidíte však ani kousek ulice, přírody, města, nebe - jen ateliérové dekorace na Kavčích horách a malované domky za okny... ()
Znamenitý výchovný film se zcela beznadějným koncem. Tak jak to Ráža umí. Hutná atmosféra a výkony herců vybičované až do krajnosti psychického sebeobětování. Především Reifová má famózní záchvaty a Galatíková svůj drsný rozklad osobnosti zvládá s bravurou snad až na hranici uvěřitelnosti. Za tohle Ráža určitě dostal cenu Antonína Zápotockého za boj proti rozkrádání socialistického majetku. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- Díky obrovské vlně kladných reakcí diváků se autorský tým rozhodl napsat volné pokračování Kdoví, kdy začne svítat (1988). (sator)
Reklama