Kúki ningjó
Nafukovacia panna
Air Doll
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mark LeeHudba:
Kacuhiko MaedaHrají:
Du-na Bae, Arata Iura, Icudži Itao, Džó Odagiri, Mari Hošino, Susumu Teradžima, Kimiko Jo, Tasuku Emoto, Džunko Fudži, Takaši Jamanaka, Tomomi Marujama (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Nafukovacia panna v životnej veľkosti žije v ošumelom tokijskom byte. Nedokáže sa hýbať a ani hovoriť, ale je jediným spoločníkom pre svojho majiteľa. Muž v strednom veku s ňou hovorí, kúpe ju a každý deň po práci sa s ňou miluje. Keď sa však jedného dňa jeho predstavy stanú realitou, zabehnutá rutina sa preruší: Nafukovacia panna z ničoho nič ožije a získa dušu. Podobne ako novorodenec, vôbec nerozumie tomu, čo sa okolo nej deje; avšak vie, že za oknami bytu sa skrýva svet, ktorý čaká na preskúmanie. Keď sa vydá von, je fascinovaná všetkým, čo vidí, ale napriek tomu, že stretne množstvo odlišných ľudí, nikto jej nedokáže presne odpovedať na to, čo znamená "byť nažive". Vo chvíli, kedy sa nafukovacia panna zatúla do videopožičovne, sa však jej život navždy zmení. Stretne predavača Junichiho, do ktorého sa na prvý pohľad zamiluje. Nafukovacia panna je romantická fantazíjna jazda, ktorá skúma zložitosť lásky a straty, radosti a bolesti, predstáv a skutočnosti. (Film Europe)
(více)Recenze (64)
Výborný námět, ze kterého se ale určitě dalo vytěžit více. Film naštěstí není úchylný, jak by so mohlo zdát. Svým způsobem mě zasáhl, ale jako by se bál jít více na dřeň emocí, škoda. ()
Jako u každého japonského kousku zvláštní a kouzelně úchylné. Hlavní postava bloumá Tokiem a pozoruje lidské hemžení. Když ji její "pán" použije v souladu s jejím účelem, řekne si : jsem jenom nafukovací panna - zcela v souladu s mentalitou spousty žen). Ovšem i ona chce "něco víc". A má i štěstí, odchází od původního majitele ke kolegovi z práce, který ji vozí na motocyklu a je fascinován vypouštěním vzduchu. Tato libůstka se však obrátí proti němu, když nafukovačka vezme k ruce nůžky...celkový dojem byl smutná melancholie, na skládce skončíme nakonec všichni. Přečtěte si cokoli od Murakamiho. ()
Poetický snímek vymykající se žánrovým nálepkám a vyprávějící absurdní, překvapivě končící příběh s bravurně zahranou a navýsost originální hlavní hrdinkou, který nevážnou formou pojednává o některých docela vážných nešvarech současné společnosti. ()
Zajímavá herečka, která je velmi často nahá + fajn pointa filmu, která je jasná již před puštěním filmu. Pokud vám to stačí, okej. Já se ale pekelně nudil a cítil se podveden. Primitivní dialogy a nezajímavě zpracovaný zajímavý námět. Jako kdyby film točil opravdu někdo neschopný fantazie; neschopný vyprávět příběh. Berličky, kterými si film pomáhá, mě pak doslova vytáčely. Dokoukal jsem to jen kvůli ústřední herečce, které to skutečně hodně, ale hodně sluší - se sukýnkou i bez :) ()
Supersmutné existenciální drama o lásce, stáří a tříděném odpadu v Osace s fakt pěknou nafukovací pannou v hlavní roli, která našla srdce. ()
Tenhle filmík obsahuje hodně věcí, které mám rád: existenciálno, bizarnost, absurditu, černý humor, krásnou ženu, erotično a fajn hudbu i vizuál. Pět hvězd - nelze jinak. ()
Na tyhlety rádobyumělecké film nejsem stavěný. Anebo jsem blbec, protože vůbec netuším, na co jsem to vlastně koukal a hlavně proč. ()
Kore'eda je mistr japonské drobnokresby, nepřenositelné mimo zemi vycházejícího slunce, jak se ostatně později ukázalo v holé Pravdě. Zde sledujeme jemně satirickým pohledem se špetkou bizáru co se stane, když bytost určená k fyzické lásce získá kokoro, tedy srdce, nebo bychom řekli duši. Ta nekonečná prázdnota lidského bytí pak paradoxně nedýchá z nafukovací panny, ale ze všech těch osamělých jedinců okolo. Za mě se přesto jedná o jeden z autorových slabších kousků, který mohl být kratší, a vzhledem k původu námětu z manga komiksu možná i vizuálně zajímavější. ()
OK. Asi se tu projevím jako totální barbar. Ale tahle věc je úplně o HOVNU. Kromě těch nejstupidnejsich tezí, bez pokusu odpovědět proč, tu zbývá : "Bylo by hezké, aby spolu lidi měli hezké plnohodnotné vztahy." A to fakt na, navíc nekonečnou stopáž, nestačí. A proto voláme :"nafoukni si, Hirokazu, svoji a neser!" ()
tak tohle budu vstřebávat hodně dlouho ()
Vskutku poněkud ujetá záležitost. Naštěstí však nikoli samoúčelně ani prvořadě. Bizarní podobenství plné smutku a melancholie, překvapivě však ve svých nejsvětlejších momentech připomínající dokonce bezstarostnou radost Amélie z Montmartru. Atmosféru pak skvěle umocňuje převážně prostá, místy až minimalistická (v kontextu však o to silnější) hudba. A konečně jsem opravdu rád, že jsem viděl Atlas mraků! Ten mě sice sám o sobě nijak nenadchnul, ale nebýt něj, neznal bych jméno krásné Du-na Bae a nejspíše tak ani tento výborný snímek - a to by byla škoda... 81% ()
Hned v půli traileru jsem se rozhodl film stáhnout. Zpočátku mi to detaily připomínalo takovou nafukovací Amélii z Montmartru. Mikádo, jízda na motorce, kino, hudba, videopůjčovna, celková atmosféra "podivnosti". Krásně se to rozjíždělo do emocí, jemné romantiky, citlivá hudba spolu působivými klidnými záběry..."Mít srdce je srdcervoucí." Příjemná pohodička A pak ten zlom, no to byla atomovka: s upřímnou touhou dát lásku...film, který se musí vydýchat, film, jehož sledování se nelituje. ()
A zase jeden film o člověku, který se snaží pochopit společnost, protože sem nepatří a zná jen tu zkaženou stránku. Ale je to japonské. A hezké. ()
A šup ho tam...a šup ho ven...a šup ho tam...a ono to otevřelo oči...a nadechlo se...a šup ho ven...a ono to polemizuje s tou vaší nadržeností...a šup s tim vyděšeně do kalhot...a ono se to dožaduje lásky...a šup ho v panice utíkat prostorem, ale hlavně co nejdál...a šup ho do hrobečku, tam bude klídeček ()
Japonci jsou šílení a zvrácení, ale v dobrém slova smyslu. Jen díky nim mohlo vzniknout tohle originální a poutavé dílko, které rozhodně stojí za zhlédnutí. Nejedná se o erotický thriller....takže úchylové ať hledají jinde. Za poněkud šíleným názvem se skrývá křehké drama o objevování lidského světa, emocí a smyslu života. Jen ta hlavní hrdinka je trochu netradiční. ()
Tenhle film mě překvapil. není ani trhlej, ani perverzní, což mi k těm Japoncům moc nesedí. Je prostě dobrej. Příběh je celkem dost psycho, ale zpracované tak, že i moje lehce zakrnělá divácká duše to zvládla, kamera je výborná, místy až fantastická, hudba v pozadí fenomenální. Jen nějaká zábava se moc nekonala, takže jsem po shlédnutí byl zdeptanej víc než předtím :-) ()
Dalo by se říct, vytěžit z minima maximum... přesto jsem si představoval malinko jinej film :-) Úplně jsem v tom viděl Bjork :-D ()
Melancholický film o vnitřní prázdnotě, samotě ve velkém městě, s příjemnou hudbou. Je vtipné a smutné zároveň pozorovat Nozomi, jak se učí napodobováním poznávat lidi a pochopit sama sebe. ()
Podobně jako WARAIOTOKO jsem od Koreedy čekal víc, než co mi "Nafukovací panna" poskytla. Slovy jistého kritika si tu podává ruku Pinocchio s Blade Runnerem, řečeno jinak vznikl divný slepenec existenciální studie velkoměstského odcizení, nehluboce filosofující alegorie, cukrovaného komiksu pro nezletilé a andersenovské pohádky, který mě uvnitř nezahřál , nepodnítil k lámání hlavy, nevzbudil ve mně nadšení ani soucit. Pravda, kdo má srdce, toho (občas) bolí, ne na všech, kdo ho mají ze zlata, to na první pohled poznáte a sečteno a podtrženo jsme dnes všichni prázdní... Ale musí nám to režisér říkat doslova a pořád dokola ? Nakonec jsem měl chuť vzít si z filmu úplně jinou lekci, onu prastarou : nafukovací panna má zůstat nafukovací pannou a divák je vláčen z bláta do louže, když jeden obmyslník opravuje druhého, který opravil Stvořitele ! Co se mi na Koreedově snímku líbilo : námět ; některé zárodky vedlejších postav ; výtvarné řešení titulu, rozlétnuvšího se jako chmýří pampelišky v závěru (hezky o motivu vzduchu/dechu/vanutí píše ve své recenzi Tomáš Stejskal); kamera vždy výborného Tchajvance Marka Lee Ping Bina a Tokio, zvlášť onen ostrůvek domečků dosluhujících ve stínu mrakodrapů ; hudba zhruba do poloviny filmu, kdy mi to brnkání na klavír začalo připadat podezřelé... Věřím, že v hájemství fantazie zdatnější režisér, například Koreedův krajan Imamura, by námět proměnil v něco opravdu básnivého a oslovujícího. Tvůrci "Nafukovací panny" se to myslím nepovedlo - tedy pokud mu o to šlo. ()