Úkryt

Fincherova thrillerová pecka, která se mi líbí ještě více, než ostatní jeho filmy. Skvěle hrající Jodie Fosterová s dcerou se schovávají v panikárně - opevněném úkrytu v megadomě, kde se zrovna nastěhovaly, a brání se proti vpádu tří lupičů. Forest Whitaker má z nich jasně nejlepší herecký projev i charisma, a nakonec i charakter. Trailer: http://www.csfd.cz/film/2670-ukryt-panic-room/videa/# (03.01.2009)

Mám rád filmy, které se odehrávají na minimálním prostoru, ale o to s větším využitím všech možností. Tento Fincherův thriller je jedním z nich. Děj se točí kolem jedné nedobytné místnosti v jednom velkém domě. Od počátku je divák v napětí jakým směrem se bude děj filmu rozvíjet. Přestože mám pocit, že toto zajímavé téma mohlo být propracováno více do hloubky, dávám 5*, protože film celkově naplnil má očekávání. (09.05.2009)

Všechno šlape jak má. Je to sebevědomí, unikátně natočený a napínavý thriller z žánru "home invasion". Avšak bych doufal, že z toho Fincher vykřesá něco s trochu větším přesahem, ať už v rámci postav nebo příběhu. Je to kvalitně odvedená práce, která ale něco postrádá. Přesto si to kdykoliv s radostí pustím znovu. (21.03.2024)

Matka s dcerou se dobrovolně zavřou do nedobytné ocelové krabičky. Tři neočekávaní návštěvníci by si zase rádi udělali exkurzi po tomto úkrytu a vybrali ze sejfu finance po předchozím majiteli domu dříve, než budou v dědickém řízení přiřknuty někomu jinému. Kluci prostě chtějí dovnitř, holky chtějí nepoškozené ven, napětí se mísí s náhodami, logickými nesmysly a lehce předvídatelnými scénami, což nezakryje ani Fincherova kamerová onanie. (31.08.2009)

Ve Fincherových filmech velmi často dochází k manipulaci – v Sedmi manipuluje dvojicí detektivů brutální vrah, ve Hře pak rekreační zábava, v Klubu rváčů vypravěčovo alter ego. Jeho představa druhého já však nepodléhá stejným zákonům, je ideálním řešením, které běžní lidé neznají. Jeho „témata ohrožení“ navíc postrádají pravidla. Pravidla rád nelítostně ničí, rád je obchází, nedodržuje. Jeden luxusní dům, jeden soukromý bunkr opevněný ocelí, Jodie Foster, tehdy neznámá Kirsten Stewart a tři zločinci. A z logistického hlediska asi perné natáčení. Vše za kamerou bedlivě kočíruje mistr filmové tísně David Fincher, který dohlíží na to, aby ta vrtačka byla skutečně na správném místě a aby záběry z bezpečnostních kamer korespondovaly s tím, co jsme viděli před pár vteřinami v reálu. Tihle tři pánové si myslí, že dům je prázdný. Něco hledají. A jsou schopní kvůli tomu i zabíjet. Jeden to celé vymyslel a mlží o sumě, která je ve hře, druhý je dobrácký černoch, který se vyzná v sejfech a poplachové technice, třetí se nebojí použít bouchačku. Divák klíčové informace nezná. Fincher s nimi nakládá poměrně rafinovaně, ač karty rozdá prakticky hned po pár minutách, co kamera prolétne uchem konvice. Divák přemýšlí, jak by se zachoval on, co by udělal jinak, co stejně, celé je to přitom komorně laděné a zatraceně atraktivně podané. Zvuk, kamera, všechno šlape na jedničku. Perfekcionista Fincher piluje záběry, jeho posedlost je tentokrát v technickém zpracování filmu. Začne úžasnými úvodními titulky, skončí všemi těmi průlety a detaily na elektrickou svítilnu. Když na kočku a na myš, tak ideálně s Fincherem. (19.03.2012)