Velmistr

Očekával bych, že režisér s pověstí Kar-wai Wonga pojme něco tak rutinního jako kung-fu souboje nějak objevně. To se nestalo a vůbec celá audiovizuální stránka je sice nádherná, ale svou standardností připomíná dvouhodinovou reklamu na adidas točenou někým velmi zručným, koho to ale velmi nezajímá. Takže na souboje se kouká velmi pěkně, na dialogy taktéž (ač jsou poměrně nezajímavé), ale nějaká hloubka nebo poetika? Ne nad rámec tradiční řemeslně zvládnuté bojovky. Nejsem nespokojený, jen jsem překvapený tím, jak obyčejný ten film je. Přirovnání sebe sama k Tenkrát v Americe je předem prohraný boj. 3 a 1/2 (14.12.2013)

Ve výsledku hlavně další příspěvek do Wongových příběhů o obrovských nenaplněných láskách, skromnosti a povinnosti. Jeho kouzlo, ale i problém pak ční v tom, že vypadá celý jako epilog. Působí jako takové ty pro fanoušky dělané filmy uzavírající dlouholeté seriálové série jako například Serenity. Očekává se od každého, že je seznámen s nějakým kánonem, takže přítomnost, vlastnosti a motivace všeho, co tu je, se častokrát nevysvětlují, prostě předpokládají. Tahle podivná uzavřenost je ještě akcentována tím, jak jsou obraz a celé scény pohlcené sami sebou. Minimum z nich má estabilishing shoty, pokud zde jsou celky, často jsou zastírány hustým deštěm či sněhem. Tenhle přeestetizovaný přístup je věrný nepovýšenému patosu celého filmu, ale zároveň působí uzavřeně a elitářsky. Navíc když film hrdě dává najevo, že touhle formou zkrátka není schopen vyprávět smysluplně příběh, takže většinu důležitých informací dostáváme z mezititulků. Asi největší objektivní výtku ale mám k těm postprodukčně zpomalovaným záběrům z 24 snímkového materiálu, díky čemuž se film občas vyloženě seká tak, že jsem musel kontrolovat aktualizace kodeků u přehrávače. Obevně ale je to z mého pohledu jedno z těch sympatických filmových selhání, které se je schopné postarat pouze o toho diváka, který vynakládá podobné úsilí k jeho přijetí jako sám tvůrce. (16.09.2024)

Nečakajte dobrodružný eye-candy výpravný epos, akým bolo Woo-ove Krvavé pobrežie. Postavy tu rozprávajú šifrovane a o politických súvislostiach, ktorým normálny divák nemôže rozumieť. Snímka skáče po historických obdobiach, vymieňa postavy okolo ústrednej dvojice, a precítenie drámy kohokoľvek či pochopenie zmyslu jeho cesty je iba pre pozvaných (medzi ktorými nie som). Zlatý Tiger a drak, kde sme mali tri postavy, ciltivú drobnokresbu ich vzťahov, pomalé, poetické rozprávanie a to neodolateľné, exotické kúzlo ďalekého východu. Veľmajster je úplne o inom. Hudba ale ako vždy u Kar-waia výborná (v závere potešila variáciou Morriconeho motívu z Vtedy v Amerike) a bojové scény slušné. (05.07.2013)

To je tedy vážně umění recyklovat báje o IBM Manovi v kontextu kolaborace vůči přivandrovalcům z ostrova Šikotu! Zároveň je tento experiment natočen tak prazvláštně, že jsem tomu dal třicet minut a následně pustil další film v pořadníku (kvůli rozehnání žlučníkového záchvatu, který mi tahle zkazka přivodila!). odpad! (21.06.2014)

Vizuálně krásné, boje zde jsou zajímavé a myslím, že se film docela drží i skutečnosti, i když tedy všechno stylizuje. Tohle je film, který si skutečně nejvíce užijí ti, co vyznávají život na asijský způsob a milují filmy o bojovém umění. Tohle je skutečně o umění a je to tak i podáno. Krásné souboje, ale není to tak živelné. Přece hlavně šlo o vizuální dojmy a o to, jestli oceníte hloubku, která se v životě toho, kdo praktikuje bojové umění, nachází. (19.05.2014)