Velmistr

Wong má schopnosť opulentne narábať s poetickou tragikou tak, že je v rukách druhých skrátka nereprodukovateľný a nedá sa napodobniť. Záver to opäť raz potvrdil. Ale to narábanie s polocelkami, polodetailmi a vnucovanie štýlu, ktorým zarezonoval v iných žánroch, do kúskov od majstrov bojových umení moc nepatrí a nie je jeho mentálnou krvnou skupinou. Hlavne, ak koncept vo svojej dešifrovateľnosti hrozne pokulháva v rozprávacej forme a nedokáže divákovi adekvátne sprostredkovať zážitkový potenciál, ktorý je prakticky nevyčerpateľný. Ale to, aké trendy nadobúdajú akčné historizmy z ďalekého východu v podobe novodobých Jidaigeki alebo transponovaných bijákov z Martial Arts, tak sa Veľmajster drží v okrajovej rovine a z času načas upúta originálnymi momentmi. Ale sú na seba naviazané moc plasticky a nesprotredkujú tie spirituálne osobitosti, ktorými sú čínske mytológie opradené hlbokou fascináciou a nepochopením. (18.11.2017)

(spoilery) Esence Kar-wai Wonga... Ve Velmistrovi je cítit snad vše, co je pro tohoto filmového básníka tak typické. Osobně zde především cítím Fa yeung nin wa, protože ten důraz na osudovou lásku dvou mistrů bojových umění je naprosto dominantní. Většina akčních scén je tak vlastně zbytečná (někdy naprosto samoúčelná - bitvy v dešti) a příběh se i v závěru scvrkává do romantické poezie o dvou a hraje na velmi citlivou notu. A právě zde musím říct, že posledních 15 minut je opravdu depresivně dojemných. Nic to bohužel nebere na tom, že tenhle film je z půlky neskutečná hra na efekt a obsahuje obrovské procento naaranžovaných scén (v tomhle ohledu jde snad ve vizuální stránce dál než Hrdina) bez větší hloubky. Jako příklad bych uvedl scénu boje na vlakovém nádraží, kde se hrdinové setkají (v každé záběru jinak rychle padající vločky a různé množství) a následuje souboj, při kterém vlak projíždí snad pět minut (zavzpomínal jsem na runway z F&F6:)). Mezi filmy o velkém slavném mistrovi je tento možná komplexní a nejvíce umělecký, ale současně háže na Yip mana poměrně dost nečestných věcí (opuštění manželky?). Budiž přáno každému národu mít svého hrdinu, ať je jakýkoliv. A teď si jdu o něm něco přečíst... PS: O kom že to bylo? To nebylo o všech těch mistrech, ale jen o jednom? Aha... tohle se mělo jmenovat Grandmasters, protože příběh se snaží být dost široký, i bez hlubších důvodů (břitva). PS: aby někdo nepřišel k pocitu, že KWW nemám rád, není to pravda, jeho tvorba bere dech, ale mají jeho krásné obrazy, scény padající vody a pohledy na kouřícího Tony Leunga, hlubší význam...? (25.12.2013)

Je to sice můj oblíbený Kar Wai Wong, jeho režisérský rukopis je zřetelný, v hlavních rolích hrají moji dva čínští veleoblíbenci Tony Leung a Zhang Ziyi, film má už od úvodních titulků krásné výtvarné pojetí, lahodnou hudbu, je poetický, příjemně melancholický, místy až meditativní... Ale co je tohle všechno platné, když je zároveň i jalový a nudný, nebavil mě, nevtáhl mě do děje a popravdě se přiznám, že jsem mu místy ani mnoho nerozuměl. A navíc všečínský vlastenecký pathos v nových čínských filmech mě otravuje už dlouho a artově stylizované kung-fu souboje mě pomalu začínají unavovat... Hezké obrazy, krásná hudba a líbivá artová patina jsou fajn, ale zkuste prosím páni Číňani příště přijít se záživnějším příběhem. (09.09.2014)

Už tieto komentáre k tomuto filmu nemôžem čítať. Schválne koľkým z vás došlo, že toto nie je film o Ip Manovi ale o Gong Er a Ip Man tu slúži len na ukotvenie príbehu v (reálnom) čase ? Že je to vlastne smútok za všetkým tým čo sa z času a kultúry stratí len preto, že to niekto nechce, nevie alebo nemôže naučiť iných? Dlhší komentár (hopefully) coming soon. 10/10 a jeden z najlepších filmov o kung fu. (22.11.2017)

Očekával bych, že režisér s pověstí Kar-wai Wonga pojme něco tak rutinního jako kung-fu souboje nějak objevně. To se nestalo a vůbec celá audiovizuální stránka je sice nádherná, ale svou standardností připomíná dvouhodinovou reklamu na adidas točenou někým velmi zručným, koho to ale velmi nezajímá. Takže na souboje se kouká velmi pěkně, na dialogy taktéž (ač jsou poměrně nezajímavé), ale nějaká hloubka nebo poetika? Ne nad rámec tradiční řemeslně zvládnuté bojovky. Nejsem nespokojený, jen jsem překvapený tím, jak obyčejný ten film je. Přirovnání sebe sama k Tenkrát v Americe je předem prohraný boj. 3 a 1/2 (14.12.2013)