Suspiria

Slušné bludiště myšlenek, nápadů a pocitů zasazené do zdí rozděleného Berlína, kde by se člověk měl pomalu bát víc tančících žen, než Baadera s Meinhofovou. Do sedmdesátkové deprese vysaturované záběry, taneční čísla, z kterých křupou kosti, nepříjemně snové výjevy podepřené hudbou Thoma Yorka a obskurní finále to jsou prvky, které se vypálí do mysli, jako už dlouho nic. Něco na těch artových režisérech je, když se rozhodnou si natočit horor. Tahle Suspiria má rozhodně nakročeno k tomu zařadit se po bok Osvícení a Rosemary má děťátko. (16.01.2019)

Snímek Suspiria sice nabídne několik skutečně velkolepých hororových momentů, nicméně ani to nic nemění na faktu, že se jedná o extrémně nataženou, chce se říci, že až "pozérskou" záležitost, u níž jsem se nejvíce bál spánku či naprostého kóma. Po většinu času totiž sledujeme nepochopitelné klipovité útržky, což vyústí ve finále, které je vulgární oslavou slova "WTF". Tohle se zkrátka moc nepovedlo! (31.01.2019)

Může mi někdo říct, co to bylo?! Naprostá psychárna. Já mám teda tyhle psycho výtvory většinou hodně ráda, nicméně tohle bylo až moc divné. Na jednu stranu tam máte nahé holky, který by vás asi měly vzrušit a vedle nich něco totálně nechutného, co vás přesune hned na druhou stranu vzrušení, a to do znechucení. Navíc, Dakotu ráda nemám, podle mě vůbec neumí hrát, ale to je jen můj osobní problém. Celkově mi to přišlo hodně pofidérní. (27.01.2019)

Ani pôvodná Suspiria veru nemala žiaden geniálny príbeh, ale za to ma zaujala svojou hudobnou stránkou, výnimočnou atmosférou a hrou s obrazom/farbami. Guadagninová verzia má skvelý vizuál, niekoľko vynikajúcich scén, ale celkovo na mňa pôsobila príliš natiahnuto. A napriek rešpektovaniu artovej formy som mal mnohokrát pocit, že tvorcami predostrené obrazy boli úplne nezmyselné. Pri premýšľaní nad plusmi aj mínusmi tejto snímky úplne rozumiem veľmi vysokým hodnoteniam, ale taktiež značne nízkym. Za mňa to bude niečo medzi. (03.02.2019)

Nodoprdele, to je vrstev. Původní dějově poměrně jednoduchou hororovou báchorku Kajganich s Guadaninem rozšiřují doleva, doprava, nahoru, dolu, a ještě ji obrací vzhůru nohama. Takže z příběhu o tom, jak nebohá studentka zjistí, že její baletní akademii ovládá čarodějnický klan, je najednou politicko-filosofické zamyšlení nad lidskými dějinami. Ty jsou tu nazírány jako kolotoč bojů o moc, hnaný falešnými božstvy a manipulativními ideologiemi, které "okouzlují" své stoupence. Hlavním motivem je pak patrně zneužívání moci, to se prolíná hned do několika dějových zákrutů, přičemž umístění do rozděleného Berlína taky není jen tak náhodné. Vina zkorumpovaného patriarchátu versus ženská síla, to je pak další vrstva prozkoumávaná zprava zleva. To jde tak daleko, že dokonce jediná důležitá mužská postava, která se snaží být "hodná", nese vinu hned na několika frontách. A všichni navíc víme, kdo onu postavu hraje... /// Takhle, nejsem si úplně jistej, po první projekci bez českého překladu, jestli do sebe všechny ty naťuknuté motivy úplně stoprocentně zapadají. Ale rozhodně mě baví se v nich pitvat. Formálně je pak nová Suspiria snad ještě lepší, než jsem čekal, taneční a snové scény naprosto boží, intenzivní, atmosféra dokonalá. Ve finále myšlenky trochu převáží nad hororem (přes všechno to uvažování, co se zrovna sakra děje, se není čas bát), což je pro mě trochu škoda, ale přežiju to. Za mne zatím 9/10, ale určitě to chci vidět znova - může to povyskočit, ale i spadnout. (15.01.2019)