La Vida Loca

Dokument o zbožných pekařích se zálibami jako jsou výchova dětí, tetování, aktivity v resocializačních programech či návštěvy pohřbů, neskonale trpících útlakem ze strany systému, policie a smrti. Taky jsem viděl řidiče autobusů, zdravotní sestry, koronery, prodavače či kněze a ti všichni vypadali, že ten útlak není tak hrozný a smrt je nechávala celkem v klidu. Nepříliš všímavý divák by mohl nabýt dojmu, že péct v Salvadoru housky není zrovna jednoduché.. Každý svého štěstí strůjcem je sice otřepaná fráze, ale zatraceně pravdivá.. (05.05.2015)

Kruta vypoved o zivote gangov v Salvadore. Reziser Poveda sa dokazal dostat na obe strany, k obidvom hlavnym superiacim stranam a cele roky dokumentovat ich fungovanie bez nejakych vaznejsich problemov a priamo z prvej ruky (cely dokument ukazuje zivot jednotlivych clenov gangov bez ziadneho pridaneho komentara). Sam tesne pred smrtou priznal, ze sa necitil ohrozene, kedze nestal na nikoho strane a tvrdil, ze vie o co vlastne gangom ide. Takmer rok a pol mal moznost tocit tento dokument priamo v prvej linii. Vacsina predstavitelov skonci pred zaverecnymi titulkami vo vezeni alebo v marnici. Nakoniec tam skoncil aj samotny reziser, ktoreho nasli popraveneho (strela do hlavy zozadu) v jeho aute v roku 2009. (02.01.2013)

V tomto prípade nejde neporovnať s Tropa de Elite. A pokým tam sa nemáte čas zastaviť, tak tu mi to pripadalo ako nazretie do Letanovského mlyna. Nikto tam nechce ísť, ale o život tam nejde. Skrátka vygumovaní, potetovaní gangstri, ktorí sú každý deň konfrontovaní s bolesťou a smrťou a tak sa k tomu aj stavajú.. (29.11.2012)

Sugestivní, syrové, přímo na tělo a bez pokusu nějak situaci hodnotit. Ona se nejlépe hodnotí sama. Plus vynikající hudební složka. Nedivím se, že tvůrce zaplatil krví – míra blízkosti k životu Mary je smrtící. Vřele doporučeno zejména těm, kteří mají alespoň rámcové znalosti. Vřele doporučeno kombinovat s Fukunagovým Sin Nombre. (24.11.2009)

K plnému porozumění situace, kterou La Vida Loca svým divákům předkládá, je nutné znát aspoň základní fakta ohledně nedávné historie a současnosti Salvadoru. Před 20 lety tam skončila 13 let trvající občanská válka mezi krajně pravicovou vojenskou diktaturou a levicovými guerillami vedená z obou stran s mimořádnou houževnatostí a krutostí, ve které pochopitelně daleko nejvíc trpělo civilní obyvatelstvo. Pro latinskou Ameriku už tak typická masová emigrace do Spojených států z hospodářských důvodů byla podpořena hromadným útěkem před nájezdy eskader smrti, bombardováním a všeobecným násilím. V USA měli latinoameričané tradičně těžce podřadné postavení a aby obstáli v konkurenci levné námezdní síly, začali se po vzoru místních gangů sdružovat do podobných spolků. Když po uzavření mírové smlouvy a pádu diktatury pominula ze strany amerických úřadů nutnost aspoň navenek tolerovat uprchlíky, nastala jejich deportace zpátky do Salvadoru, kde byla mizerná naděje na slušnější život, zato tam bylo spousta zbraní a úřady včetně policie na mnohem horší úrovni než v USA. Gangy získaly ještě větší brutalitu a v krátké době se Salvador stal zemí, která vytrvale soutěží o první místo v počtu vražd na obyvatele. Dovolím si připomenout, že vzhledem k počtu obyvatel a zejména k údaji o 12 mrtvých denně, kteří zahynou v gangsterských střetech, jde v konečném součtu o mnohem větší počet obětí než v leckteré z válek nižší intenzity, které pravidelně zaplňují prostor v médiích a vyvolávají vášnivé reakce. Nic proti Heleně Třeštíkové a jejím časosběrným dokumentům, ale tohle je přece jen mnohem údernější, syrovější a mrazivější. Navíc je jasné, že při natáčení šlo denně o kejhák, což se nakonec smrtí režiséra potvrdilo. Celý dokument podtrhuje hudební podmalba gangsterským rapem. Hodně silný zážitek. Celkový dojem: 95 %. Poveda nepotřeboval prakticky žádný komentář, všechno stačí zachytit a podat filmová kamera. (24.11.2012)