Melancholie

70%. Hypnotická atmosféra, magický vizuál a... absolutní zahleděnost do sebe. Možná by bylo účelnější, kdyby Trier změnil antidepresiva, než točil film o konci zlého světa, v němž žádná z postav není zjevně ani z poloviny tak vykutálená jako strůjce filmu. Cynismus a provokativnost odestoupily a zůstala už jen óda na vlastní pocity. (25.05.2011)

Prvá, nie príliš vzrušivá (trojhviezdičková) polovica je skvelo zahraná a poteší delikátnym medzinárodným ansámblom vo vedľajších rolách. Neprinesie ale nič viac, než ktorákoľvek konverzačná scénka z iného Trierovho (či Ozonovho) filmu. Druhá (štvorhviezdičková), tiesnivejšia, pôsobivejšia, obrazovo krásna a scenáristicky zaujímavejšia polovica filmu zážitok zosilní a výsledný dojem ponechá omámený artistickým audiovizuálnom, no myšlienkovo začudovaný a nenaplnený. Trier akoby si iba niečo skúšal, akoby iba zhmotnil pocit, myšlienku z krátkeho veršu. Pre niekoho to môže byť zaujímavá a duchaplná meditácia (napokon, je to hra s obrázkami, hudbou a postavami nesmierne elegantná), no pre mňa ostáva Melancholia iba hŕstkou pozitívnych dojmov, ktorých váha po skončení záverečných titulkov vyšumela do prázdna. (27.05.2011)

POZOR! Tento komentář je prudce entelygentňy a jeho čtení může mít spoustu vedlejších, nežádoucích účinků!! Například zmrd! Vidím, že než jsem opět dostal chuť potýrat se nějakým nesmírně sofistikovaným filmem, byla tu už nakydána hromada hnoje, a já se bez mučení přiznám, že některým zdejším autorům, kteří jsou prostě yntelechtuálně jinde, jednoduše nerozumím a pochybuju, že i oni sami sobě! Tím "yntelechtuálně jinde" jsem měl samozřejmě na müsli tam, kde je kdejaký pošahaný na(r)cistický nudil utáhne na špatně vařené nudli! "Drž hubu, vole!!", sugeruje mi teď mé artové já, "Je to přece Lars (!!!), tak se, kurva, zamysli, jak budeš před těmi esoterickými mudrlanty vypadat, když tu teď budeš ječet, že císař je nahý!" No nedbám a dokonce zjišťuji, že je mi úplně u prdele, když mnou teď bude pár mentálních mutantů pohrdat! Vím, co jsem viděl! Viděl jsem zcela exponovaný císařův anál! Nešlo to nevidět, když se přede mnou Jeho veličenstvo navíc vyzývavě předklánělo. A ač jsem se v tom hovně šťoural sebevíc a sebepozorněji, ten klíček ke studnici moudrosti a estetického vyjádření existenciálních jinotajů, který "pan režisér" spolkl, když heiloval na tiskovce, jsem prostě nenašel! Cítím se tolik duševně ochuzen!! No, vlastně, když se teď hluboce zamyslím nad předchozí větou, tak mi to navodilo docela melancholickou náladičku. Kurva, že by???!!! Je to TO ono???!!! Že bych i já začínal famózně šlapat hovna a pomalu se dral na hladinu pochopení syslu? Uf, tak ne, je to jen tím, že mi v posledních dnech zase začaly krvácet hemoroidy. Každopádně už je pomalu na čase, abych se přemoudřele vyjádřil i k dílu samotnému! Připomnělo mi to ten špatný vtip, jak se doktor ptá pacienta, co by dělal, kdyby mu zbývaly tři hodiny života.... "No, nejprve bych dvacet minut čuměl na patologické zvratky kýčovitého krajinkáře, poté bych na VHeSku natočil tak hodinu brutálně nudného svatebního videa a jako svůj Opus magnum bych nechal další hodinu plácat dvě šeredné pipiny pičoviny o nesmrtelnosti chrousta. No, a když by vyšel čas, teprve poté bych si šel pořádně zašukat!". Kdyby ty planety udělaly kataklyzmatické berany už tak v páté minutě, napálím tomu za pět jen proto, že bych nemusel další dvě hodiny s pěnou u huby zatínat zuby do chrániče a křečovitě si hrůzou svírat suspenzor. Nicméně je to přeci Lars(!!!), a tak nebudu hvězdami plýtvat. (14.11.2011)

Není moc autorů mužů, kteří se vypíší za svých pocitů a pak to nechají zahrát ženami. ´Melancholii´ považuji za jednu z nejupřímnějších autorských výpovědí posledních let a úvodní prolog se zpomalenými záběry a působivou hudbou Richarda Wagnera za estetický orgasmus. Co znamenala 19.jamka, není myslím příliš směrodatné (už vidím Von Triera, jak se směje pod vousy při četbě různých, na hlavu postavených, vysvětlujících teorií). (27.07.2011)

Na m/Melancholii a konec světa se nelze připravit. Trier už dokáže zachytit náladu, kdy se do ničeho nemáte, s podobnou naléhavostí jako Bergman. Jen tím naštve víc lidí a navrch nechá zničit Zemi. Melancholia logicky navazuje na Antikrista. V něm šlo o střet muže a ženy. Tentokrát se střetávají dvě sestry, dva životní postoje a nakonec dvě planety. Depresivní Justine osud pasivně přijímá. Ví, že nic nezmění. Zároveň reprezentuje krajní individualismus. Raději zůstane sama sebou, než aby se podřídila společenským konvencím. Claire víc záleží na druhých. Situaci se neodevzdává, ale chce ji mít pod kontrolou. Teprve v závěru si vyměňují role a jedna nachází porozumění pro druhou. Svým způsobem tak jde o happy end, který zároveň ukazuje, jak celý život před myšlenkou na smrt utíkáme do magických jeskyní, jež mohou mít pro každého jinou podobu, ale ve výsledku jsou stejně málo nápomocné. Melancholia je zároveň jízlivou polemikou s americkými katastrofickými filmy, snažícími se nás naopak přesvědčit, že tragédii lze s lidskou činorodostí (a Brucem Willisem) zvrátit. Trier namísto zachránce nabízí jen dva možné způsoby, jak přijmout nevyhnutelné. Poslední hodiny před koncem světa nás nadto nutí trávit s dekadentními představiteli high society, kteří rozhodně nejsou nositeli vznešených vlastností a mají dost problémů sami se sebou. Nenabízí tak mnoho důvodů, proč si přát, aby konec nenastal, což mi přijde upřímnější než hollywoodský přístup. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, JFL, J*A*S*M, Lavran, Subjektiv, FlyBoy, Traffic, fmash, Aelita, Iroquaise, Psice, jemenfoutiste, mjuran (03.10.2011)