Melancholie

Není to zdaleka tak vrstevnaté a symbolicky propojené a matoucí jako Antikrist. Vlastně je to docela nevyrovnané. První část (Justine) je klasickou syrovou sondou do "obřadu", v němž se pod líbivou fasádou luxusu ukrývá bahno patologických vztahů i naprostá prázdnota moderní doby (scéna, kdy hrdinka freneticky mění pootevřené reprodukce modernistických obrazů za plátna Breughela a Carravagia, epizoda s reklamní agenturou a ideálním sloganem). Inspirace Vinterbergem a Larsovými kořeny v Dogma 95 je tu více než zřejmá. Celé to táhne k neuvěření zrádná a temná Kirsten Dunst, která jakoby byla pozemským odrazem blížící se planety Melancholia - přitažlivá, ničivá, nepředvídatelná. Druhá část, nazvaná podle Justininy "usedlé" sestry Claire je podivně monotónním čekáním na katastrofu, kdy Trier poněkud přesouvá perspektivu od vnitřku postav k nebi, z nějž se blíží zkáza. Některé dialogy mi i s odstupem přijdou natahované a trochu vyprázdněné, ale celková vibrace je mocná, závěr nejmocnější. Podivná statičnost a pasivita postav je vlastně vzrušující, když ji srovnáme s posedlými "světanápravci" amerických filmů. Nad Melancholií se tak jako memento vznáší Justinin odsudek: Život na Zemi je zlý. Nemá cenu hledat v tom filozofii a poselství. Trier se zaměřil na postavy a mohutně gradující vlnu pocitu, který se zmítá mezi nebem a zemí, smíchem a smutkem, láskou a nenávistí. Melancholie ve mně skutečně zanechala hlubokou melancholii. Nemá cenu ptát se za čím. Melancholie nemá přeci jasný původ. Je jako ta planeta. Prostě se jednou vynoří za Sluncem a pak nemilosrdně narazí. Je celkem jedno, kolik racionálních výtek na novém von Trierově filmu vykoumáte. Je to především ryzí a krásná fetiš. Pokud jste ze stejné modrozelené planety jako Lars, samozřejmě. (25.05.2011)

|| Scenár: Lars von Trier | Hudba: Kristian Eidnes Andersen | Produkcia: Meta Louise Foldager, Louise Vesth | Distribúcia: Nordisk Film | Štúdio: Zentropa | Rozpočet: 7,4 miliónov $ (52,5 miliónov DKK) | Tržby: 1,970,588 $ || Film, ktorý dokonale ztvárnuje trápenie duše v prípadoch, keď má človek úplne všetko, ale predsa je nešťastný. Dôvodom môže byť existenciálna prázdota alebo práve koniec sveta. Jedno je ale isté: Pánovi režisérovi sa snímok podaril takým spôsobom, že som trpel s postavami od začiatku do konca. Rád si u dobrých kusoch zasmútim alebo uroním slzu, ale trpieť pri filmu pre mňa nie je smerodatné... Ps: Pre každého tieto filmy dojmovo fungujú úplne inak. (01.05.2011)

Občas mám pocit, že být v mojí hlavě je skoro nesnesitelné. Vždycky po zhlédnutí některého z Trierových filmů si ale uvědomím, že skutečné peklo je být v Trierově hlavě. Bojím se jen jediného - že tenhle výjimečný a vzácný tvůrce odejde z tohoto (zlého) světa dřív než by měl... a dost možná i vlastní rukou. A doopravdy si přeji, aby takový den nikdy nenadešel. (06.06.2011)

Přenesení pocitů z útrpného čekání na neodvratné (tragický konec svatby i světa) v Melancholii funguje na výbornou, stejně tak destrukce zažitých hodnot a v neposlední řadě také demytizace muže jako opory a jistoty. V druhé kapitole brilantní. Přesto ne tak elegantní a bezchybně funkční, jak bych si přál. První kapitola je sice logickým podhoubím pro psychologické kotrmelce v kapitole druhé, navzdory veškeré snaze o autenticitu z ní ale až příliš číší konstrukt (který je sice v kontextu následujícího dění pochopitelný, přesto ale vytrhává). Vesmírné šarády jsou ovšem neuvěřitelné, a závěrečná tlaková vlna diváka skutečně zamáčkne do sedačky. Drtivý emoční dopad se ale nedostavil, ačkoliv by hrozně moc rád... Kirsten se zde sice snaží, ale Charlotte Gainsbourg ji přehrává snad v každé společné scéně.. (25.07.2011)

Heil Trier! Neexistující hranice mezi melancholií a depresí, novodobý filmový romantismus za doprovodu Wagnera, skvostný výkon dam Dunst & Gainsbourg a estetický zánik světa, který přijme v klidu jen ten, kdo opravdu zná Melancholii - bolest "příčetných" je však o to ukrutnější.. Stravitelnější sousto, než-li Antikrist, na jazyku jednu chvíli krutě sladké, druhou nádherně hořké a po polknutí s dlouho přetrvávající chutí osobité filmařiny. Myslím si, že každý z nás by si v rámci "ujasnění priorit" zasloužil jeden tanec smrti s průletem planety a někteří (věřím, že minorita) i přímý zásah.. Když si tak tady pročítám některé krkolomné konstrukce, nedá mi to a musím přispět i se svojí troškou do mlýna. Symbol osmnácti jamek zde byl detašovaným dešifrovacím oddělením csfd rozklíčován jako iniciály Adolfa Hitlera (1 a 8 - pořadí písmen v abecedě, tedy žádná novinka nejen pro pravicové extrémisty), ovšem význam jamky číslo 19 zůstává zahalen tajemstvím. Pro mě ovšem ne! Jedná se o stejným klíčem získané iniciály AI, což jak dobře víme značí "Artificial Intelligence". Pořád nechápete? Zkrátka to nebyla planeta, ale řízená střela s umělou inteligencí, kterou vyslala Mezigalaktická golfová asociace směrem k K.Dunst, protože pomočila green a při souloži obtiskla obě půlky reklamního asistenta do bunkeru. Zívačka, Larsi! Zkus příště něco sofistikovanějšího.. (09.07.2011)