Obsahy(1)
Doživotně odsouzená vražedkyně Leila dostane milost a musí vypomáhat starému slepému pastorovi Jákobovi. Komorní snímek fisnkého režiséra Klause Härö nabízí konfrontaci lidí, z nichž jeden zasvětil svůj život víře a druhý se vyrovnává se smrtelným hříchem. (MFF Cinema Mundi)
Recenze (13)
Film ilustruje otázku, zda je konání dobra schopností darovanou shůry, a tedy privilegiem, nebo něčím, co zasluhuje odměnu. Překvapivě vřelé severské drama stojící na hereckém výkonu charismatického Heikki Nousiainena v roli otce Jákoba, který měl ve svém životě schopnost poskytovat lidem naději ve výjimečné míře. Dokáže zvládnout svůj poslední úkol? ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,072,135║ ()
Vynikající, emotivně silné a neotřelé komorní drama, trochu odlišné od ostatních Klausových filmů, přesto taky úžasně lidské a citlivé. Číst emoce z tváří Leily a Klause byl pro mě opravdu niterný zážitek. Kaarina Hazard a Jukka Keinonen, pro mě úplně neznámí herci se svých rolí ujali naprosto bravurně. Skvěle vykreslené postavy, po vizuální stránce nádhera a hlavně se Postia pappi Jaakobille dotklo těch mých emocí a to považuju za podstatné. ()
Zklamání a nuda. Předchozí režisérovy filmy měly pro mě strhující příběh. Tady mě těch 74 minut totálně udolalo. ()
O vine, odpustení, viere a veľkej láskavosti. Malý, komorný snímok, no povedané tu toho bolo dosť. Tiež ma oslovili emócie, ktoré obaja hlavní interpreti dokázali zahrať a podať divákovi. Záver bol síce troška patetickejší, pravda, no celkový dobrý dojem to narušilo iba málo. Nadpriemer. 75/100 ()
Vynikajúca stopáž! Takto si predstavujem dokonalý film! Myslel som si, že tam bude plno náboženských kecov a tak, ale v rámci príbehu ich bolo len minimum. Tiež som očakával zmenu u ženskej, ale to skôr som myslel, že jej prepne v palici a konvertuje na nejakú bohom posadnutú trúbu. Nič také! Tento film ma grády vo svojom akoby zaspatom tempe. Jednoducho nemal chybu a ja neváham s hodnotením ísť na plné gule! ()
Nečakane hrejivý film vzhľadom ku krajine pôvodu. Vôbec to však nie je na škodu a vôbec mi nevadí, že film neskryto útočil na divákove city. Tento jednoduchý komorný príbeh v 74 minútach dokázal povedať rovnako veľa, ako filmy tiahnúce dva krát tak dlho, len preto lebo ....no nebudem to zbytočne analyzovať. Mne osobne je tento priamočiary štýl väčšinou oveľa sympatickejší a donúti ma k zamysleniu rovnako, ak nie aj viac, ako dva a pol hodinová náznaková skúška diváckej vnímavosti, ktorá niekedy viac slúži k autorskej sebaprezentácii, ako k vyrozprávaniu príbehu.. ()
Nakonec mne to zklamalo. Téma je silné, závěrečné předání dopisů silně emotivní, ale co mělo znamenat kurňa to, že kněz si sám dá poslední pomazání a chce umřít v kostele, a to vše jenom proto, že mu přestaly chodit dopisy? Chápu, mělo jít o zdvižený prst, pozor, lidé Boha již nepotřebují, a to je divné, ale takhle mi to přišlo nesmírně vyděračské, ostatně jako nakonec i celý ten závěr. V Bergmanových Hostech Večeře Páně má kněz také krizi víry, ale Bergman to dokázal nakonec vyřešit daleko líp a elegantněji (dokonce bych řekl věroučněji), než tady Klaus Härö. V polovině filmu navíc dochází u kněze k podivnému zlomu chování, protože do té doby dokonce to vypadá, že má nějaká osvícení a ví přesně, co dělá, proč a jak co bude, a najednou nepřijdou dopisy, a on se z toho hroutí a má krizi víry a nedokáže se modlit? Ale no tak. Navíc mu do té doby chodilo každý den tak deset dopisů (někteří píšou i opakovaně, říká kněz), a najednou by nepřišel ani jeden? To mi přijde rovněž hodně nereálné. A vlastně tohle mě na filmu popudilo nejvíc - pro kapesníčkový konec autor najednou zcela ignoroval realitu, víru, léta modliteb, a celé to shodil naprosto nevěrohodným zlomem. ()
Co napsat, až si utřu slzy? 1. Nenechte se odradit začátkem ani příšerně nesympatickou hlavní hrdinkou. 2. Nebojte se, světice se z ní nestane (ani z nikoho jiného). 3. Severské filmy zkrátka mají to, co málokteré jiné. Jsou věrohodné, prosté a chytí za srdce. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2009 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ MFF Káhira 2009 - 1. cena, Najlepší scenár (Klaus Härö) ()
Nádherné fínske filmové prekvapenie. Bolo plné skutočnej neskrývanej ľudskosti a citov. Obidvaja herzi to zahrali skvelo. K tomu nostalgické klavírne akordy akoby predurčovali koniec. Dej bol jednoznačný, krátky, priamočiari ... čo mi napodiv vyhovovalo. ()
*** a 1/2 ()
Hluboce lidský jednoduchý příběh. Vše co mám rád na severské tvorbě. ()
Reklama