Croodsovi

Flinstones meets Ice Age. Pohodový animák, ktorý využíva príťažlivé prostredie, dokonale sa hrá s postavami a aj keď je príbeh vlastne len akousi obmenou dobrodružstiev typu Ice Age, tak stále ešte má čo ponúknuť. Variácie zápletky na útek pred celosvetovou pohromou už možno niesú také terno a keby sa tvorcovia viac pohrali s pointou filmu, tak dám aj druhý palec hore. Takto som dostal ale kvalitnú porciu zábavy, pomerne slušnej dobrodružnej jazdy, na ktorú nepotrebujete ani tretí rozmer. 80%. (30.09.2014)

Když jsem nad tím tak přemýšlel, málokdy hodnotím animák podprůměrně, ovšem tady díky nezáživnému ději a nezajímavým postavám (nevytvořil jsem si k nim žádný vztah) nelze jinak. Snad jen ta výborná animace a docela pěkný závěr to vytahuje na 2,5*, ale rozhodně nejsem tak nadšený jako zdejší uživatelé. (03.02.2014)

Určitě to má poselství a na každém je, jak si ho přebere. Ale je to tak nijaký, neoriginální, už na začátku je jasné, jak to skončí. Nevadilo by to, ale to by to ovšem nesmělo být fádní, nezajímavé. Všechno je jak podle šablony – příběh, hudba, animace, dabing, návrhy postav, jejich chování, vtipy, … Jako by si tvůrci řekli: „Tak a teď hezky všechny opijeme rohlíkem. Tohle se líbilo tady, s tímhle byli diváci spokojení tady, tohle fungovalo tady, tohle je můj oblíbený vtip, ten tam taky musíme dát… a teď to všechno vezmeme a uděláme z toho super guláš! A všem to bude chutnat!!!“ NOPE. Třeba takové Na vlásku, Jak vycvičit draka i ten blbej Nemo nebo ještě přiblbější Kung Fu Panda se mi líbili mnohem víc – to mělo nějakou jiskru. Slabé 2*. (17.05.2014)

Musím přiznat, že po zhlédnutí tohoto přírodopisného dokumentu cítím velké zadostiučinění, byť zároveň zvažuji žalobu na DreamWorks za copyright. Již v roce 1987 jsem totiž publikoval práci O důvodu pruhů v závislosti na klimatických podmínkách raného holocénu, v které jsem se mimo nosné téma vlivu duhy na výskyt pruhů u zebry Grévyho zabýval i v té době kacířskou teorií evoluce. Při svém výzkumu založeném na propočtu výskytu duh před 12000 lety v oblasti východní Afriky a studiu kosterních pozůstatků zeber jsem totiž při vykopávkách v oblasti Středního Šebeli v Somálsku narazil na nekompletní skelet podivného tvora. Jednalo se o čtyřnožce, pravděpodobně savce, velikosti dnešního morčete, morfologicky připomínal dnešního slona, avšak s jedinou ale velmi podstatnou odlišností, kly měl umístěné na opačné straně těla v oblasti stydké kosti ! Na základě tohoto objevu je více než pravděpodobné, že evoluce se neodehrávala podle scénáře nastíněného Charlesem Darwinem, ale spíše metodou pokus omyl, nikoliv však v průběhu několika miliónů let, jak uváděl Darwin, ale v průběhu jediné generace toho či onoho druhu ! Není totiž možné, aby tvor s kly u prdele přežíval tak dlouho ! Když jsem však své závěry přednesl v Jerevanu na Světové konferenci paleontologů v roce 1984, setkal jsem se jen s posměchem a nepochopením. Nedivte se tedy prosím, milí kolegové, mému nadšení z tohoto dokumentu, který na filmové plátno v podobě animované pohádky propašovala společnost DreamWorks, kde se s podobnými živočichy máte možnost přímo seznámit. Můj boj nebyl marný...Děkuji. (04.02.2014)

Z historického hlediska si nejsem zcela jist, zda jeskynní člověk uměl létat, ale slyšel jsem o tom, že v pohádkách se používá cosi zvané fantazie, tak si tím nebudu dál lámat hlavu. Spíše bych se rád věnoval těm prvním nesmělým krokům Croodsových ven z jeskyně, bizardní fauně i flóře a hlavně optimistickým pohádkám končících smrtí. Při jednotlivostech jsem se zkrátka skvěle bavil, ale celkově bych si to zbavování se strachu dokázal představit daleko potrhlejší či méně temné, neboť hlavy mých dětí občas schovávané pod peřinou nesvědčí nic o tom, že tudy vede ta nejsprávnější cesta k vyspělé civilizaci. (29.01.2014)