Profesionální manželka

Rovnou říkám, že jsem tenhle film příliš nepochopil. Měla to být parodie, nebo jsou ty neskutečně vousaté agitky na ženskou sílu a zlaté časy kapitalismu jen satirickým výstřelem do tmy? Netuším, každopádně mizerná, mizerná práce, plytká, nudná, ucouraná a bez šťávy. Vysušené křidýlko. Nebo stehýnko? No, nezbývá než nostalgicky vzpomínat na časy, kdy francouzští režiséři věděli, že třídní schémata jsou na prd a hlavní je švanda. (24.11.2010)

wow 56% :) Rotten Tomatoes: 83% že by to bylo tím, že pro českou společnost je feminismus něčím jako militantní skrytou hrozbou totalitního islámského terorismu? Jistěže pak tato svěží pastelová komedie přehrávající sedmdesátá léta nikomu nepřijde zábavná. Česká společnost raději neopomene hrdě dávat najevo, jak je "tolerantní" a nechutně sexistické reklamy a ironii bere s nadsázkou jako úžasně vtipné. Inteligentního humoru a vtipných dialogů si pak nikdo nevšimne? [trophy wife] "Vzala jsem si své šperky. Ostatně bez nich [stávkující dělníci] bych je neměla, tak ať si je taky užijou." "Nemohl bych dnes přespat u tebe?" "Ale jsme před rozvodem… To by advokáti neviděli rádi." (06.01.2013)

Zdánlivě vyzobaná slunečnice v domácnosti Catherine Deneuve vyšachuje v rychlém sledu svého manžela Fabrice Luchini  z pozice ředitele továrny i místního komunistického starostu Gérarda Depardieu z poslaneckého křesla. Na konci ji v duchu galadrielského all shall love me and despair milují víc než dřív. Francois Ozon, mistr žánrové aktualizace a zabíjení všech much jednou ranou, tentokrát zlikvidoval retro komedii, angažovaný feministický film a ryze současný společenský komentář - dokonce špetku muzikálu a ždibec vlahého queer bujónu. Film svůdně pitomý jen na povrchu, stejně jako hlavní postava. (28.12.2022)

Chvílemi milé a vtipné, chvílemi těžkopádné. 1) Jsou přítomné všechny přísady pěkného francouzského filmu, ale kuchař (zde scenárista a režisér) je využívá nedostatečně. Z masa na minutkovou svíčkovou udělal průměrný guláš. 2) 29letý pěkný Jérémie Renier (syn Laurent) v těsných kalhotách potěšil oko zvrhlíka (moje). (17.12.2018)

Catherine s Gerardem opět v jednom filmu. On příběh je vlastně jen taková typická sladká pusinka z Francie, ale ty společný scény Catherine s Gerardem, to je fakt něco, ať mě nikdo neříká že ty vzájemný pohledy hrály nebo ta jejich společná taneční scéna, to byla paráda, nemuseli říct jediný slovo a stejně jsem cítil jak moc se maj rádi. Oni jsou fakt jak červenej filek v mariášovkách, přebíjej všechno. Dal bych i lepší hodnocení, ale to bych z filmu nesměl cítit takový lehounký a nenápadný feministký nádech, který v závěrečným projevu nechutně vygradoval, frantíci takovýhle kopírování od amíků přece nemaj zapotřebí. (24.10.2011)