Jiná žena

Hodně zvláštní a to nejen v rámci Allenova díla. Mísí se tu spousta věcí - psychologie, smutek ze ztráty, radost z nálezu, optimismus s pesimismem, vtipné pasáže s téměř strašidelnými (Marioniny sny, polibek s maskou). Občas až moc rozvláčné, ale občas dokonce "napínavé". Špatně popsatelné. Je zapotřebí to vidět, ať už si pak o nejkontroverzněji přijímaném Allenově filmu budete myslet cokoliv. 3,5* (07.05.2007)

Procítěné, hodné obdivu, krásné. I když většinou bývá mnohými Woodyho fanoušky jeho vážná tvorba zatracována, neumím si pomoci a vždy když vidím některý z těchto filmů, naplní mě tok myšlenek o tom, zda má Woody pravdu nebo ne, zda je možné utéct před realitou, nebo zda je život jen o tom přežít ve společnosti těch, které si vybereme za přátele a partnery. Ani Jiná žena není výjimkou. Woody Allen se stejně jako jeho idol Ingmar Bergman v Personě pustil na výpravu do nitra ženské psychiky. Nahlédl do nitra ženy, která si v padesáti letech uvědomí, že v životě jednala vždy chladně a bezcitně, že ztratila vše co mohla mít v životě krásné a že už možná nikdy nenalezne klid. Pro nikoho nic neznamená a sama sebe vidí jen v divadelní masce skrývající vše nepříjemné před jejím zrakem. Woody rozehrál jemné melodrama, které dovršil smutným, ale správným koncem a přinejmenším já vidím jeho průnik do zákoutí ženské duše jako veliký filmový počin jeho tvorby vůbec. Nebyl jsem jediný, kdo si položil otázku: Jak mohl něco takového napsat muž? (28.11.2007)

Až v poslední půlhodince jsem zahlédl ono kýžené gró celého filmu, ale to už bylo jaksi pozdě, protože první hodina mě téměř uspala. Nabízí se srovnání s jiným, ne nepodobným Woodyho filmem Zaří, který má sice hodnocení nižší, ale mě přišel o poznání lepší. Oba snímky stojí na sebeuvědomění a vnitřních psychických pochodech postav. V Září se na první pohled vlastně nic neděje, což je ale správně - ono ticho po pěšině vlastně nastoluje to správné prostředí pro dokonalé vykreslení nejniternějších pocitů. V Jiné ženě se toho pro změnu děje celkem dost a nějaké vykreslování pak ustupuje ději, který nemá žádný směr a jednoduše nudí. A ač byla Gena Rowlands opravdu skvělá a snažila se sebevíc, na více než tři hvězdy to zkrátka nestačí. (27.07.2012)

Je to sice zvláštní, ale ryzí psychologická dramata Woodyho Allena mě oslovují snad ještě více, než jeho komediálně laděnější příběhy. Dle mého názoru se zde plně ukazuje jeho virtuózní schopnost hloubkově prokreslit nitro svých postav a nechat je projít reálnými životními strastmi a přenést jejich prožitek plnohodnotně na diváky. Konkrétně film Jiná Žena stojí na výtečném nápadu (vyrovnanou ženu rozhodí naslouchání cizích psychoterapií a donutí jí bilancovat vlastní život) a má pár hodně vydařených scén, ať již dialogových (narušená svatební party, setkání a následný konflikt s dávnou přítelkyní) nebo z hlediska filmařiny (zfilmování a prolínání vzpomínek). (07.11.2013)

Woody Allen v pozícií, v akej ho nevidíme často. Komorne a jednoducho zobrazený príbeh chladnej povrchnej intelektuálky, ktorá skrz existenčne zameranú pacientku pochopí, aký bol jej život prázdny a bezcitný. Gena Rowlands hrá presvedčivo a ide o realisticky zachytenú drámu, ktorá mňa osobne dostala, pričom sa u Allena klasicky nedočkáme žiadnych sentimentálnych výlevov. Veľmi pekný príbeh o tom, koľko času máme na to, aby sme uzavreli jednu kapitolu, prevrátili list a začali znovu s čistým pocitom pokoja a šťastia. (24.08.2010)