Pouť

Víte, co je ještě lepší než filmy samotné? Příroda cizích krajů a s tím spojená láska k cestování! A co je ještě o špetku lepší než cestování? Když se tento pro některé koníček, pro některé styl života, spojí právě s filmem - a vznikne z toho půvabné, melancholické, ač místy i vtipné kulturní dílo, které po celé dvě hodiny člověku nahání mráz po zádech, ať už ze stránky uvědomění si toho, jak je lidská bytost schopna cítit potřebu jiné osoby až ve chvíli, kdy ji ztratí nebo ze strany neukojitelné chutě se zvednout od obrazovky počítače, pobrat vše potřebné a podniknout takovouto výpravu sám za sebe! Po celé dvě hodiny mě doprovázely pocity, jestli si snímek zaslouží plné hodnocení, měl jsem tendenci ho srovnávat s mistrovským dílem režiséra Seana Penna Útěk do divočiny a pátou hvězdu ve finále filmu vyhrála až krásná hudba, nádherně sedící k scenérii španělského venkova. (17.11.2016)

Pouť je především film, který by se dal nacpat bez problému do jedné hodiny. Tady však musíme koukat na mnohé bezvýznamné záběry ruční kamery, které opravdu jen nudí. Když už bych se pouštěl jako režisér do výpravného filmu, tak by bylo záhodno ho natočit co nejzajímavěji se spoustou krásných záběrů na krajinu. Tady bylo vše jakési šedivé, scénáristicky strašně chudé a míst, kdy se člověk od srdce zasměje či trochu dojme bylo velmi málo. Pouť teda považuju za hrubě odfláknutý a zcela nevyužitý film, jehož námět si takové zpracování rozhodně nezaslouží. Navíc tu náboženskou agitku a story okolo hodných Romů, bych si odpustil. Ach jo a to jsem doufal, že uvidím další ´´Útěk do divočiny´´. Ale kdepak. 55% (09.04.2012)

Přestože mám určitě blíž k Tomovi než Cheryl, líbila se mi víc její mnohými odmítaná Divočina. Možná jsem u Pouti, která už ze své podstaty by měla být více duchovní cestou, čekal něco víc osobního. Něco, co půjde víc do hloubky, ke skutečným pocitům, a nebude jen cestovatelskou atrakcí plnou žánrových suvenýrů. I když ona vlastně taková je i ta skutečná pouť do Santiaga. Určitě to není špatný film. Má řadu působivých momentů, několik silných obrazů i dialogů, ale klouže až příliš na povrchu a jeho atmosféru, alespoň pro mě, nabourává až moc halasná a křiklavá parta souputníků, která odvádí pozornost od hlavního tématu - Tomovy cesty. Té fyzické i duševní. Líbilo se mi to, a cestu jsem si užil, ale v podvědomí do mě něco šťouchá a našeptává mi, že to mohlo být lepší. Určitě si tuhle Pouť ještě jednou zopakuju a uvídím jestli to bude lepší, když už budu vědět co čekat a co ne. (23.04.2016)

Emilio Estevez dokazuje, že je nejen docela schopným hercem, ale že má dar napsat dobrý příběh a nakonec ho i zrežírovat. Celkem chytře do hlavní role obsadil svého otce, Martina Sheena, který přece jen předvádí, že je herecky jiná liga. A to skoro nic neřekne. Nejde tu o víru v boha, jde tu o víru v sebe sama a to, jak se smíříme se svým životem a tím, co přinese. (29.06.2017)

Tmavě zelená barva trávy. Prach cest. Plnost a žlutá barva obilí. Vítr života zacnou kal silněji a vzal si co si vzít musel. Směr se najednou změnil. Celý život se změnil. Pak už jen jít a jít dál a dál az oceánu. Ta cesta je prošlapána mnoha a mnoha poutníky a je jedno jaký byl důvod po ní jít. Snad budu mít někdy štěstí a budu moct jít do Santiaga... (07.03.2013)