Bestie bez vlasti

Solidní film s nejlepším dětským hereckým výkonem, který jsem kdy viděl. Beasts of no Nation zobrazuje nekompromisně, syrově, brutálně, emotivně i velmi reálně civilní válku v Africe s děsivým vůdcem Idrisem Elbou, který to s Oscarem myslí vážně. Stopáž vůbec nevadí, film je svižný a velmi poutavý. Překvapivá Indie žánrovka. 80% (25.10.2015)

F.W.Colqhoun**** soudí, že druhou reakcí na tento film (první vidím jako problematickou) je nahlédnout pravdu vlastní bezcitné existence a pochopit, že tohe svinstvo, aby důkazů o nevalné hodnotě lidství nebylo málo, sledujeme pro zábavu. Tím je řečeno skoro všechno, zbývá jen doříct, kdo je oním "dětským vojákem", jak se rodí, jak povstává jeho vědomí, čeho všeho je schopen a jakým způsobem nás (ano, myslím sebe a tebe) ohrožuje a co se stane, až mu budeme stát tváří v tvář - a kde to bude? TADY nebo v SRDCI TEMNOTY. ... Tohle byla recenze, ještě jedna osobní vzpomínka: Kdysi, už po "sametu" jsem byl požádán, zda bych nevzal do obchodního úseku Míšu (tak se tu říkalo každému černochovi, protože měl kudrnaté vlasy a jeho skutečné jméno nedovedl nikdo vyslovit, nebo se to nikomu nechtělo). Mohl by zpracovávat frankofonní země. Přímo do obchodu jsem ho nevzal, ale zůstal a zpracovával zde náhradní díly. Později, když jsme (jako fabrika) dosáhli ročního obratu přes miliardu korun, jsem mu mavrhnul misijní cestu do rovníkové Afriky; založíme tu tiskárnu a vybavíme ji našimi stroji. Jeho odpovědí bylo něco jako "všechno ale tohle ne". Vždyť tam ještě máš rodiče, sourozence, kamarády z dětství, namítnul jsem, nechceš je vidět? Jo, to bychom ale museli mít s sebou pěknou spoustu dárků! Máme plný sklad propagačních předmětů! Pak už jen smích a kroucení hlavou. Myslím, že se neobával ze setkání s příbuznými a známými, ale ze setkání s dětskými vojáky. (04.11.2022)

Tak tady mě Fukunaga poprvé zklamal. Tak trochu jsem čekal návrat k Sin Nombre, ale Beasts of No Nation má ambice sbírat ceny a podle toho je i natočen. Určitě se nejedná o špatný film, to zase ne. Hlavní představitel malého Agy zahrál perfektně a to samé se dá říct i Elbovi. Život dětských vojáků, vymývání mozků či boje, to všechno bylo zobrazeno autenticky, ačkoliv mi přišlo, že jistá dávka brutality navíc by se hodila a občas je to celé až neúměrně natahované. Ale i to by se dalo přežít, pokud by z toho místy nedýchala ryzí účelovost, kterou dokresloval voiceover, který tu z mého pohledu neměl co dělat. Za jedno shlédnutí to stojí, ale opravdu jen za jedno. 60% (31.10.2015)

Beasts of No Nation mají největší problém se svou fiktivností, z níž potom pramení slaboučký příběh, který je v celé své délce vlastně jen nakouknutím někam do Afriky a jejích barbarsko-válečných zvěrstev. Účelové? Zcela jistě. Znepokojující? Oproti konkurenci nikoliv. Ano, jedná se o drsný snímek o dětských vojácích, ale o nic nového pod sluncem nejde a kdo má trochu nakoukáno, nemůže být mixem bezkonkurenčně dokumentaristicky alarmujícího Hotelu Rwanda a Města bohů nijak zaskočen. Nerad bych opomněl ve výčtu taky Nepohodlný Diamant, protože všecky zmíněné jsou o větší, či menší kus lepší než BoNN. 69% (26.10.2015)

Přesně takhle jsem si to nepředstavovala. Bohužel tomu zas tvůrci dodali patosu tolik, až ubíjel. Téhle pohádce schází čistá syrovost, na kterou jsem se tak těšila. Navíc, člověk má pocit celou dobu projekce, že už to krucinál všechno někde viděl. Průměrem ale neurazíš a je pravdou, že v tomhle případě scénář určitě špatný nebyl, herecké výkony také překvapily a herci se zhostili svých rolí s velkou grácií. Možná jen to pojetí těch klišé už začíná být na škodu. (09.07.2016)