Smyčka

Z dost ožehavého tématu se dalo vytřískat mnohem víc, než se režisérovi Polesnýmu podařilo. Ze začátku jsem se dost nudil, a když už se to konečně rozjelo, nemohl jsem uvěřit, jak naivně se hlavní postava chová. Chvílemi mě sice mrazilo, to přiznávám, ale nevýraznost hlavního představitele, nevygradovanost určitých scén a ploché charaktery postav (Preiss, Hanzlík) mi brání, abych byl spokojen více. Dávám tři hvězdičky za snahu o politický thriller, který ale zůstal někde na půli cesty. (10.01.2010)

Film plní co má, vypovídá o praktikách komunistické strany a státní bezpečnosti (všichni novodobí komunisté se holedbají, že dnes je jiná doba, tohle už se nebude opakovat,....já jim nevěřím, díky bohu za jejich nízké preference). Bohužel mě film ničím nezasáhl, nepřekvapil, neobohatil,.... prostě nezaujal (škoda náklady asi nebyly malé vzhledem k exteriérům...) (11.01.2010)

Kohoutovo drama je záměrnou uměleckou fikcí; nejblíže realitě je Hanzlíkova role (R. Slánský) ovšem jen ve velmi přibližné projekci; Jan Novotný se blíží opět jen jako velmi vzdálená analogie buď Reicinovi, nebo Jindřichu Veselému. Modelová televizní inscenace je věnována základním formám dezinformace a výslechovým metodám StB (tzv. rudý gestapismus). Poněkud nepravděpodobné je časové včlenění, i když metod spojovaných s padesátými lety bylo užíváno i před únorem 1948. Je divné, že Kohoutovo drama nebylo více veřejně prezentováno. Patří k tomu lepšímu v České televizi. (13.03.2022)

Jako člověk žíjící v zemi ( jako jediný ve střední evropě ) kde v rámci demokratických principů musím snášet existenci strany jejíž historie je plná vražd, vydírání a teroru vlastních občanů a jako člověk, který je ze stejně demokratických principů i v dnešní svobodné republice nucen poslouchat sprosté bagatalizování své zločinecké minulosti současnými členy té samé strany větami typu "udělali jsme možná pár chyb, ale....." jsem velmi rád za podobný filmy. Za příběh, ze kterého je patrná ta obrovská zloba a nenavist s jakou se komunisti přisápali k moci. Osobně bych přivítal větší emoční gradaci ve finálové scéně, ta k tomu totiž přímo vybízela. Dalších námitek bych snad ani neměl. Ještě bych zmínil Jaromíra Hanzlíka a jeho rozhovor se Soukupem na schodech divadla v závěrečné části filmu, tuhle scénu totiž považuju za nejsilnější moment celého filmu. Pokud bude můj konseionářský poplatek investován do podobných projektů, budu velmi spokojen. (11.01.2010)

Predĺžená ruka systému vystrkovala svoje pazúry a svojským spôsobom začala manipulovať s osudmi neprajníkov strany - tej jedinej. Mladý básnik, politicky činný a tak vyzerajú aj jeho básne, plný ideálov o lepšej spoločnosti, s dostatočnou naivitou a bezhlavo podpísal spoluprácu s ŠTB a tým začal jeho postupný vnútorný boj so svedomím. Politický thriller je v televíznej tvorbe výnimočný zjav. Režisér Polesný si s tým poradil aj vďaka vynikajúcemu scenáru Pavla Kohouta. Vytvorili tak svižné dielo. Je dobré, ak sa spoločnosť začína vyrovnávať aj s touto stránkou vlastnej minulosti, preto je nanajvýš potrebné, aby vznikali podobné filmy. (11.01.2010)