Hudba:
Michal PavlíčekObsahy(1)
Višňový sad je poslední hrou Antona Pavloviče Čechova. I když o ní tvrdil, že ji psal jako komedii, je to hra sice groteskní, ale také velmi smutná. Je to hra o konci světa tradičních jistot a pevných morálních hodnot, po kterém nastupuje věk pragmatismu a bezohlednosti. Všeobecně známý příběh točící se kolem prodeje jednoho zanedbaného panství a zmarněných a současně tak komických osudů jeho obyvatel, vypráví v inscenaci režiséra Vladimíra Morávka také o podstatných otázkách, které nám klade moderní svět. Co je krásné a co je praktické, co je a co není užitečné, co je zvažování a co je nerozhodnost? Vypráví o síle a únavě ze světa, o cti a podvodech, o trapnosti, nadějích a iluzích, o touze dorozumět se a také - především - o lásce. Višňový sad Vladimíra Morávka nastudovaný se souborem Divadla na Vinohradech nabízí zcela mimořádné herecké výkony. Ať už Jiřiny Jiráskové v postavě guvernantky Charlotty, která současně celou inscenací provází, Viktora Preisse v roli Gajeva, Martina Stropnického coby ctižádostivého Lopachina a samozřejmě Dagmar Havlové v hlavní roli majitelky panství Raněvské, která byla za tento výkon nominována v roce 2008 na prestižní Cenu Alfréda Radoka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Vlastně nevím, v čem byl problém - skvěle napsané hry se ujal dobrý režisér a obsadil do ní naše špičkové herce, vše přizdobil skvělou hudbou a zajímavě řešenou scénou i kostýmy. Přesto mám dojem, jakoby tomu ve výsledku něco chybělo. Něco, co by mě přimělo, abych se na to v budoucnu s chutí podívala znovu. ()
Ano, mohl bych tomu dát čtyři, pět hvězdiček a vést intelektuální řeči o tom, co se nám snaží Morávkův Čechov sdělit. Nebo dát dvě, tři za hvězdné obsazení a nekonvenční ztvárnění klasiky. A nebo také jen jednu z úcty k hercům. Ale když mě tento divadelní záznam skoro až fyzicky bolí sledovat, nemůžu dát jiné hodnocení než odpad!. Morávkův Višňový sad je příšerně dlouhý, nezajímavý, plný extrémního přehrávání. Strašně mi vadí taková ta samoúčelná deklamace textu, kdy se v jednom souvětí pohybujeme od šepotu až po expresivní řev prokládaný prázdnými výrazy. Zkrátka, tohle nepovažuji za umění. Připomíná mi to takové ty moderní výstavy obrazů, kde jsou na plátně nějaké cákance a prodává se to za statisíce a všichni uznale pokyvují hlavou, jaké je to umění a většina se bojí nahlas říct, že je to vlastně hnus. Kdybych na tomhle musel najít něco alespoň trochu pozitivního, tak je to Stropnický v roli Lopachina, jehož herectví (v rámci této hry) bylo nejzajímavější. Herci často v rozhovorech lákají na své hry a zní to tak krásně, když řeknou: Teď hrajeme na Vinohradech Višňový sad, je to krásné představení, všechny diváky zvu.... No a já bych si pak koupil lístek a viděl tohle!!! Pravěpodobně by to byla moje poslední návštěva divadla. odpad! ()
PROSTĚ NĚCO NA TOM SADU JE . TAK TAK . ()
Námět a zápletka: 8/10 ... Vizuální stránka: 9/10 ... Soundtrack: 7/10 ... Didaktický potenciál: 8/10 ... Celkový dojem: 8/10. ()
Inscenaci jsem viděl přímo v divadle. Kvalitní herecké obsazení, ale jinak mě to nijak extra neoslovilo. ()
no já nevím,jiné zpracování jsem ještě neviděla,takže nemám s čím srovnávat..jednu hvězdu ubírám za předlohu,s ruskými autory jsem si nikdy do noty nepadla a druhou hvězdu ubírám za to časté řvaní,dost to opravdu rvalo uši...jinak bez problémů,dodívat se to dalo uplně v klidu a herecká sestava hvězdná.. ()
Extrémně nepovedená inscenace. Na to, že Čechov tvořil v duchu realismu, je všechno dění na jevišti až příliš nerealistické, až se zdá, jako by snad chtěl režisér stavět spíše na deklamaci samotného textu než na výstavbě situací… Jeho příšerné škrty ale doslova zabíjejí většinu postav (slizký Lopachin by klidně fungovat mohl, ale dělat z něj komickou figuru namísto Gajeva a Piščikova – přičemž druhý jmenovaný tu rázem ani nemusí být?). Tam kde to nestačí, ještě nějakou strašnou repliku přidá (Aňa) a dílo pak dokončí hysterické herecké výkony (strašná Tomicová, Elsnerová…). Preis, Havlová, Racek a Dvořák se alespoň snaží, avšak nic naplat, je to pouze snaha odříkávat režisérem nesprávně uchopený kus. Jediné koukatelné výstupy za celých 132 minut ležely na bedrech Jiřiny Jiráskové. Kvůli ní a kvůli úctě k autorovi (který - obdobně jako Shakespeare - dokáže svou genialitou vzdorovat i těm nejhorším inscenacím) nepůjdu pod jednu hvězdičku. Ale na každý pád, Višňový sad a Vinohrady už, prosím, nikdy! ()
Mě se to prostě nelíbilo, naši výborní herci přehrávali (ano, šlo o divadlo, ale stejně). ()