Neděle ve všední den

Namet, ktery by v soucasnem filmu sotva stacil. Jedna se vsak o velmi povedeny vztahovy snimek s mladou Brejchovou v hlavni roli, ktera predvedla jeden ze svych lepsich hereckych vykonu. Za zminku stoji i Marvan v roli barytonisty, manzel Ivan Mistrik a madarsti herci. Prvni vycestovani Landove z Ceskoslovenska a jeji nadseni a radost v Budapesti je velmi dobre vystihnuta. Chapu, ze madarske dialogy v pritomnosti ceske klaviristky nejsou s titulky, aby divak, stejne jako hlavni hrdinka nevedel o cem je rec. Proc ale nejsou prelozeny zbyle dialogy, kdy Madari mluvi o samote, to mi zustava zahadou... Pres zdanlive jednoduchy scenar se jedna o velmi povedeny film. (22.05.2015)

Koprodukční československomaďarský průhled do poněkud idealizované všednodennosti někdejšího režimu nepostrádá půvab, kvalitní scénář a z naší strany i všestranně zvládnuté herecké obsazení (Brejchová, Marvan, Matulová, Mistrík, Bohdalová). Maďarské režii i scénáři není co vytknout. Snímek je to utěšený a srce i mozek těšící. (04.07.2021)

Půvabné koprodukční melodrama, které cele nese na svém něžném výkonu přenádherná Jana Brejchová. Pro Janu mám slabost a pro civilní příběh ze života mladého manželství založeného na (ne)praktičnosti dvou umělců mám pochopení. Co je ale skutečně zajímavé v druhém plánu, je atraktivní koprodukce s Maďarskem. A sledovat Janu opatrně reprezentující ČSR tu ve spolupráci se SSSR (Májové hvězdy), tu s Východním Německem (Sen kapitána Loye), Západním Německem (Zámek Gripsholm) nebo Rakouskem (Výstřely v tříčtvrtečním taktu) atd. atd. je prostě malý zázrak. Velká mezinárodní kariéra to bohužel nikdy nebyla, ale je to zajímavý přehled. Nyní ještě toužím po dalším maďarském filmu s Janou, po Vteřinách úzkosti a pak snad už budu sytá. P. S. chybějící titulky ve scénách maďarsky hovořících postav jdou samozřejmě na vrub špatně ošetřené kopie na CSFilmu. (04.07.2016)

Asi školení, že partnerské problémy se mají řešit odloučením. Praha ještě ujde. Maďarsko někde mezi nudou a křečí. Milostný román klavíristky a Maďara drhne. Nejen on. Brejchová kupříkladu začne hrát na recepci, posluchači otrávení (proč, to hraje tak blbě?), místní klavírista toho má po chvíli dost, naštvaně prchá a z naprostého zoufalství si na schodech zlomí nohu? Chabou náplastí je usměvavá překladatelka. Vysvobození z nastavované maďarské kaše dostane direkt ve chvíli, kdy přehnaně iniciativní tlumočnice nabídne ze slušnosti klavíristce prodloužení jejího extrémně zábavného pobytu. Ách jóóó: martýrium pokračuje. Umělkyně pak skrze zuby se strojeným úsměvem procedí, že si Budapešť zamilovala. Po návratu do Prahy následuje pantomima. (07.01.2023)

Hééér Gott, to byl zase hluboký kulturní zážitek. Zvláště maďarské dialogy byly na vysoké úrovni, a asi proto k nim autoři tohoto paskvilu ani nedali titulky. Děj filmu je pitomější než on sám. Pokud někomu měl zkazit zájem o vážnou hudbu, bezpečně to dokázal. Prostě, maďarsky řečeno, az egész film szar volt, és nagyon unalmas volt. Klidně bych řek, že se nehodí ani jako kulisa ke kydání chlévské mrvy. A proto jej také tak nějak hodnotím. Mimochodem, těžce pracující klavírista má něco s nohou a kvůli tomu nemůže hrát na klavír?? Ech, těžká dřina no. (05.12.2017)