Orlie pierko

Kvalít Medenej veže to síce nedosiahlo, nebolo to ani tak poetické, ani až tak silné po príbehovej (+ dramatickej) stránke, no skrátka i keď to nedosiahlo ten status výnimočnosti ako prvá časť, tak si myslím, že aj toto voľné pokračovanie rozhodne malo čosi do seba a v žiadnom prípade by som nad ním nelámal palicu. Práve naopak, bolo mi sympatické, že sa tvorcovia tentokrát rozhodli ísť o trochu viac humornejšou cestou a teda nekopírovali predošlé postupy. A hoci sa to muselo zaobísť bez účasti Kvietika a Vášáryovej, táto papierovo obrovská strata vo výsledku až takým problémom nebola - dvaja Ivanovia zahrali opäť bravúrne (najmä teda Rajniak, rola Valéra bola nepochybne jeho životnou, podobne ako v jednotke aj tentokrát bol priam fantastický a jeho hlášky stoja za to), o trochu viac priestoru pre Vlada Müllera taktiež potešilo, no a Čunderlíková, tá bola zas krásna a pôsobila skutočne príjemne. Ostatne tak na mňa pôsobilo Orlie Pierko aj ako celok - príjemne a z času na čas aj úsmevne (v tom dobrom slova zmysle). Nech už sa práve odohrávalo čokoľvek, malo to taký ten nezameniteľný pozitívny náboj, ktorý už dnes žiaľ vo filmoch vidno len zriedkavo (a v tých slovenských je to tým dupľom raritou). No a také tie faktory ako vynikajúca hudba, krásne prostredie Vysokých Tatier a tak ďalej, tie sú samozrejmosťou a právom sa radia k hlavným zbraniam snímky. 4/5 (28.12.2014)

Pokračování "Medené veže" je z mého pohledu o dost povedenější, výrazná linka přátelství plní bez kýče mnohem lepší efekt, než v předešlém filmu. Příběh neoplývá ani takovou naivitou, postavám zkrátka věřím to, co hrají. Dva kamarádi se vracejí z vězení na stejné místo, které jim bylo nejmilejší, na horskou chatu Stratená dolina, aby mohli pokračovat v jejím provozu. Jenže se jim do cesty staví nadporučík, který je před dvěma lety dostal za mříže. Bývali kdysi kamarádi, situace je nyní však jiná. Ivan Mistrík s Ivanem Rajniakem versus Vlado Müller. Obsazení vynikající, hvězdnou sestavu doplňují krásná, mlaďoučká Andrea Čunderlíková (Tonka) a Július Vašek (Prašivec). Bitka v bazénu má ohromnou sílu a Július Vašek opět dokazuje, jakým velikým a dramatickým umělcem byl. Záběry na horské hřbety a přírodu jsou v kombinaci s širokoúhlým kinoformátem pastvou pro oči i duši. Zdeněk Liška střídá pár hudebních motivů a všechno do sebe krásně zapadá. (07.02.2023)

O poznanie slabšie ako prvý diel, aj sa tvorcovia vybrali trochu iným smerom (viac do komédie) a do iných lokalít (z hôr do doliny). Herci sú opäť skvelí, okrem Ivana Rajniaka a Ivana Mistríka ma veľmi bavil Vlado Müller ako policajt a jeho ustavične potýčky s dvojicou "chatárov". Inakšie, spomínaná dvojica je už charakterovo akási temnejšia, už sa im kvôli tomu nedá naplno fandiť. Zdá sa, akoby tvorcovia chceli naskočiť na vlnu popularity francúzskych kriminálnych komédii (napr. s Belmondom), kde hlavní hrdinovia sú darebáci, ale nebol to zrejme najšťastnejší nápad. Nejako sa vytratila tá pôvodná originalita, aj je to, najmä z počiatku, dosť strojené. Celkom ma pobavil nápad so zaľúbenou sedemnástkou, ale priznajme si, Andrea Čunderlíková nie je Milka Vášáryová (ani krásou a už vôbec nie herectvom). (18.08.2021)

"Postavy z Medené veže prožívají další dobrodružství". Poetika a krása prvního dílu je pryč, alespoň zpracování filmu ze strany Martina Hollého je stále na velmi slušné úrovni. V průběhu filmu jsem nevěřil, že by se v normalizačním filmu mohla nacházet postava záporného policajta (Vlado Müller). A taky že nemůže, v posledních několika minutách z něj udělali udělali kladného hrdinu. (24.03.2008)

Klasická dvojka, přežvýkané téma z jedničk, jako dvakrát spařený pytlík čaje, jakž takž obarví, ale už nemá vůbec žádnou chuť. Chyběl Kvietik i Vášáryová, příběh neměl sílu. Ališka, ten byl dobrý jen když použil původní hudbu z Medenej veže. Nastavovaná kaše. Potvrdila se mi moje neláska kČunderlíkové. Žádný výraz, žádná mimika,, jen unylost. Od Pěti holek na krku přes Orlie Pierko až k Nemocnici. Bezkrevná, bez emocí, nemastná neslaná. Jeden obličej na celý život. Dvojice kamarádů už nemá ten esprit jako trojice. Snad jen Vlado Müller tu dostal větší prostor, ale zase v něm neměl moc co hrát. Šťávu dodával Prašivec Julia Vaška, takový normální český, pravda slovenský, podrazáček. Ještěže alespoň ty Tatry zůstaly stejné. (17.08.2011)