Albert Nobbs

Kdesi na počátku byla povídková sbírka Celibates (1895) autora irského realismu George Moora, která byla později rozšířena o krátký text The Singular Life of Albert Nobbs (1927). Ale od té doby uplynulo hodně vody, než se z toho původního příběhu stal celovečerní film s Glenn Close v hlavní roli. Close hrála Nobbse už začátkem 80. let v divadelním přepisu a trvalo to skoro 30 let, než se jí podařilo filmový projekt dotáhnout do zdárného konce. Což je samozřejmě obdivuhodné. Ale jaký je výsledek? Nezvyklý pozdně viktoriánský pohled na to, jak nerovné ekonomické podmínky ovlivňovaly osudy jednotlivců. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde jen o další romantické heritage, ale realita bývala poněkud komplikovanější. Dobrý zážitek pro náročné diváky. (28.04.2021)

Výborné obsazení, alespoň co se Bronagh Gallagher (zatracená panbíčkářka z Botched) a Janet McTeer (kdo by to jen do Audrey z As you like it řekl) týče. Glenn Close samozřejmě taky stojí za zmínku, ale ten její Albert mi byl z celého filmu snad nejméně sympatickou postavou. V reálu bych někomu takovému stěží věnovala pozornost. Drama je to ale pěkné, po dlouhé době to vidím na čisté čtyřhvězdí. (31.07.2012)

Vysněný projekt Glenn Close pro mě nakonec zůstal daleko od dokonalosti, ale za nesmírně citlivé a herecky dokonalé podání tápajícího titulního hrdiny si zaslouží hlavní přestavitelka poklonu. A přičteme-li k tomu i výkon Janet McTeer v roli sympatického Huberta a skvělou titulní píseň Lay Your Head Down v podání Sinnead O'Connor (a s textem od Glenn osobně), máme tu nadprůměrně zajímavý film, jemuž klidně těch 109 minut věnujte. (23.02.2013)

Tři a půl hvězdy zaokrouhluji nahoru, protože průměrný tenhle film určitě není. Možná mohl být o něco kratší nebo mohl utíkat rychleji, ale třeba bylo i to pomalé tempo úmyslné. Glenn Close hraje velmi dobře, ovšem o největší překvapení se stejně postaral malíř Hubert. Dobová atmosféra patřičně špinavá a jaksi bezútěšná, potěšil mě Brendan Gleeson v roli lékaře a nepotěšil opět nesympatický (ačkoliv opět záměrně) Aaron Taylor-Johnson. (25.05.2013)

Neměl jsem problém vžít se do postav ani pochopit Alberta Nobbse, který ostatně svůj příběh jasně sdělí. Film dokáže opět rozšířit naši osobní normu o jiné zkušenosti – těm, kteří se dokáží dívat a mají odvahu překročit indoktrinované škatulky pohlaví, genderu, sexuální orientace… Ač se to možná nezdá, film není o homosexualitě, transvestitismu, transsexualitě… ale např. o utajované revoluční myšlence, že můžete být tím, čím jste… kým chcete být… když vám to jde… že nejsou žádné přirozené kategorie, ale všichni(!) hrajeme a máme své převleky (scéna na maškarním plese je didakticky přesná). O tom, že se lidé mohou milovat, aniž by museli řešit škatulky muž a žena, aniž by dvě ženy musely být lesby… musím podotknout, že mi to připomnělo současnou(!) Albánii. Když v této patriarchální zemi zemře v rodině poslední mužský příslušník, musí nejstarší dcera převzít mužskou identitu. Nepotřebuje k tomu operaci, jako u nás, jen se „stane“ mužem, pro sebe, rodinu, společnost. Obléká se jako muž, používá své tělo jako mužské. Jen je vyžadován celibát, a proto se jim říká „zapřisáhlé panny“. Glen Close byla jako muž tak přirozená, že mě vytrhla scéna na pláži (SPOILER :-), kdy se se svou „kamarádkou“ jedinkrát „převlékne“ ;-) do dámských šatů. Z filmu a la Soumrak dne/Howards End/Panství Downton se najednou stane epizoda z Malé Velké Británie, kdy dva chlapíci dovádí na pláži v dámských šatech, dělají všechny ty „dámské“ věci a „jiný pýčoviny“. Jediný „navíc“ tak asi byl Jonathan Rhys Meyers, který byl tak ve třech scénách asi deset minut celkem… nechápu jeho uvedení v úvodních titulcích… Navíc už místo sebe nechává ve své posteli polehávat raději jiné atletické nahé mladíky ;-)… To jeho první „tudorovská“ manželka Kateřina - Maria Doyle Kennedy - ve filmu zaujme více. Souhlasím s tím…. že film chladný není… možná jsou chladní ti, co se na něj dívají (a raději by se měli vyhnout výše uvedeným "panským" filmům)… Možná ne Albertu Nobbsovi, ale Glen Close se tímto filmem evidentně splnil její sen. I když OSCARa nezískala, její Albert je pamětihodný. (24.03.2012)