Koizora

Nemám nic proti dívčím románkům. V tomto případě jsou ovšem zápletka/postavy/dialogy tak za (odbarvené)vlasy přitažené/ploché/klišovité, že to dobře zvládnutá režie a atraktivní technická stránka nemají šanci zamaskovat. Autorka přes mobil psané předlohy má totiž do spisovatelky či scénáristky opravdu daleko. Možná by pomohla maximální věková hranice, ale i moje manželka v současnosti odhadující svůj mentální věk na devět let, to ani s romantickou náladou nevydržela. (25.08.2010)

Tímto (po čtyřech letech) završuji svou zkušenost s "nebesy lásky" (Koizora). Myslím, že jako jedna z mála tady můžu říct, že jsem nejen viděla obě zfilmované verze (tuhle i seriálovou), ale že jsem si přečetla i dvoudílnou předlohu plus dokonce speciální díl "Kimizora" (stejný příběh z pohledu Hiroa - hlavní mužské postavy). Nejvíc mě před čtyřmi lety zasáhl onen seriál, se kterým jsem se setkala jako první, i když je v podstatě nejnovější ze všech verzí. Nato jsem se rozhodla se postupně prokousat všemi knihami, což mi zabralo dost času a když jsem to dočetla, pochopila jsem, že celý příběh je skutečně dost roztahaný (ten dojem jen umocňovalo to, jak pomalu jsem to v japonštině četla :)). Je to konec konců příběh, který se odehrává v několika letech a v původní knižní verzi je toho dost, co tuším nebylo přesně zachyceno ani v seriálu natož v tomto filmu. Takže když jsem se konečně rozhodla nyní vidět i film, cítila jsem se trošku ochuzeně. Ve filmu má všechno až moc rychlý spád a vidíme tam jen ty nejdůležitější události příběhu a to v téměř nepříjemně rychlém sledu. Je pravda, že nakonec mě příběh tak jako tak dojal, podobně jako mě kdysi dojal seriál, a z toho důvodu se nakonec přikláním k trochu vyššímu hodnocení... musím ale trvat na tom, že tomuto příběhu sluší seriálová délka mnohem víc. Navíc, ač mám Miuru Harumu jako herce hodně ráda, do téhle role s blond vlasy mi nějak vůbec neseděl (ani trochu mu ten blond nesluší), nemluvě o tom, že v roce 2007 ještě nebyl asi herecky dost zdatný na to, aby dobře zvládal scény s citovými výlevy (za herecký výkon má tady bohužel spíš mínusové body). Hiroa si stejně asi vždycky budu představovat jako Seto Kódžiho. Pokud se ke Koizoře ještě někdy v budoucnu vrátím, nebude to ani ke knize (která, ač je pravdivou zpovědí skutečně žijící Miky, jen tak mezi námi není nijak zvlášť dobře napsaná), ani k tomuto filmu, ale k seriálové verzi z roku 2008. ~(3,5★)~ (15.09.2014)

Srovnání se seriálem se nelze vyhnout, a u mě tentokrát vyhrál film. Příběh je naprosto stejný, ale díky omezenější stopáži má o to větší dopad - prostě to není tak roztahané. Ovšem ani kratší délka a až kýčovitě krásné snímky oblohy nevyváží fakt, že příběh jsem už u seriálu nepovažoval za kdoví jak originální. (17.09.2012)

Miko ztratí mobil a potom co vše prohledá ho najde ho v knihovně, když jí na něj volá chlapec, který ho pro ni našel a nechal v poličce mezi knihami. Po několikadenním neustálém telefonování se neznámý odhodlá prozradit svou identitu... Tak začíná příběh velké lásky Koizora natočený podle pravdivého příběhu dívky Miko, která prožívá svou první (a druhou) velkou lásku za složitých okolností. Seriál z roku 2008 jsem dokoukala před pár dny, tož dnes film z roku 2007 pro srovnání. Pokud máte jen trochu čas, určitě doporučuji dát přednost seriálu, protože pro příběh odehrávající se v několika letech je delší formát určitě vhodnější a vše není tak uspěchané jako ve filmu. Navíc Kódži Seto je prostě skvělý Hiro, i když Haruma Miura taky není úplně špatný (ale zrovna si dávám pauzu v půlce Gokusenu 3 a tak ho nedokážu docenit). Moc se mi líbila Jui Aragaki jako Miko a Keisuke Koide jako Yu. Scéna, kdy Miko běží a volá Hirovi je i tady naprosto skvělá, ale jinak je konec trošku nedotažený. Btw. to, že se z chlapce otravujícího po telefonu vyklube ten největší fešák v okolí se fakt může stát jen ve filmu. (03.03.2015)

Nesmělá holka potká rozjíveného kluka s cool nablond obarvenými vlasy. Jak to asi může skončit? Příšerně. Takovou nálož drasťáků jsem od romantického filmu nečekala. Běžná kinematografie by si vystačila s jediným na celý film a tady je jich hnedle několik. Hlavní hrdinka se z ran osudu vzpamatovává až překvapivě snadno, na to jak je mladá a nezkušená, ale dejme tomu, že i mladičké středoškolačky můžou být z ocele. Dost mě překvapilo, že nikoho nenapadne zavolat policii, přitom tady jde o závažné zločiny. Tragédie poněkud nahlodají pevné pouto milenců, aby se pak rozbilo úplně… Nebo snad ne…? _____ Jo, a konec už s emocemi totálně ustřelil. To bylo, jako by mi autoři filmu mířili na hlavu emočním kulometem. Takové završení romantických příběhů jsem viděla xkrát. Tentokrát natažené přes únosnou mez, jak délkou, tak podpásovým dojímáním. Za mě to získalo leda mínusové známky za faleš. _______ Upřímně, nějak jsem nevěřila lásce mezi Hirem a Mikou, spíš mi to připadalo jako běžná plytká středoškolská romance než osudový vztah. Možná to podali slabě herecky, možná mě rozptylovaly Hirovy blonďaté vlasy, které vypadaly příšerně, možná jsem byla jen naštvaná, že se zase dívám na hrdinku, která ušlechtile trpí, což je vydáváno za správné chování pro dokonalou ženu. SHRNUTÍ: Tohohle kluka jsi, Miro, fakt potkat neměla. Jo, a v knihovně se takový věci nedělají, aspoň ne v čase výuky. (03.04.2019)