Kokuhaku

V žádném případě nejde o tuctovou báchorku o pomstě zahalenou do omračující vizuální složky. Zároveň bych ale byl i zdrženlivý v případě opačného tvrzení/hodnocení – že jde snad o jakýsi hluboce promyšlený a autentický portrét soudobé společnosti (nejspíše japonské, nicméně toto téma lze perfektně generalizovat i do ostatních vyspělých zemí). Svým zpracováním jde o věc ryze originální, u které by obvyklé škatulkování a hluboké recenzování mohlo být bezpředmětné, protože (alespoň se tedy tak domnívám) z celého snímku sálá neskutečná energie, dravost a vynikající schopnost využít všechen možný prostor k tomu, aby byl výsledek divácky co nejvíce atraktivní a aby bylo i nějaké té filosofii učiněno za dost. Rozpitvávat dopodrobna jednotlivé zvraty a snažit se přesvědčovat, že „to či tamto“ bylo již trošičku nadsazené, by bylo nespravedlivým a povrchním rýpáním. Pokud se totiž obecně o nějakém filmu říká, že je „dobře natočený“, tak tenhle japonský exemplář by měl být prototypem a vzorem pro všechny „invenční západní filmaře“, kteří chtějí točit chlapácky jako Fincher a zároveň zůstat v jistých ohledech akademičtí (třeba jako některé vybrané Spielbergovy filmy). Neskutečný nářez, při úvodní půlhodince jsem neměl daleko k extázi a to jsem ještě nevěděl, co přijde vzápětí. Není to na 5, ale minimálně na 8 hvězdiček. (19.02.2012)

Neviem, či dnes na školách funguje mliečny program. V časoch školskej dochádzky sme denne na desiatu dostávali zadarmo sáčik s mliekom. Neskôr pribudol makom posypaný sladký rožok. Pre spestrenie mlieko sem-tam nahradil ovocný kyslomliečny nápoj Dolinka. Mlieko bolo dodávané v umelohmotných prepravkách. Vždy jedno-dve umelé vrecká pri prenose v prepravke praskli a mlieko z nich vytieklo. Hodiny roztečená biela maglajzovitá sračka na dne prepravky smrdela jak fras. Čo sme sa s týmto darom spoločnosti navyvádzali nechutností! Pravda je, že nám do mlieka triedna učiteľka nevstrekla krv nakazenú HIV vírusom. No po škole sa aj tak motalo pár zástupcov pedagogického zboru so sadistickými sklonmi. Výchovnými metódami, ktoré si s rozkošou skúšali na nás, spôsobili v detských dušiach trvalé jazvy. Je jasné, že Kokuhaku je hyperbolické posolstvo. No trefne odzrkadľuje nielen úroveň dnešnej mládeže bez mravného kódexu a odvahy, vzhliadajúcej sa často len vo svojich ochraniteľských rodičovských vzoroch. Pre ich pozornosť urobia čokoľvek. Takmer totožná spoločnosť krutých detí a učiteľov na stredných a základných školách, bez morálky a súcitu, bola i v ČSSR. (29.10.2020)

A sakra...tak tohle mi téměř vyrazilo dech! Natočeno naprosto fantasticky, úžasná kamera i hudba. Už úvodní, 25 minut trvající scéna, mě docela ohromila, protože byla stavěna tak, jako se u běžných filmů dělají scény finální, vrcholné. Kvantum lahodných zpomalených záběrů podbarvuje parádní hudba a jako třešnička na dortu je tady do detailu propracovaný scénář, který má tolik vrstev...! A přitom je to všechno natočeno tak sebevědomě, ten rejža to prostě má v malíčku. Napadá mě jenom jediná výtka, a tou je pompézní výbuchová scéna, která předchozím dějem a obsahem filmu tak nějak drhne. Jinak ale opravdu povedený pokus přiblížit se Parkovi (ale přesto, Oldboy nebo paní Pomsta jsou ještě o kousek dál), doufám, že se na to taky podíval a srovná to se svým posledním odvarem jménem Bakjwi. (31.03.2011)

Je to perfektná mierne thrillerovo ladená dráma. Má skvelý príbeh o stredoškolskej učiteľke, ktorá prišla o svoju malú dcéru, ale keďže sa jej podarilo zistiť, že to nebola nehoda, ako sa pôvodne myslelo, ale to zámerne spôsobila dvojica jej študentov, ktorí ale kvôli nízkemu veku nemôžu byť plnohodnotne potrestaní, rozhodla sa konať a vymyslela si svoju vlastnú pomstu. A tá začne dlhodobo výrazne ovplyvňovať nielen vrahov, ale aj ich okolie. Spracovanie je vynikajúce, tu je už od úplného začiatku jasné, že sa bude jednať o výnimočnú záležitosť a výsledok ani v najmenšom nesklame. Tému pomsty mám veľmi rád a to prakticky v jej akejkoľvek podobe, tentoraz je to opäť niečo nové, s čím som sa v podobných filmoch ešte nestretol, ale vyšlo to skutočne perfektne. Nájde sa tu aj mnoho prvkov, ktoré mám veľmi rád a tak vôbec nevadí, že celá úvodná polhodina sa odohráva prakticky len v jednej triede, kde je v popredí učiteľka a dá sa dozvedieť takmer všetko dôležité, podané je to tak skvelo, že to až berie dych a bol som z toho skutočne nadšený, ale úroveň filmu sa našťastie ani následne vôbec nezníži. Miesto bežnej žánrovej gradácie je toto podané skôr tou dramatickou formou, s čím tiež nemám problém, všetky dôležité postavy dostanú svoj priestor, pričom majú aj samostatné kapitoly kde sa dajú dozvedieť nielen ich motivácie a ciele, prípadne následky pomsty, ale vlastne aj nazrieť do ich vnútra a keďže ani jedna z postáv nie je čiernobiela a vždy sa jedná o nejaký ten typ psychopata, rozhodne tu má čo zaujať. A rozhodne nesklame ani celá záverečná fáza, toto sa mimoriadne vydarilo. Takže tu o ničom inom, ako úplnom nadšení nemôže byť ani reči, vynikajúca záležitosť od prvej do poslednej minúty, kde je potenciál každej scény využitý naplno. Herecké obsadenie je výborné, charizmatická Takako Matsu v hlavnej úlohe, skvelá Ai Hashimoto, ktorá mi asi ešte zo všetkých sedela najviac, zaujímavá dvojica vrahov a ešte dostatok vydarených vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú perfektné, vynikajúca vizuálna stránka, tu je snáď každý záber dovedený k dokonalosti, skvelá atmosféra a celé to originálne prevedenie, toto sa nesmierne vydarilo. A k tomu ešte skvelá hudba, ktorá z mnohých scén robí nezabudnuteľnú záležitosť. Confessions je vynikajúce a originálne dielo, ktoré ma ani po viacerých pozretiach vôbec nesklamalo, práve naopak, mám pocit, že ma stále baví viac, jeden z najlepších filmov, aké som vôbec videl. 92% (29.03.2012)

Pro mě nejlepší film z Japonska co jsem kdy viděl. Skvěle zkomponované spojení příběhů několika lidí do jednoho hlavního děje, jaké jsem neviděl v žádném jiném filmu. Nejdřív vidíte film pohledem jedné osoby a všechno vám přijde jasné a relativně jednoznačné. Potom ale to samé vidíte z pohledu někoho jiného a dojdou vám všechny motivy a okolnosti toho, proč jednal tak, jak jednal. Ve finále se pravděpodobně zamyslíte nad tím, jak jsou pravda a spravedlnost a jednosměrný pohled na ně relativními pojmy a jaké okolnosti mohou člověka vést k určitým činům. Navíc je všechno úžasně ztvárněno tak, že jednotlivé příběhy navíc pozvolna doplňují děj, takže se vůbec nenudíte a film vás zcela pohltí. Pro mě naprostá bomba, nenapadá mě co vytknout. 100%. (02.10.2012)