Režie:
Nanni MorettiKamera:
Alessandro PesciHudba:
Franco PiersantiHrají:
Michel Piccoli, Jerzy Stuhr, Renato Scarpa, Franco Graziosi, Camillo Milli, Ulrich von Dobschütz, Gianluca Gobbi, Nanni Moretti, Margherita Buy, Teco Celio (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale předcházelo volbě nové hlavy katolické církve? Koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce? Proč se nový papež odmítá ujmout své funkce? Snímek italského režiséra Nanniho Morettiho je komediálním, melancholickým a v mnohém odvážným pohledem na otázky víry s přesahy k Darwinovi, Freudovi, Čechovovi a volejbalu. (Film Europe)
(více)Recenze (187)
Asi se jedná o originální film, ale jednak vůbec není jasná pointa celého příběhu a za další se člověk celou dobu neskutečně nudí. To nemá cenu sledovat... ()
Vtipný, zajímavý a navzdory průměrnému věku herců překvapivě svěží film. Volba papeže z tak trochu jiné perspektivy. Oceňuji, že film nesoudí, neříká nám, zda hlasovat pro církev nebo pro psychiatrii, pouze zobrazuje vnitřní boj a pochyby jednoho muže. A dělá to výborně. Režisér Moretti se osvědčil i jako herec, jeho postava psychoanalytika mohla klidně dostat větší prostor. Nejlepší scény: volejbalový turnaj, samomluva v autobuse, závěrečný proslov. ()
Marigold to pěkně vystihl. ()
,,Hledám slova pro projev, který musím přednést před davem lidí." Zajímavá studie jednoho člověka, který se stal papežem. Formální zpracování filmu je sice dost strohé, zato příběh je velmi originální. Režisér krásně konfrontuje svět uvnitř Vatikánu se světem okolním, přičemž oba působí nesmírný tlak na osobu nově zvoleného představitele katolické církve. Tempo vyprávění je vzhledem k tématu dost pomalé, s čímž jsem měl trochu problém. Nakonec byla ale moje trpělivost oceněna povedeným závěrem. Už kvůli němu se vyplatí tento film zhlédnout. ()
60% ()
pořád vidím Sexmisi doprdele,doprdele,doprdele. ()
Do zákulisí volby papeže se člověk nepodívá každý den, takže tématicky jde o zatraceně zajímavý film. Ale přestože tvůrci nešetřili humorem ani napětím, na svoji stranu mě tak úplně nedostali. Vlastně jsem se místy docela nudil. Asi je tam na mě moc starých lidí. 70 % ()
Dobrých komedií je jako heterosexuálních kněží:-)...mno dobrá, bude jich více a teď myslím ty komedie, a o to více je nutné si jich vážit a cenit. Máme papeže je sice, jak už tu někdo píše, trochu "Varovina" s velkou reklamou a pověstí až nečekaně kvalitního počinu. Je to příjemná podíváná, kterou polidšťuje celý Vatikán, kdy dělá z papeže popletenou figurku a ze sboru kněžích sbor nudících se staříků, kteří neví coby, takže v rámci rozptýlení si zahrají třeba i volejbal. Co mi asi nesedělo je až příliš prostoru pro samotného režiséra, který si z parkrát dělá z filmu trochu svoje divadýlko a potom určitá nevyváženost dějových linek...Jako vždy o pár minut kratší film by udělal lepší službu, ale i tak vládne spokojenost... ()
Málokdy mi něco vyrazí dech, málokdy mne překvapí závěr filmu jako teď, málokdy skládám absolutní hold herci za jeho výkon jako nyní činím Michelu Piccolimu. Sympatický počin z dílny italského mistra. Civillní, milé, zábavné, chytré, klidné, lidské. Děkuji, bavil jsem se a vřele DOPORUČUJI I VÁM. ()
Nevěřila bych, že Italové dokážou natočit silný lidský příběh o jednom nepodařeném konkláve. Je to tak! Moc hezké. ()
Evropský film žije! ()
Vynikající drama s lehce komediálním nádechem. Moretti je ateista a jeho filmy bývají sžíravou kritikou společnosti i církve. Proto tento film určitě hodně lidí překvapil až zklamal. Ale nenechme se ošálit (je to film o hraní, o předstírání?) laskavým humorem. Zkusme si některé scény probrat hlouběji a najít jejich skutečný význam. Kardinálové, kteří netouží (??!!) po nevděčné roli papeže a najdou si obětního beránka? Hrají své mocenské hry (krásná scéna s volejbalem), ale jejich moc sahá jen na ty, kteří jsou ochotní hrát je s nimi. (Krásná paralela s jedním mužem, který tyto hry odmítal hrát.) Pro psychologa, který se hraním her živí (!!) je to přirozená věc. Ne už tak pro starého muže, jehož drama se zde odehrává. (Vynikající Michel Piccoli.) Z čeho vyplývá jeho volba? Ze strachu před odpovědností, z vědomí vlastní slabosti, z vědomí naprosté ztráty jakéhokoliv soukromého života? Aby těch her nebylo málo, přichází i klasické divadlo s hercem, který naopak touží hrát úplně všechny role. Tento film není o víře, či nevíře. Je o společnosti, která nechce přijmout pravdivost a upřímnost. Pro věřícího katolíka, (který má aspoň zběžnou potuchu) jsou tady některé zajímavé postřehy odkazující na stav v jakém se církev momentálně nachází. Člověk, který dokáže odolat tlaku okolí a zachová si upřímnost k sobě i ke světu je svobodný. A to není málo. V některých komentářích jsem četla něco o tom, že konec filmu bude pro věřící fackou. Naopak, já v něm vidím určitou naději. Dějiny světa málokdy měnily instituce. ()
Ze začátku to celkem šlo, později ale se děj obrací spíše ke komedii či parodii. Asi jsem čekal jiný průběh nebo větší drama. ()
Rozhodně u tohoto filmu oceňuju odvahu tvůrců pustit se do docela provokativního tématu a inteligentní humor... ale jinak nevím, co jsem čekal... vlastně jsem čekal trochu víc. Potěšili Moretti a Stuhr, zato Piccoli se zase tak moc nepředvedl. Závěr mne sice zklamal, ale zároveň ho musím ocenit - kdo viděl, ten ví, co tím myslím. ()
Líbí se mi tradice při volbě nového papeže, když věřící čekají na náměstí na kouř, aby se dozvěděli, že volba byla uskutečněna. Příběh divákovi poskytne zákulisí volby papežské konkláve a pohled na rozhodování jednotlivých kardinálů. Že se to tentokrát příliš nevydařilo a nový papež si chce ujasnit své vzpomínky a rozmyslet budoucí kroky, je už něco jiného. To tvoří vlastní příběh. Čekání kardinálského sboru je ozvláštněno partičkami karet nebo volejbalovým turnajem mezi jednotlivými kontinenty. To přináší humor a příjemnou atmosféru, stejně jako postava velitele švýcarské stráže, který stínuje za okny postavu papeže. Určitě zaujme v hlavní roli Michel Piccoli a jako mluvčí papeže Jerzy Stuhr. ()
Tenhle film je neobyčejně vtipný a zábavný, nastoluje tolik otázek ohledně katolické církve a přitom je laskavý. ()
Příběh o muži, který se chtěl stát hercem, ale nakonec se stal papežem. O muži, kterému "chyběl život". Celou dobu jsem čekal na nějaké konkrétnější vysvětlení než jen určitou deprivaci a depresi hlavní postavy a pocitu, že "já ale nemohu" ... bohužel se mi jí nedostalo. Perfektní začátek, brilantní konec a vprostřed slabší psychologické drama s dávkou milé vtipnosti z prostředí církevní instituce... ()
Přes všechnu tu srandu a nadsázku velmi lidský film o stárnoucím muži, který byl postaven před nejtěžší úkol svého života. ()
Trapné a nezajímavé. Buďme rádi, že církev "svatá" katolická už nemá zdaleka tu moc, jako dřív...I když k nám, tedy do Evropy pronikají vlivy dalšího "jediného pravého" náboženství, Islámu, který ještě pořád prožívá svůj středověk, a podle toho to také vypadá. Co se týká filmu, nechápu záměr jeho tvůrců. Těžce se to blíží hovnu. ()
Asi málokdo si uvědomuje tíhu odpovědnosti za všechny ovečky ve stádu, které k Vám vzhlíží se všemi těmi nadějemi a prosbami věřících smrtelníků . Až mi ho bylo líto, kluka ušatého ....... Všichni ti dědulové hrající volejbal, psycholog, Jerzy Stuhr a jeho " cholera jasna ". Musím uznat, že jsem se opravdu bavil, ne že bych se smál, až bych se za břicho popadal, ale celý film jsem měl úsměv na rtu. Vážné téma, natočené s lehkostí, nadhledem a satirou, které stojí za to vidět. ()
Reklama