Poslední případ (S04E03)

Ze závěrečného dílu jsem vydedukoval, že Euros v mládí hodně koukala na Crystal Maze. Ovšem nová řada poběží s Ayoadem na Channel 4, takže promo to asi nebylo ... A já jsem hodně soutěživý, takže za mě v naprostém pořádku. Nevím proč tvůrci zařadili tak doslovné PS fanouškům. Tak ještě jednou: ♪ Never get so attached to a poem, you forget truth that lacks lyricism ♫ (16.01.2017)

Kdysi jsem se rozhodl, že nebudu komentovat jednotlivé díly seriálů, protože a)to považuju za nežádoucí inflaci komentářů na naší beztak už komentáři přebujelé databázi, b)jsem líný, c)na seriály stejně skoro nekoukám. Ale u posledního(?) dílu Cucumberbitchova Sherlocka musím udělat výjimku, protože si potřebuju trochu ulevit od divácké žluči. Ano, uhodli jste - zklamal mě. Po skvělém The Six Thatchers a následujícím strhujícím a velkolepém (až na ubohého záporáka) The Lying Detective, jsem do třetice natěšeně očekával nějaký filmový supercloumák s ohňostrojem nových nápadů od geniálních scénáristů, nebo aspoň tradiční pětihvězdový standard. A co jsem dostal? "Roztomilou" holčičku v padajícím letadle, které bych už jen kvůli ní s radostí nechal fláknout o zem, praštěnou a herecky přehrávanou TV inscenaci z "betonového" studia a co nejhůř - nesnesitelně poníženého Sherlocka. Bylo vážně smutné a trapné, sledovat tohohle jindy výsostně cynického, povýšeneckého a sociopatického schizoida, kterak vyděšeně plní přitroublé úkoly své zlobivé sestřičky jen proto, aby zachránil jednoho protivného spratka a pár bezejmenných pasažérů. A že nakonec bylo vše trochu jinak se sice dalo očekávat, ale rozuzlení nebylo o nic uspokojivější, než předchozí děj. Do toho ještě grimasy a pazvuky šaškujícího Moriartyho, na závěr další promluvy ze zásvětí od Watsonovic maminy/rádoby agentky, pasované málem na jakousi vševědoucí morální autoritu, a výsledkem je rozbředlý seriálový sajrajt a jednoznačně nejhorší (a vlastně i jediný špatný) díl BBC Sherlocka. A zamrzí to dvojnásob u možná posledního dílu téhle jinak brilantní série. Slabá třetí hvězda za závěrečný sourozenecký houslový duet a vůbec za zajímavou Sherlockovu ségru, kterou navíc hrála fakt hezká baba. (17.01.2017)

Ten odklon je dobře patrný už od začátku 3. série, ovšem TEĎ je ještě o něco zřetelnější. Víc nežli na dílo sira Arthura Conana Doyla autoři zaměřují pozornost na TOHO Sherlocka, kterého stvořili - přičemž (povzbuzeni předchozími úspěchy a možná i trochu opojeni vlastní kreativitou) žijí v bludu, že mají detailně zmapovanou hranici, kterou v žádném případě nesmějí překročit, aby ho přemrštěným zájmem o jeho osobu nezdiskreditovali. Jejich přístup je ovšem dle očekávání KOMPLEXNÍ, takže ho prostřednictvím "posledního" případu (nebo PRVNÍHO - podle toho, jak se to vezme) nechávají zúčtovat se vším, čím prošel ... se vším PODSTATNÝM, co formovalo jeho osobnost. Konfrontace s vlastní minulostí je přitom procedura nanejvýš bolestivá, neboť nemilosrdně obnaží staré, nikdy nezhojené rány a bez slitování vytáhne na denní světlo pečlivě uklizené a nejméně na dva západy uzamčené vzpomínky. Ale když už se s ní jednou začne, je svým způsobem NEZBYTNÁ, neboť symbolicky uzavírá pomyslný kruh, jehož obvod křižují cesty ústředních hrdinů. Ať je to jak chce, pokud má TENHLE případ představovat opravdu POSLEDNÍ zfilmovaný příběh o excentrickém detektivovi, pak se jedná o finále, které mi přes zjevně vykonstruovaný, iluzorní základ prostě imponuje - je adekvátně dramatické ... i nadmíru osobní - takové, s jakým se s trochou dobré vůle pořád ještě můžu ztotožnit. Zaručeně neobjektivních 5* ... protože (co si budu nalhávat) dobrá vůle je tady vždycky ... z mé strany - pokud se jedná o Sherlocka. (19.01.2017)

Tohle byla epizoda, která měla konečně atmosféru první série. Byla vážná, opičky se dělaly jen minimálně a byla nesmírně napínavá, třeba, že se neřešil detektivní případ v pravém slova smyslu. Drama mezi klíčovými postavami, absence halucinogenů a osudovost udělaly z The Final Problem nejlepší epizodu Sherlocka od The Reichenbach Fall a to už je hodně dávno. Pokud byl tohle skutečně poslední díl Sherlocka, pak je škoda, že Moffat a Gatiss udělali z třetí série, z viktoriánského speciálu a z prvního dílu čtvrté série, vědomě stupidní parodii, protože se ukázalo, že by na kvalitní detektivku/thriller pořád měli. Jen tu patetickou Mary na konci si mohli odpustit a místo ní nějak lépe dořešit moji oblíbenou Molly Hooperovou. PS: Mimochodem, kdo taky zaznamenal zjevnou inspiraci hororovou "Saw" sérií? (15.01.2017)

Je to napínavé, v pro postavy neuvěřitelně stresujícím a pro diváka adrenalinovém tempu - hodně obstojně zrežírované. Jenomže celý "Sherlock koncept" tady kompletně roztekl do emocemi napěchované vztahovky našich milovaných hrdinů - a co mě nejvíc mrzí, že se na konci úplně stejně roztekl i scénář tohohle dílu. Celou dobu to směřuje (k jakkoliv samoúčelně vystavěnému) srdcervoucímu finále, aby byl výsledek tak neuspokojující a podivně strnulý? A co ten vinnetouovský dodatek? Úplně jsem si vzpomněl na: Tak tady jsou - legendární postavy našeho mládí.. Patos. (17.01.2017)