Po zániku Země

Film začne slibně. Disponuje zajímavou sci-fi vizí, krásnými vizuály a námět sblížení otce se synem, který zároveň prochází sebeuvědoměním, má velký bijákový potenciál. Výsledek je ale přes příjemné kouzlo dobrodružna příběhově mdlý a emocionálně i myšlenkově naprosto míjí zamýšlený cíl. Takové to, když víte co máte coby divák jakože prožívat, ale pro svou naivitu a nedotaženost vás to absolutně obchází. Do velké míry za to skutečně může Jaden Smith, nebo možná jeho režijní vedení Shyamalanem. (15.05.2019)

Jaden Smith je vrcholně nesympatický fracek, který má čirou náhodou charismatického tátu, jenž úporným protlačováním svého syna (podílem na produkci, hereckou spoluúčastí) pohřbívá svoji úspěšnou kariéru. A film samotný? Defraudace rozpočtových 130-ti milionů, nicméně to lepší z posledních tří Shayamalanových kousků, že by ale na tuto skutečnost mohl být hrdý, se říci nedá. (18.09.2013)

A tak měl Kovářovic fracek patnácté narozeniny a vyřval si u fotříka další hauptku. Aby ho Vilík moc nerozmazloval, dostal dárek jen za nuzných 130 mega. Skandální! Trapným karatistou už být mladej nechtěl, a tak si papá vycucal z čokoládového palce tupou, rasistickou historku, jak ze chcípající Země kromě všech těch zasraných bělochů evakuují pouhé dva negry, kteří jsou ovšem největší frajeři. Předhodil ji invenčně chcípajícímu Nočnímu Šalamajnovi, který se konečně dočkal svého Vodního světa, asi definitivně se jím teď zařezal a udělal z fakana Dejla z Rychlé roty, co sice proskakuje černými děrami lodí s warpovým pohonem, ale na vetřelcě jde pěkně postaru, žabikuchem. Nebo to měl být Čip? Každopádně Kovaříček padl daleko od stromu a herecký antitalent zdědil bohužel patrně po svém praprapraprapradědečkovi z matčiny strany. Moc doufám, že Vilík dostane rozum a k šetnáctinám mu kromě Ferrari už nedá Bojiště Země 2, ale třeba jen rymejk tohohle, kde by mohl konečně zazářit. (19.09.2013)

Co se Shyamalanovým filmům nedá upřít, je určitá vychýlenost z dobových norem – nikdy zcela neodpovídají tomu, jak se v tom kterém období a v té které kinematografii obvykle vyprávějí a stylisticky pojímají žánrové příběhy. A jeho nejnovější dobrodružná science fiction Po zániku Země vlastně není výjimkou, byť to žel opět není dobrý film. V čem není výjimkou z výše uvedeného tvrzení a proč to není dobrý film, popisuji na Douglasových poznámkách. (16.06.2013)

Tak vám nevím, přátelé, po celkem kvapném prologu následuje sbližování otce a syna, dost povědomé, ve kterém nechybí retospektivy, které jsou na tom podobně a všechno si plyne tak jak má, nic nepřekvapí a všechno do sebe zapadne, jen občas se člověk o tu či druhou postavu bojí a užije si celkem pěknou kamerovou finesu. Co je to platné, když je tohle od kdysi tak vynikajícího tvůrce dost ostuda. Ano, připouštím, je to velice subjektivně zabarvené, svého času filmový pohled Shyamalanův a můj jeden byl. 50%. (01.10.2013)