poster

K zázraku

  • Česko

    To the Wonder

    (festivalový název)
  • USA

    To the Wonder

  • Velká Británie

    To the Wonder

Drama / Romantický / Poetický

USA, 2012, 112 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Cherish
    *

    Doufala jsem, že nic příšernějšího než Silver Linings Playbook v brzké době neuvidím. Chyba, protože tohle naprosto předčilo všechny mé představy o nekonečné nudě. V SLB se alespoň něco dělo, ale tohle bylo utrpení. Už v prvních minutách jsem tušila, že to asi nebude nic pro mě, ale nechtěla jsem film zatracovat. Bohužel ten čas už mi nikdy nikdo nevrátí. Proboha, kdyby to mělo hodinu a čtvrt, tak dejme tomu, ale dvě hodiny ničeho? Ta jedna hvězda je asi jen za ty krásné plakáty k filmu a já mám zase jedno poučení pro příště.(15.4.2013)

  • italka63
    ***

    Oficiální text distributora to bere poněkud zhurta. Film, v němž zazní s bídou deset vět přímé řeči. Děj posouvají citace myšlenek -to hodně málo- ale zato pocitů. Tančící Olga Kurylenko na možných i nemožných místech. Krásná Francie, příšerná Amerika. A vynikající Javier Bardem, kvůli kterému jsem si tohle pustila. Skvělá kamera i hudba. Když to shrnu -malý film o věcech velkých, nebo také velký film o věcech malých. Každopádně může bolet u srdce.(22.11.2013)

  • Hoyt
    ****

    Upřímně mě to nebavilo jako třeba Strom života a ani do výběru herců se mi Malick tentokrát netrefil, hlavně Affleckem to dodělal ale pár dnů po zhlédnutí filmu si pouštím některé pasáže znovu a znovu o už si nevychutnávám jen krásné záběry Lubezkiho famózní kamery ale více se vžívám do děje a objevuji momenty, které provází například i můj život. Najedenkrát je to hrozně těžké zhlédnout a nedá se na vše pořádně soustředit a hlavně to nejde plně ocenit. Chápu všechna hodnocení ale toto dílo v sobě skrývá něco více.(18.6.2013)

  • StarsFan
    *

    V programu kina stálo: “See it if you liked Melancholia (2011), The Master (2012).” První jmenované jsem si zamilovala, druhé jsem protrpěla, tudíž mi bylo jasné, že očekávat můžu naprosto cokoliv. To, co jsem viděla, bylo nicméně děsivější než jakékoliv mé představy. Dvě hodiny bez dialogů a téměř i bez jakékoliv doprovodné hudby, kde se střídají scény typu “ona se dívá na něj, ale on ji nevidí,” “ona se dívá na něj a on uhne pohledem,” “ruka natažená proti slunci,” “ona se prochází po poli,” na mě zkrátka byly trochu moc. Zvlášť když se celý voiceover smrskl na jednu patetickou větu za dvě minuty a nejvýraznějším audio aspektem celého snímku se tak stala chůze hrdinů. Několik na sobě nezávislých skupinek z kina uteklo a sama jsem k nim neměla daleko, tajně jsem ale doufala, že když to vydržím do konce, nabídne se mi odměny v podobě nějakého geniálního rozuzlení. Naivní představa.(4.3.2013)

  • J*A*S*M
    *

    Dvě hodiny záběrů na chodící lidi (po poli, po domě, po staveništi, po supermarketu), a do toho sem tam nějaký prázdný žvást. What is this love that loves us. K nepřežití. Malick opět odhaluje svoje nitro, ve kterém se to hemží kýčovitými obrázky a jen-na-první-pohled hlubokými větičkami, které by byl schopný sestavit i dobře nastavený robotický generátor, a já se opět přesvědčuji, že s jeho nitrem nemám a nechci mít nic společného. Pro mne to balancuje na hranici mezi nechtěnou směšností a otravnou nesnesitelností. Nevím, možná jsem přízemní buran, ale lajkování téhle prázdnoty mi přijde jako nabubřelá póza. Možná za pár let ... ale spíš asi ne.(17.4.2013)