Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Že je to citově vyděračské? No a co! I takové filmy jsou třeba, zvlášť když jsou nádherně natočené a výborně zahrané. A to, že jsem vlastně mladému Oskarovi za celé dvě hodiny nepřišla zcela na chuť je také plus. Jediná znepokojující věc je překrásná hudba Alexandra Desplata, která zase z nějakého nevysvětlitelného důvodu unikla pozornosti akademie. (09.02.2012)

Nenápadná Daldryho cesta sebepoznání, která u publika doplácí na průhlednost tématu. U mě ale drama s nezapamatovatelným názvem neboduje o nic méně než režisérovy předchozí trháky. Možná za to mohou výtečně obsazené (a sympaticky upozaděné) vedlejší role a možná za to může fakt, že k ocenění filmu nepotřebuji balet, nacismus ani Virginii Woolf. Stačí mi úchvatný Thomas Horn, který v dramatičtějších okamžicích dohrává i Sandru Bullock a Max von Sydow, který i bez jediného slova dokáže pohledem rozehrát nejednu důkladnou emoci. Možná chtěly výstupy s některými Blackovými ještě trochu pospojovat a dopointovat, ale i tak je pochodování New Yorkem s tamburínou a batohem velmi nečekaným překvapením. (18.02.2012)

Neuvěřitelně nakopat a nesmírně zfackovat. Nebo, Neuvěřitelně sobecký a nesmírně arogantní. A ještě, Neuvěřitelně nesnesitelný a nesmírně postradatelný. Když mi ústřední postava fracka, který si zaslouží výše uvedené komentáře na svou adresu, přivádí na mysl myšlenku, že kdyby byl v tom baráku on, pak by mise možná splnila svůj účel, pak to nezachrání ani Max von Sydow (aneb sice jeho postava nemá v příběhu žádný smysl, ale zase se jeho hvězdné jméno bude v titulcích dobře vyjímat). Ale ne, Amícové musí i takovému individuu říkat, jak je dokonalý a znamenitý. Ne, není. Absolutní kýč prostý logiky. Proč tedy dávám dvě hvězdy místo zaslouženého odpadu? Jedna je za uvedeného švédského veterána, druhá za soundtrack, na kterém založila v sezóně 2016-2017 volnou jízdu moje oblíbená krasobruslařka (ano, je to venku, mám rád krasobruslení) Jevgenia Medveděvová, která se stala dne 31.3.2017 podruhé mistryní světa (a v jejímž podání dává jedna myšlenka příběhu smysl). (07.04.2018)

"Pokud existoval klíč, existoval i zámek. Pokud existovalo jméno, existoval i člověk." Tak to byl neuvěřitelně dojemný a nesmírně vyděračský útok na city. Jediný, kdo mě neštval, byl mrtvý táta a to není žádný velký důvod k oslavě. Ulhaný a ještě k tomu hysterický průzkumník byl totiž celou dobu zralý na pěst a já jsem byl napětím skoro až celý bez sebe, jestli najde správného Blacka, naučí se houpat na houpačce nebo odloží v metru plynovou masku. Pro mě to zkrátka bylo velké utrpení, na které nechci zapomenout jenom proto, abych si to někdy omylem nepustil znovu. A jestli autor skutečně myslel vážně myšlenku, že je lepší mít zklamání než nic, tak MUDr. Chocholoušek prý bere naléhavé případy už v 7 hodin ráno. (04.12.2018)

Neuvěřitelná ztráta času. Nesmyslná zápletka, hlavní hrdina (mimochodem fyzicky podobný Billymu Elliotovi) je nesnesitelný sociopat, postava Maxe von Sydowa absolutně zbytečná a do toho hraje Desplatův klavír, abych byl dojatý. Ne, tahle ubulená limonáda o ničem nemá na Oscarech co dělat. Od Daldryho jednoznačné zklamání. Málokdy dávám odpadové hodnocení, ale tenhle film si ho beze vší úcty zaslouží. (20.02.2012)