Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Hugo a jeho velký objev, verze 9/11. Oproti Scorseseho opusu však mnohem slabší, utahanější a rozbředlejší. Z vod prvoplánové ubrečenosti Daldryho naštěstí vytahují skvělí herci (hlavně perfektní Thomas Horn a Sandra Bullock, která dokazuje, že oscarová performance v Blind Side nebyla náhodou) a stále silné a působivé memento "nejhoršího dne". Ten film mě nijak neiritoval, možná proto překvapivě spokojených 70%. (19.02.2012)

ja vlastne ani neviem, co napisat. Som proste sentimentalna dusicka, ktora si rada poplace, a vobec mi nevadi, ze je to "akoze prvoplanove, citovo-vydieracske, plne patosu a co ja viem este co kto o tomto filme napisal" :) ja som zrala kazdu jednu minutu, plakala som ako mala a je mi to jedno. Hocikedy sa za tento film budem bit do prs a obhajovat ho. Krasne. (07.02.2012)

Nenápadná Daldryho cesta sebepoznání, která u publika doplácí na průhlednost tématu. U mě ale drama s nezapamatovatelným názvem neboduje o nic méně než režisérovy předchozí trháky. Možná za to mohou výtečně obsazené (a sympaticky upozaděné) vedlejší role a možná za to může fakt, že k ocenění filmu nepotřebuji balet, nacismus ani Virginii Woolf. Stačí mi úchvatný Thomas Horn, který v dramatičtějších okamžicích dohrává i Sandru Bullock a Max von Sydow, který i bez jediného slova dokáže pohledem rozehrát nejednu důkladnou emoci. Možná chtěly výstupy s některými Blackovými ještě trochu pospojovat a dopointovat, ale i tak je pochodování New Yorkem s tamburínou a batohem velmi nečekaným překvapením. (18.02.2012)

Nový epochální výlet pana Daldryho, který zastínil lehce prchavé intermezzo v podobě Předčítače. Byť i Extremely Loud and Incredibly Close je jedno z těch eskapistických cvičení - emocionálně unikavých a lehce sentimentálních (avšak tentokrát se nedrnká, nýbrž hraje na ukulele). Leitmotiv snímku je podobný jako v případě Huga a jeho velkého objevu - malý kluk se vydává po stopách, které měl zanechat jeho otec, v domnění, že najde kýžené odpovědi na své otázky, případně útěchu a nový smysl života. Zatímco se Hugo nakonec noří do kolorované historie kinematografie a vzdává jí poctu, Daldry přichází s poctou dětským hrám, na které jsme už coby dospěláci pomalu, ale jistě pozapomněli, a vydává se cestou mezilidských vztahů. Ano je to kýčovité až na půdu, místy i otravné, ale pocit milého a hravého dramatu po skončení stále přetrvává. (12.02.2012)

Neuvěřitelně nakopat a nesmírně zfackovat. Nebo, Neuvěřitelně sobecký a nesmírně arogantní. A ještě, Neuvěřitelně nesnesitelný a nesmírně postradatelný. Když mi ústřední postava fracka, který si zaslouží výše uvedené komentáře na svou adresu, přivádí na mysl myšlenku, že kdyby byl v tom baráku on, pak by mise možná splnila svůj účel, pak to nezachrání ani Max von Sydow (aneb sice jeho postava nemá v příběhu žádný smysl, ale zase se jeho hvězdné jméno bude v titulcích dobře vyjímat). Ale ne, Amícové musí i takovému individuu říkat, jak je dokonalý a znamenitý. Ne, není. Absolutní kýč prostý logiky. Proč tedy dávám dvě hvězdy místo zaslouženého odpadu? Jedna je za uvedeného švédského veterána, druhá za soundtrack, na kterém založila v sezóně 2016-2017 volnou jízdu moje oblíbená krasobruslařka (ano, je to venku, mám rád krasobruslení) Jevgenia Medveděvová, která se stala dne 31.3.2017 podruhé mistryní světa (a v jejímž podání dává jedna myšlenka příběhu smysl). (07.04.2018)