Cizinka

Film, ktorý prinúti troška nad témou popremýšľať. Je hroznou tragédiou, koľko ľudí je ešte aj dnes ovládaných nezmyselnými kultúrno-náboženskými tradíciami, a pritom vôbec nemám na mysli len moslimský svet. Ľudia, ktorí svojim myslením zostali ešte stále v stredoveku. Hrozne mi ale vadila celková uťahanosť a tichosť snímku. Chápem, že sa tu režisér snažil o čo najautentickejšie vyznenie námetu, no podľa môjho názoru mu to moc nevyšlo. Možno aj preto, že silné scény tu až príliš často striedali scény slabšie, z ktorých mnohé boli v podstate zbytočné. Ale Sibel Kekilli zahrala výborne. Slabší nadpriemer. 70/100 (16.03.2017)

Německá kinematografie opět překvapila velmi smutným dramatem o nesmyslnosti muslimských tradic, které si tady asi dokážeme jen velmi těžko představit. I když zpracování tohoto námětu je docela zajímavé, protože je zcela nestranné, ale přitom nutí přemýšlet samotného diváka. Mně bylo strašně líto Umay, která se tak zoufale snažila žít svobodným způsobem života, protože tíživá rodinná situace jí k tomu donutila a přitom si udržet i dobré vztahy se svými rodiči a sourozenci. Ale její rodina se na její svobodu dívá zcela jinýma očima, plných nesmyslných předsudků a tak jsou veškeré zoufalé snahy Umay s jejím synkem ke smíření k ničemu. Co na mě asi zapůsobilo nejvíc, byla naprostá uvěřitelnost nejen celého dramatu, ale hlavně i vynikajícího výkonu hlavní představitelky Sibel Kekilli. Postupná gradace a celá finální část byla silně emotivní, navíc podpořená nádherným hudebním doprovodem. Vzhledem k tomu, že to byl režijní debut režisérky Feo Aladag, tak má můj velký obdiv a já to mohu jen doporučit. (24.04.2013)

U sta Sarrazinů, mohlo to být i lepší. K první půlce nemám vážnějších výhrad. Filmařsky to Rakušanka Feo Aladag zvládla na jedničku a určitá schematičnost se tam odrážela vlastně jen ve výběru herců (trýzněnou Umay ztělesňuje Sibel Kekilli se svou hladkou tvářičkou a křehoučkým vzezřením; zatímco její raplovský a násilnický starší bratr musí být samozřejmě nepohledná hrouda svalů). Smutná věc, že v druhé půli tvůrci evidentně začali následovat heslo "trocha citového vydírání nikdy neuškodí" a nebohé hrdince přiklepli masochistické sklony neustále se pokoušet o kontakt s rodinou, která ji zavrhuje a týrá (po manželovi ovšem ani nevzdychla). A to se s konstruováním srdceryvných situací zašlo ještě dál. V ženské duši se sice moc neorientuju a v mentální výbavě německých Turků / Kurdů taky ne, ale nezdá se mi, že jacíkoli skuteční lidé mají potřebu vylévat si srdéčko pěkně po hollywoodsku na pódiu a před co možná nejširším publikem, jako to předvedla Umay na sestřině svatbě... A úplný závěr snad už ani nemohl být blbější. _____________ P.S: Nevím, kde se berou ty komentáře o "střetu kultur", když se takřka celý film pohybuje uvnitř turecké komunity a nějakou integraci, multikulturalizmus a Merkelovou absolutně neřeší. Sama hrdinka je líčena jako vcelku konzervativní osoba, takže se ani nestává archetypem "pozápadněné rebelky v zaostalé východní společnosti". Taktéž se musím podivovat nad tendencemi Evropanů hledat u všeho, co se děje v blízkovýchodních zemích a komunitách, nějakou zásadní spojitost s islámem. V našem prostředí jsou sice vraždy ze cti často spojované právě s imigranty z muslimských zemích, ale jedná se o jev, který je bohužel živý i mezi nemuslimskými národy Východu (Armény, Gruzíny, Asyřany, Indy všech vyznání atd.) a v islámu nenachází ospravedlnění. Ve filmu je ostatně náboženský aspekt věci explicitně smeten ze stolu výrokem "Bůh s tím nemá nic společného". (06.01.2011)

Trampoty turecké menšiny v Němcích jsou mi tak trochu cizí, takže žádná extra prožívačka se nekoná, jen jsem se poněkolikáté ujistila, že se chlapům z muslimských komunit nechce přestat ovládat své ženy, proto tolik lpí na starých pořádcích a jejich macho přežitky semelou i nejmladší generaci, která v nich vyrůstá... Vše závisí na mínění komunity, které se zdá být zásadní hodnotou, rodina je pokryteckou institucí, u níž můžete nalézt oporu jen, pokud hrajete podle nastavených pravidel a já nenazývám rodičovskou láskou jinou, než tu bezvýhradnou, jinak - otec, který prokleje svou dceru jen pro to, že nechce být nešťastná, by se nadále neměl nazývat otcem, tím spíš, pokud našel pro rodinu nový domov v tolerantní společnosti, jestli chce přijmout za svou pouze její životní úroveň, pak měl zůstat sedět v Turecku u kebabu a dál metat kameny po nevěrnicích... a vůbec, co ten starý kozel Mehmet ještě trčel u rodičů, toho bych vypráskala z domu jako prvního, temperamentu měl dost na to, aby si byl schopen vydělat na nájem - asi ho nemohli v komunitě udat, taky šťastná, která ho dostane... Každopádně muslimské ženy čeká ještě dlouhá cesta za hledáním hrdosti, vlastní vůle a vyhlídek na štěstí, ale nemůžu soudit, snad jedině film a ten je za dvě. Beru zpět a v rámci osvěty zvedám na tři, i proto je psaní komentářů veskrze prospěšnou aktivitou, lze při ní změnit náhled na věc. (25.06.2014)

Cizinka nesoudí, ale ukazuje. Ale i jen tím u většiny Evropanů vyvolává soud a po tomhle filmu si snad každý musí říct, že tohle do naší civilizace postavené na anticko-křesťanských základech zkrátka nepatří. Jenže zároveň pokládá otázku všem zarytým odpůrcům (včetně mě) islámské migrace do Evropy, jestli máme právo se k těmto obětem zvykového teroru otočit zády. Ještě před dvěma hodinami bych řekl "ať si tam zůstanou, do toho nám nic není". Jenže teď nevím. Zavrtalo se mi to pod kůži a nevím co s tím. Co se konce týče, tak ten budu vydýchávat ještě hodně dlouho. 90% (02.12.2012)