Žluté moře

Prvé dva kapitoly boli fajn. Depresívny pohľad na taxikára, ktorý je vplyvom životných rozhodnutí v celkom slušnej prdeli, z ktorej nie je cesta von. Bavilo ma sledovať realistické zachytenie jeho každodenných stereotypov. Ten pocit zimy, hladu, beznádeje kombinovanej s nasranosťou bol naozaj hmatateľný.  Potom sa dej posunie osudovou ponukou. Na vrchole dojmov sa Žluté moře dalo prirovnať k Uprchlíkovi (1993). Nasledujúce dve kapitoly sa zmenili na jatka v ktorých som dosť strácal pozornosť, pretože chovanie a motivácie mafiánov išli úplne mimo mňa. Ak som sledoval len taxikára, tak som bol spokojný. Akonáhle ho z čočky kamery vytlačili dvaja mafiáni, tak som dostal prehnanú dávku prehnanosti, a to vrátane minutáže. (22.01.2022)

Kolega marvan napisal, ze sa v Juznej Korey inkarnoval Michal Mann. Ja by som skor povedal, ze sa tam inkarnoval Alejandro González Iñárritu. Podobne ako jeho filmy je Yellow Sea o osudovom stretnuti niekolkych postav (tentokrat troch), dalej tu je kladeny velky doraz na vykreslenie prostredia, v ktorom sa film odohrava a nakoniec a poslednym vyraznejsim znakom je sociálna kritika spolocnosti. No a kedze film tocili Korejci, tak si neodpustili svoje klasicke miesanie zanrov, ktore im tentokrat podla mna prilis nevyslo. V prvej hodine mi vadilo prilis pomale tempo filmu, pocas ktorej tvorcovia venovali viac casu vykresleniu prostredia ako hlavneho hrdinu. Takze aj ked sme s nim stravili dost casu, tak ma prilis nezaujal a v druhej casti filmu som mu prilis nefandil. Ovela vacsiu chybu ale vidim v tom, ze sa v tejto casti filmu vobec nevenovali dalsim dvom dolezitym postavam, ktore na mna posobobili potom plocho. V polovici ale nastane skrat a z civilnej dramy/thrilerru sa film prepne do nekompromisneho b-ckoveho akcniaku, kde hlavny hrdina kosi desiatky nepriatelov. Tato cast filmu je sama o sebe ovela dravejsia, napinavejsia a celkovo zaujimavejsia, ale podla mna vobec neladi s predchadzajucim stylom filmu a ja som sa na nu nedokazal naladit. Skoda. Keby bol film kompaktnejsi, tak by tak by to bolo ovela lepsie. P.S: Po tom co aj v tomto filme filmari vykreslili postavy policajtov ako komicke figurky, zacinam mat pocit, za policajti v Korei su totalni diletanti. 6/10. (14.11.2011)

Korejsky odlišný, drsný ale zbytečně dlouhý akční thriller o typicky obyčejném chlapíkovi, kterého finanční krize dostane do situací, které by mu nezáviděli ale skuteční akční hrdinové. 157 minutová délka je pro film absolutně zbytečná, což ukáže převážně první hodina, ve které se opravdu ale opravdu nic neděje. Později se film celkem slušně rozjede, nabídne pár řádně krvavých a akčních scén ale pořád to je málo a v korejské kinematografii, existuje spousta akčnějších a hlavně zajímavějších kousků. (28.12.2011)

Režisér svůj počin The Chaser očividně nepřekoná. První polovina je absolutní filmová euforie zaměřující se jenom na hlavního hrdinu (jeho plány vraždy, časování přijezdů/odjezdů, nečekaný zvrat). Ta druhá podává celkem komplikovanější vztahy vícero postav, což by mi nevadilo, ale byl v tom hroznej bordel. Na druhou stranu jsem si ji také docela užil, protože se všichni parádně vyřádili nožema, sekerama, vlastně vším, co člověku přijde pod ruku (takhle parádně zobrazené bodání nožem jsem snad ještě v žádným snímku neviděl, působí to hrozně real). Velký mínus - je určitě roztřepená kamera, asi inspirace z Bourna? No při těch honičkách v autech to bylo až nesnesitelný na oči. Kdyby se snímek držel více v duchu prvních dvou aktů, neměl bych problém se přiklonit i k pěti hvězdám, protože to bylo parádně zrežírovaný, herecky honosný, atmosférou neuvěřitelný, škoda. Kdyby se na druhou polovinu vystřídal režisér s takovým Hoon-jeong Parkem, vůbec bych si nestěžoval (ta akce by byla naprosto bezchybná). Čtyři čisté hvězdy. (26.08.2022)

Subtilně dokonalý snímek naráží na očekávání diváků vyburcovaná jednak režisérovou prvotinou "Bílé maso", ale i převládající představou o jihokorejské kinematografii. Tradiční vnímání korejských filmů staví silnou dělící čáru mezi tamní komerčně orientované projekty s jejich lifestylově vyhnaným vizuálem a jakoby protilehlou kategorií festivalových snímků, které ukazují šeď a trudnost každodenní existence – v zásadě lze tuto polaritu též popsat jako opozici hyperrealisticky pestrách velkoměst a kvazirealisticky umouněných vesnic. Na Hong-jin pak dělá něco v jihokorejské kinematografii nevídaného, když akční blockbuster situuje do prostředí, která jsou zpravidla vyhrazená pro sociální dramata, a inscenuje psychologické drama shakespearovského ražení jako intenzivní thriller. Rozporuplné přijetí snímku jen dokládá, že diváci vyhledávající asijský pop od své filmové potravy chtějí primární atrakce a dravé tempo. "Žluté moře" totiž namísto toho pečlivě buduje půdu pro intenzifikaci thrillerového rámce. Právě díky dlouhé úvodní části zde schéma o „obyčejném hrdinovi“ vrženém do víru událostí, které ho převyšují, nemá roli vágního macguffinu, nýbrž je rozvedené jako vážná dramatická linie. Intenzifikačně funguje také profilace hlavního hrdiny coby tragické postavy se shakespearovskou posedlostí, jež nejen jeho vede do záhuby (famózní rozuzlení celého překotně spletitého příběhu vede zdejší hlavní postavu stejně jako Shakespearovy hrdiny k nazření vlastního osudu skrze utrpení okolo něho). Jak osvěžující a odvážné - v Jižní Koreji posedlé plastickou dokonalostí -, že režisér divákům předkládá postavy, které nejsou žurnáloví hezouni, a naopak figury žijící v luxusu prezentuje jako odpudivé a v zásadě impotentní tupce. Namísto toho přichází s novým obrazem divošské virility ve famózní postavě buranského mafiána, který ve výsledku zastíní i submisivního hlavního hrdinu. Jestliže se na přelomu tisíciletí v souvislosti s filmy mluvilo o „remaskulinaci“ jihokorejské společnosti, "Žluté moře" představuje nenápadnou reflexi genderového obrazu mužů v posledních letech. A ano, vedle toho má film dech beroucí akční sekvence, ale řemeslnou bravuru režiséra paradoxně spíš dokládá to, co divákům ostrým střihem neukazuje. (30.07.2011)