Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hlavní postavou příběhu je úspěšná operní pěvkyně Jana Mirská, kterou poznáte v okamžiku, kdy opouští Vídeň, když se od matky svého šlechtického snoubence Franziho dozví, že nedá synovi souhlas k sňatku. Cestou do Prahy se Jana ve vlaku seznámí s malířem Petrem Dominem a společně s ním také vystoupí na nejbližší zastávce, aby pomohli mladé ženě z jejich kupé, když začala mít porodní bolesti. Ocitnou se na malém nádraží a vzápětí Jana zjistí, že se zcela náhodou ocitla ve svém rodišti, v městečku Podlesná, odkud pocházela její matka. Protože jí ujede vlak, rozhodne se tu mladá žena nějaký čas zůstat, stejně jako Petr. Během několikadenního pobytu tu pak s Petrem prožije krátký milostný románek a svým půvabem si získá většinu obyvatel městečka a dokonce na jejich přání zazpívá na májové mši. Mezitím je zoufalý Franci těžce zraněn v souboji a Jana, kterou Franciho matka odprosila, se za ním vrátí do Vídně. Jedna ze dvou ojedinělých režií Rudolfa Hrušínského. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (24)

argenson 

všechny recenze uživatele

Rozhodně bych doporučil všem, kdo si myslí, že Hana Vítová hrála jenom naivní puťky v sentimentálních pitomostech (ano, hrála a často). Ale Jarní píseň (spolu s Nočním motýlem) dokazuje, že měla navíc, secesní oblečky jí na víc dost sluší. Ano, i Jarní píseň je sentimentální, ale uměřeně. Do příjemné jarní atmosféry venkova vpadne živel v podobě dámy velkého světa, škoda jen toho až moc patosu v závěru. ()

consuela1 

všechny recenze uživatele

Jarní píseň má nádech vonící jarem a nadějí, zároveň však vespod skrývá melancholii, stesk a promarněné příležitosti. Hlavní dějová linie je jednoduchá, předvídatelná a je taková snad záměrně…příběh lásky zpěvačky a šlechtice je jen jakousi nitkou, která pojí film dohromady. Nejhezčími momenty jsou pravidelná setkání starších pánů, kteří žijí své osamělé životy svázáné dlouholetým přátelstvím. Jejich povídání o životě, láskách a životních křižovatkách připomíná známý citát z Caesara: U věcí lidských jest čas přílivu, jenž chycen v proudu vede ku štěstí. Když zmeškán, všechna cesta životem již vede mělčinou a svízelí. Tento citát by mohl být i mottem celého filmu… ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Začíná to jako naivní selanka o ničem, pokračuje jako naivní sentimentální selanka o hodných lidech, velmi velmi pomalu, ten film má neuvěřitelně času, má na všechno tolik času, že ještě než se rozvine, tak tě pohltí. Po zhlédnutí Pancho se žení a Jarní písně bych dal i deset Hrušínského rolí za jednu jeho další režii. ()

Blofeld 

všechny recenze uživatele

Zcela náhodou jsem na Jarní píseň narazil v televizi asi deset minut po jejím začátku, nevěda nic o ní. Neumím ani přesně popsat čím, ale něčím si mě tenhle film získal. Snad je to ta prazvláštní atmosféra směsi melancholie i nadějí, snad čarokrásné exteriéry snad zajímavý scénář... Ale možná nejdůležitější je Hrušínského práce s herci: velká většina výkonů tu je na svou dobu ohromně civilní. Nádherný filmový zážitek! ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Minulost je jako přečtená kniha, už nepřekvapí a ví se, jak dopadne. Ano, i tady byl trochu předvídatelný děj. Co můžu ocenit, jsou parádní kostýmy, poměrně přesvědčivé herecké výkony (ikdyž především ty ve vedlejších rolích - Šlemrová, Pačová, Schránil), jinak je to více než průměrné dílko, patříci svou tématikou spíše do dob první republiky (než filmově vyspělejšího protektorátu). Film se dá porovnat s podobným kostýmovým filmem Noční motýl nebo filmem Tanečnice, ale ani jeden z těchto skvělých filmů netrumfl, ba se ani zdaleka jejich úspěchu nepřiblížil. Škoda, ambice tady byly. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (2)

  • Film bol natáčaný v Miroviciach pri Písku. (dyfur)
  • Vzápětí po premiéře filmu se na něj snesla smršť zdrcujícich kritik, které ztrhaly film, režiséra Rudolfa Hrušínského i společnost Lucernafilm, což zřejmě mělo vliv i na to, že film v kinech propadl. (raininface)

Reklama

Reklama