Jarní píseň

Jarní píseň má nádech vonící jarem a nadějí, zároveň však vespod skrývá melancholii, stesk a promarněné příležitosti. Hlavní dějová linie je jednoduchá, předvídatelná a je taková snad záměrně…příběh lásky zpěvačky a šlechtice je jen jakousi nitkou, která pojí film dohromady. Nejhezčími momenty jsou pravidelná setkání starších pánů, kteří žijí své osamělé životy svázáné dlouholetým přátelstvím. Jejich povídání o životě, láskách a životních křižovatkách připomíná známý citát z Caesara: U věcí lidských jest čas přílivu, jenž chycen v proudu vede ku štěstí. Když zmeškán, všechna cesta životem již vede mělčinou a svízelí. Tento citát by mohl být i mottem celého filmu… (30.04.2011)

Minulost je jako přečtená kniha, už nepřekvapí a ví se, jak dopadne. Ano, i tady byl trochu předvídatelný děj. Co můžu ocenit, jsou parádní kostýmy, poměrně přesvědčivé herecké výkony (ikdyž především ty ve vedlejších rolích - Šlemrová, Pačová, Schránil), jinak je to více než průměrné dílko, patříci svou tématikou spíše do dob první republiky (než filmově vyspělejšího protektorátu). Film se dá porovnat s podobným kostýmovým filmem Noční motýl nebo filmem Tanečnice, ale ani jeden z těchto skvělých filmů netrumfl, ba se ani zdaleka jejich úspěchu nepřiblížil. Škoda, ambice tady byly. (29.06.2013)

Vysoce hodnotím tento výjimečný, optimistický, televizí neprávem opomíjený film, který jsem náhodně objevila na jedné staré kazetě. Po všech zpravodajských hrůzách současného světa najednou naprostý klid a pohoda. Přesně tak působí na diváka tento snímek s jednoduchým příběhem a úžasně pozitivní atmosférou starých časů, která je korunována velmi dobrou technickou kvalitou snímku, kouzelnými přírodními exteriéry a špičkovými hereckými výkony. Velmi přirozeně a civilně hráli všichni aktéři a to i ti proslulí svou prkenností jako Raoul Schránil či Svatopluk Beneš i ti v malých rolích. Celé obsazení bylo skvělé. Dokonce i Hana Vítová byla přesvědčivá a František Smolík byl bezkonkurenční. Karetní schůzky starých pánů s vtipnými dialogy byly třešničkou na tomto kouzelném filmovém dortíku. Působivá byla dobrota a laskavost všech lidiček z městečka. Nenašla jsem tam jedinou zápornou postavu. Hudební stránka filmů není pro mne nejpodstatnější, ale k těmto starým snímkům písně prostě patří. Doporučuji všem pamětníkům, kteří tento černobílý skvost zatím neviděli. (25.03.2016)

Blížící se konec války vyvolal určité obavy z věcí příštích, tím spíš, byla-li otázka budoucí filmové výroby jednou z nejdiskutovanějších a pro soukromé podnikatele ne právě příznivých. Velkou radost z těchto plánů neměl ani Miloš Havel, kterého tehdy navíc ještě zastihl nepříjemný konflikt s režisérem a dokumentaristou Jiřím Lehovcem, který se odmítl podílet na přípravách jeho nového filmu. Dilema se nakonec podařilo rozřešit jak ve prospěch rozčarovaného Havla, tak čtyřiadvacetiletého Rudolfa Hrušínského, povolaného s překvapujícím gestem do role nikoli herecké, ale režisérské. A přestože času bylo málo a zkušeností ještě míň, talent a píle dokázali, že i z veskrze průměrného scénáře lze vystavět působivý manifest májovým scenériím, které tu pod dohledem kameramana Karla Degla získávají jakýsi druhý rozměr. Milostný příběh slavné operní pěvkyně a nadaného mladého malíře je rámován také osudem osamělého venkovského lékaře, ztrácejícího už pomalu naději na shledání se svou dcerou, ztracenou kdesi ve světě. Velkou hereckou příležitost tu proto nalezla především Hana Vítová, která se po svém předchozím angažmá v německých ateliérech opět vrátila k českým tvůrcům; šťavnaté lidské typy tu s úspěchem vytvořili i Smolík, Plachta, Hanus, Beneš, Šlemrová a Jana Dítětová, začínající osmnáctiletá herečka, rychle nalézající nemalý zájem i nové role. Improvizovaný film, plný okouzlujících úsměvů a probouzejícího se mládí, byl navzdory všem nepříznivým předpovědím přijat s neskrývaným nadšením a v Rudolfu Hrušínském získala česká kinematografie jednoho z talentovaných režisérů. Škoda, že jen na chvilku. (24.12.2008)

"Každý máme v životě nějakou kytičku, kterou jsme neutrhli. A ta je vždycky nejkrásnější."                                        Kdo umí ve svých 24 letech režírovat film, zaslouží respekt. Kdo v tom filmu umí režírovat i svého otce, má můj obdiv :o) Velká škoda že Rudolf Hrušínský režíroval pouze dva filmy. V jarní písni dokázal, že je filmařem tělem i duší, jedno v jaké úloze. Cit pro scénu, znalost filmové řeči, vedení herců, které napomohlo, aby se ubralo patetičnosti a z jinak banálního příběhu vytvořil příjemný snímek. Pro mě byl příjemným překvapením herecký výkon Hany Vítové, která v jiných filmech působila studeně a nepřirozeně, toto si troufám označit spolu s Nočním motýlem za její nejzdařilejší hlavní roli. Velmi výstižný komentář napsal Marthos, víc netřeba dodávat. (14.01.2016)