John na konci zemře

John Dies at The End začíná se skvělým vzrušením, horroru a komedie, ale postupem času se příběh rozvíjí mezi Dave & Paul Giammati a věci se začínají zhoršovat! Každopádně Tvůrcům se nemůže vytknout Kreativita a nápady! Jestliže Explodované hlavy, zvířata, bizární výklad interpretace, cestovaní v čase, měnící se Historie, nelineární scénář a vážná, bláznivá Komedie je to pravé pro tebe, tak Stahuj! Jestli ne Ignoruj to! (17.02.2013)

Kecy, kecy. Don vedel , do čoho ide. Ak si niekto nevšimol finále s " prstotitulami " tak hodnotí , ako hodnotí.Kráča o konverzačku , ktorá ponúkne viac , ako vyliate črevá. Don, totiž ovláda ! Ide totiž o H-pokec s H- vsuvkami, obalenými v H- Cosca H - kabáte. Na Phantasm 5-Y Ti obkročmo kašlem. Myslím , že to je asi všetko. (04.01.2013)

Fakt přemýšlím, jestli jsem za poslední několik let viděl horší scénáristickou břečku, ale asi fakt ne. To i tornádo, co vcucne všechny žraloky dává větší smysl. Tenhle "děj" totiž nedává smysl v žádné dimenzi, scény na sebe ani logiky nenavazují, postavy jsou nesympatičtí idioti a celé je to natočené naprosto amatérským a odpudivým stylem. Chápu, že si parta kámošů chtěla asi složit poctu žánru a zároveň si z něj udělat srandu, v tomhle provedení to ale vůbec nefunguje. Nechápu, jak se na tom mohl podílet Paul Giamatti. (22.11.2013)

Jasný důkaz toho, že by smažky neměly psát scénáře. A když už je napíšou, měly by tyto zůstat ležet na pochcané podlaze zaplivaného squatu. Přitom to při autorově nájezdu začínalo tak svižně a vtipně a prvních dvacet minut dávalo docela naději na originální kousek. Pak ale sníh zabral naplno a následovalo dalších osmdesát blábolivé pičózy Coscarelliho, patrně vydařeného, privátního výletu. Ale já to chápu a nedivím se, že se toužil podělit. Například takový já jsem jednou kdysi zkombinoval Kedlubnový Bolls s pikem, když zrovna probíhalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Někdy uprostřed noci mě pak navštívil Ole Einar Bjørndalen! Nejdříve jen tak chvíli stál ve svých přiléhavých, rudých pitkáčích a s divným výrazem ve svém jinovatkou pokrytém, neholeném obličeji na mě s despektem zíral, jak schouleně ležím na podlaze. To bylo ještě v pohodě. Pak mě ale z ničeho nic začal píchat ostrým koncem hůlky do břicha a strašlivě na mě ječel, ať se, kurva, neválím jako pytel sraček, mažu se okamžitě vyblít a ihned táhnu do stopy. Norsky!!! Myslím, že se mě tenkrát dokonce snažil kopnout do hlavy, ale naštěstí si nesundal běžky, ty se mu šprajcly o noční stolek a svalil se vedle mě. Pak už nevím, probral jsem se s hlavou v míse, a když jsem konečně vytáhl z huby ten tenisák, oholil jazyk a dopotácel jsem se zpět do pokoje, Ole už tam nebyl. Asi vyběhl beze mě, protože chtěl být zase první, hajzl soutěživý. No řekněte sami, nestojí zato, sdílet takové esoterické zážitky s ostatními narkáči? (27.03.2013)

Co naplat. Coscarelli je prostě nezávislák. Dělá si filmy po svým a ne každýmu jeho styl sedne. Já musím každopádně prohlásit, že řada dnešních renomovaných tvůrců nepobrala tolik talentu jako on. To je prostě bez diskuze. Jenom už asi opravdu nedostane nikdy šanci předvést se při nějakém papírově áčkovém filmu který by mu přinesl i oficiální uznání mimo to, že patří mezi nejkultovnější trashové tvůrce. Každopádně tato ulítlá vyjetá a těžce nezávislá ptákárna má určitě cosi do sebe i když to nedokážu přesněji specifikovat.75% (31.01.2014)