Lesní panna

Je absurdní, nakolik člověk musí sahat po těchto laciných inscenacích, pokud se chce seznámit s klasikou českého dramatu 19. století. Lesní panna aneb Cesta do Ameriky (1848) nepatří mezi kusy jakkoli inscenované na našich profesionálních scénách, ty se z pravidla omezují na Fidlovačku a Strakonického dudáka (v současné době není na českých scénách nasazen žádný Tyl). Národní divadlo variovalo Cestu do Ameriky aneb Lesní pannu naposledy v roce 1969, Městské divadlo Zlín učinilo pokus s Cestou do Ameriky lodí i artéskou studnou v roce 2007. A právě v takové situaci získává prostá televizní inscenace svou hodnotu. Herecký tým složený ze samých profesionálů látce rozumí, Bělka látku také nepodceňuje, jen ten rozpočet je jednoduše na nule. Ale pro širší představu, a jako inspirace k tomu si originální hru pročíst, je to materiál vskutku ideální. Laik lépe pochopí studentskou taškařici v prvních Básnících, profík s touto diváckou zkušeností naloží šířeji. (08.11.2023)

Tyl by se divil, jak je dnes vyznění jeho filmu aktuální. Když našinci, co tam učili na univerzitách anebo jinak se měli dobře, utíkají zpět do vlasti od vyšinutých liberálů a černochů, co chtějí, aby jim líbali boty, o ostatním ani nemluvě...(Ale inscenace je to povedená, dej Pánbůh Bělkovi a hercům -těm, co už tu nejsou- věčnou slávu!) (28.09.2020)

Chápu, jde o televizní zpracování, hraje v tom Libuška, ale přece jen... Ona už samotná ta předloha je vachrlatá. "Nejezděte do Ameriky jako spousta vašich sousedů! Skutečně tam není ráj, a budete jen příštipkařit! Doma je doma. Zem to krásná na pohled!" Ano, chápu ten morální apel, ale jako každý morální apel je to rozdělené na černou a bílou, nic mezi tím, a na druhou stranu navzdory pohádkovým motivům to není ani pohádka. Zkrátka mi přijde, že ty dva motivy (realistický život přistěhovalců v Americe a pohádka) se tady navzájem tlučou. Asi jako kdyby někdo natočil realisticky myšlený film z prostředí české vlády, kde sudička Kalouskovi slíbí splnit tři přání. Dokonce ani herecké výkony mne zde moc nevzaly - třeba Menšík mne docela zklamal, hraje tak nějak sevřeně, jako by to nebyl on. (06.04.2013)

Tyl do každé doby. Ano, celý ten falešný americký sen o štěstí a blahobytu sice v třiasedmdesátém, tedy v době nejtužší normalizace, nabírá úplně jiná sdělení, než jaká v něm kdysi spatřovali národní obrozenci, ale na druhou stranu se tam najde leccos, co lze mezi řádky číst i jinak, obráceně. Tady není žádná existence!, rozčiluje se hospodský a vzápětí se k němu přidává učitelský, morální autorita v obci. To je také moje politické vyznání! Tady už to není k vydržení! Ten starý svět je samá červotočina a co nevidět se prý rozpadne. A proto vzhůru do nového! Tam nás čeká nová, ourodnější vlast, radostnější domov, veselejší chrám, tam kvete svoboda a hojnost! Rovnost a láska! Škoda těch konců. Ale co, inscenace je to jinak pěkná, pohádková, s plejádou českých herců, na které je radost pohledět. A když se na konci ozve Kde domov můj, srdce jihne. Vskutku tylovská tečka. (08.12.2016)

Tohle zpracování vlasteneckého tématu mě příliš nenadchlo. V době J.K.Tyla se možná ještě dalo snít o bájné Américe, ale dnes, kdy každý soudný a odpovědný člověk ví, že jde o nejnebezpečnějšího a nejpodlejšího agresora všech dob a v celém vesmíru, to je už jiné kafe! A hle, i Češi se za mrzký peníz zaprodali tomuhle nevyzpytatelnému monstru, které bezostyšně a bezohledně hájí pouze a jen své zájmy, i když má plnou hubu demokracie, svobody a přátelství. (To je ale obecně rétorika a politika všech proradných demokratů). Tyl by valil oči nejen nad USA, ale zvláště nad svým národem, který bez skrupulí popřel svoji slovanskou identitu a stal se dobrovolně prodejnou děvkou pro Západ! (22.10.2018)