Parked
Jumissa
Režie:
Darragh ByrneScénář:
Ciarán CreaghKamera:
John ConroyHrají:
Colm Meaney, Colin Morgan, Milka Ahlroth, David Wilmot, Diarmuid Noyes, Conor MacNeill, Michael McElhatton, Matti Ijäs, Stuart Graham, Andy Kellegher (více)Obsahy(1)
Někdy vám cestu domů pomůže najít osoba, od které byste to nejméně očekávali…” Fred Daly žije tichým a osamělým životem. Jeho domovem je jeho auto. Vše se ale změní ve chvíli, kdy vedle něj zaparkuje Cathal ve svém malém žlutém autíčku a z těch dvou se stanou sousedé. Cathalovi je dvacet jedna let, je závislý na marihuaně, celý svět vidí pozitivně a pomůže Fredovi dát si život dohromady. A zdá se, že se mu daří. Zcela nakazí Freda svou energií, Fred přemění své auto v útulný příbytek a dokonce se zpřátelí s Jules, atraktivní učitelkou hudby, která je také samotářka a bydlí nedaleko. Jenže Fred je příliš hrdý než aby Jules přiznal, že bydlí v autě. Cathal má problém se svou závislostí, která se mu začíná vymykat z rukou. Jak se tři outsideři postupně zbližují, navzájem se ovlivňují a jejich životy se začínají proměňovat… Tento dojemný povznášející příběh vypráví o přátelství, důvěře a potřebě cítit se někde jako doma. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
"Pan Fred Daly, Mazda 626, parkoviště Coast Road Dublin." Další z těch nenápadných snímků, které se ke mně dostaly díky doporučení druhých a já jsem za to moc vděčná. Fred s Canthalem, dvě diametrálně odlišné osobnosti, kteří se poznají na jednom parkovišti blízko studeného moře v Dublinu a postupně mezi nimi vzniká zvláštní, ale hezké přátelské pouto. Co na mě ze všech pórů čišelo, byla ta člověčina, která dnes tolika lidem chybí a které měl Fred na rozdávání a snad se mu to svým způsobem i podařilo. Colm Meaney to hrál skvěle, jako by tím žil a já mu věřila a kdo ví, možná to bylo i tím že je sám Dubliňan. A modrooký Colin Morgan, který hrál Cathala ve své drsné slupce, ale uvnitř s citlivým srdcem, byl přesvědčivý zrovna tak. To všechno je završené velmi dobrou atmosférou, která byla v těch správných momentech zvýrazněná modrým filtrem a nádherným hudebním doprovodem. Hodně silná čtyřka a já vřele doporučuju. ()
"Nemáte nárok na podporu, protože nemáte trvalé bydliště." "Ti, kteří kočují u cesty a na polích, nárok na podporu mají". "Ano, ale ti patří do jiné skupiny." Malý film, který přes svůj smutek pohladí na duši. Dva ztroskotanci parkují kousek od sebe u moře. Přestože jsou tak odlišní, najdou k sobě cestu a chvíle, které spolu prožijí, jsou nezapomenutelné. ()
Irové mi opět naložili brutální facku plnou reality spojenou s černočerným humorem. Kolikrát si říkám, že oni i na smrt budou mít nějakou hlášku, která celkově onu atmosféru okamžitě sejme. Parkování je krásný, ale smutný film. To se tak stává, když se člověk kouká na skvělé drama ze života plné skvělých hereckých výkonů a obrovské osobitosti z dané země. Možná i právě proto na evropské filmy tak rád koukám. ()
Nesmírně smutný film, o to smutnější, že působí zcela věrohodným, pravdivým dojmem. Není to kritika společnosti, je to snímek bezvýchodné situace ztroskotanců, se kterými si život zahrál nepěknou hru. Herci jsou tak přesvědčiví, jako by ani nehráli, i přes rozvláčnost si vyprávění nenechává vzít divákovu pozornost. ()
„Frede! Zapomeň na hrdost a soustřeď se na systém.“ Když se připravujete na rande, je potřeba si doma kvůli návštěvě pořádně uklidit…nebo v autě, když je to místo, kde bydlíte. Zdánlivě obyčejný příběh, který člověka až nečekaně intenzivně emocionálně chytne. Diváka zajímá, proč byl hlavní hrdina (minimálně alespoň zpočátku) donucen k tomuto způsobu života, jaká je jeho minulost, zda dostane nové bydlení a jak dopadne jeho rozvíjející se vztah. Avšak ve výsledku na žádné z těchto otázek až tak nezáleží, příběh vypráví o něčem trochu jiném. Film je sice poměrně smutný až depresivní, ale má v sobě i trochu hořkého humoru a především v něm pořád plápolá slabý plamínek naděje. Více méně otevřený konec se sem hodil. Film mě bavil krom výše zmíněného i výborným herectvím hlavního představitele a nechyběla také hezká hudba. Tuto nezvyklou irsko-finskou koprodukční podívanou hodnotím solidními 4*. „Uprostřed životní cesty jsem se ocitl v temném lese, protože jsem sešel z pravé cesty…ale šli jsme dál a opět zahlédli hvězdy.“ ()
Reklama