Třídní sraz

Celkem se mi zamlouvají filmy o tom, jak se lidé po letech vracejí a zjišťují, jak se všichni změnili. Tohle dokonalé kouzlo využil film "Prci, prci, prcičky: Školní sraz", který ale velmi těžil z toho, že se s hrdiny skutečně znáte a vracíte se k nim po nějaké době, jako kdyby to byli vaši skuteční spolužáci. V tomhle směru film prostě fungoval dokonale, ale překvapivě se to povedlo i snímku "10 Years", kdy se hrdinové znovu setkávají po deseti letech. Neznali jsme je dopředu, seznamujeme se s nimi jen přes fotografie a vyprávění, nejsou zde žádné skutečné flashbacky, ale přesto nám najednou na hrdinech začne záležet, přesto si začneme uvědomovat, jak moc se jejich životy proměnily. Dosáhl někdo z nich něčeho, co chtěl? Jsou těmi stejnými jako dřív? Dokážou si ještě porozumět? Prozrazují se tajemství, která zůstávala dlouho skryta, zjišťují se skutečnosti o sobě samých, které lidé ani nevěděli. Najednou jste s těmi postavami propojení a chcete vědět, jak to mezi nimi dopadne. Jsou to malé příběhy, ale jsou podány se vkusem a tím správným sentimentem, že vám to nebude ani trochu vadit. Není to velký film, ale myslím, že tohle je jeden z těch, které stojí za podívání. Možná vám ti hrdinové připomenou vás samotné, možná vám ukážou, jaké vaše životy vlastně jsou. Nejspíš vám tenhle film nepohne světem, ale vyloučit bych to nemohl. Ty příběhy jsou vážně celkem uvěřitelné, mohly se stát i někomu z nás. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/divosi-10-years-divoka-stvoreni-lets.html (05.03.2013)

Sice si myslím, že podstatu třídních srazů po letech možná nejlépe a nejmrazivěji vystihl Nick Nolte ve filmu Off The Black a to tak, že vůbec nejde o to nostalgicky zavzpomínat a pobavit se s bývalýmy spolužáky, ale vysondovat kdo co a jak a dokázat si, že vy jste to v životě dotáhli dál než ostatní, ale tahle hodná hollywoodská varianta mě dokázala obměkčit. 7/10 a za vylitýho týpka přihodím. (15.05.2013)

Taková upřímná a uvěřitelná jednohubka, kterou člověk nejlíp pochopí, když už za sebou nějaký ten sraz po letech má. Prostě se tam pak někde najdete a nostalgie to táhne výrazně nahoru. Navíc je zajímavé, když ty herce teď o něco starší vídáte jinde, tahle sestava už by byla drahá dát znovu dohromady. (20.09.2018)

Pro mě jen stvrzení mojí praxí ověřené teorie, že mladí idioti dospívají do starých idiotů, chudáčci do ubožáků, frajírci do nadutců, pokrytci do prospěchářů... a jen velmi zanedbatelné procento se nás posune dál :-). To bychom ale nesměli narazit na Hollywood, kde jsou všechny hrany pečlivě obroušeny a v podstatě až na jeden kousek se nijak zvlášť nevybočuje ze střihu podle šablony americké korektnosti, což dotváří celková jalovost dialogů, uváděných zaklínadlem "Oh, my gooood", které co chvíli zazní z bezradného scénáristického chaosu. Z herců stojí za zmínku pouze Channing Tatum - bych nevěřila, že to někdy řeknu... jinak nic, co by mohlo obohatit nebo pobavit. (16.06.2013)

Hezký milý odpočinkový film, kde teda nějak jak tu romantiku, tak komedii či drama /napsáno v popisku/ postrádám. Vlastně snímek, kde se nic zajímavého neděje, ale je to podáno takovým pohodovým a milým způsobem, že si to ty 2-3* zaslouží. Spousta skvělých herců jako Ch. Tatum, J. Long a Ch. Pratt - to jsou tu asi ty největší hvězdy, a potom méně známé a pro mě posbírané odevšad jako S. Porter z Hart of Dixie, nebo A. Graynor /která ani není v popisku/ ze švihlých komedií. Líbilo se mi ale, že tu dali tvůrci dokupy opravdový manželský pár Ch. Tatuma s J. Dewan-Tatum, jež jsem viděla prvně spolu ve Step up (kde se mimochodem seznámili). Takže ve výsledku jsem byla spokojena, ale podle mě tu bylo až moc příběhů, a každý z nich na sebe měl málo času se rozvinout, ale co už, takže 2-3*. (02.06.2013)