Třídní sraz

Celkem se mi zamlouvají filmy o tom, jak se lidé po letech vracejí a zjišťují, jak se všichni změnili. Tohle dokonalé kouzlo využil film "Prci, prci, prcičky: Školní sraz", který ale velmi těžil z toho, že se s hrdiny skutečně znáte a vracíte se k nim po nějaké době, jako kdyby to byli vaši skuteční spolužáci. V tomhle směru film prostě fungoval dokonale, ale překvapivě se to povedlo i snímku "10 Years", kdy se hrdinové znovu setkávají po deseti letech. Neznali jsme je dopředu, seznamujeme se s nimi jen přes fotografie a vyprávění, nejsou zde žádné skutečné flashbacky, ale přesto nám najednou na hrdinech začne záležet, přesto si začneme uvědomovat, jak moc se jejich životy proměnily. Dosáhl někdo z nich něčeho, co chtěl? Jsou těmi stejnými jako dřív? Dokážou si ještě porozumět? Prozrazují se tajemství, která zůstávala dlouho skryta, zjišťují se skutečnosti o sobě samých, které lidé ani nevěděli. Najednou jste s těmi postavami propojení a chcete vědět, jak to mezi nimi dopadne. Jsou to malé příběhy, ale jsou podány se vkusem a tím správným sentimentem, že vám to nebude ani trochu vadit. Není to velký film, ale myslím, že tohle je jeden z těch, které stojí za podívání. Možná vám ti hrdinové připomenou vás samotné, možná vám ukážou, jaké vaše životy vlastně jsou. Nejspíš vám tenhle film nepohne světem, ale vyloučit bych to nemohl. Ty příběhy jsou vážně celkem uvěřitelné, mohly se stát i někomu z nás. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/divosi-10-years-divoka-stvoreni-lets.html (05.03.2013)

Sice si myslím, že podstatu třídních srazů po letech možná nejlépe a nejmrazivěji vystihl Nick Nolte ve filmu Off The Black a to tak, že vůbec nejde o to nostalgicky zavzpomínat a pobavit se s bývalýmy spolužáky, ale vysondovat kdo co a jak a dokázat si, že vy jste to v životě dotáhli dál než ostatní, ale tahle hodná hollywoodská varianta mě dokázala obměkčit. 7/10 a za vylitýho týpka přihodím. (15.05.2013)

Jediná, ale zato neotřesitelná zásada školních srazů-----------------NETAHAT NA SRAZ SVÉHO PARTNERA!!!----------------------- K tomu tady bohužel došlo a tak se první půlka dosti vleče, protože se čeká, až drahé polovičky, znuděné a uzívané, odtáhnou spát na hotel nebo někam...Na sraz se jezdí řešit a hledat staré věci, tahat kostlivci ze skříní a říct věty, které měly být už dávno řečeny anebo je dokonce po dvanácti rumech vykřiknout nahlas přede všema. Jezdí se tam okouknout jak která spolužačka vypadá a co by se s ní ještě dalo dělat, jezdí se tam navodit si pocit, že jsme pořád ještě ti staří bouráci, kterým záleží jen na holkách a kamarádství. To, jak to nakonec dopadá, je úplně jiná věc a každý se s tím musí poprat jak umí. Americká kultura má dosti jiný přístup k látce, ale lidi jsou to v základu víceméně stejní. Takže i tento film šlape po vyšlapaných cestičkách výše naznačených. Je tam pár naprosto blbých momentů, ty bych zrušil, spousta sentimentu pro sraz nezbytného, ale taky pár dobrých vtipů a pár pěkných postaviček do džezu. Vcelku slušně napsané dialogy a pro každého nějaká ta krasotinka. Pro mne Kate Mara. 75% (01.12.2013)

Je pravda, že režisér Linden úplne nezvládol prácu s hercami, čo nesie za následok, že herci ako Justin Long alebo Kate Mara vyzerajú akokeby hrali prvýkrát a kreácia Lynn Collins pôsobí omnoho nesympatickejšie, než by v skutočnosti mala. Vcelku sa ale nato pozerá dobre a svoj účinok plní. Ja som z toho napríklad dostal parádnu depku. Jeden z tých filmov, ktorý s každým ďalším odžitým rokom vnímate inak (25.08.2013)

Tak podle mě je to o tom, že se tam mezi ně buď okamžitě ponoříte a prožíváte to s nimi od samého začátku a nebo se vám to moc nepodaří. Já měla tu smůlu, že jsem si tam s celou tou partou sedla až tak po polovině, poslechla si pár bezvadných songů (i když moc jich tam nebylo), nasákla trochu té nostalgické atmosféry, sledovala jak vybublávají na povrch staré resty, někdy s většími a jindy s menšími emocemi a najednou byl konec a šlo se domů, nebo ještě někam jinam. Kriticky trojka, nekriticky čtyřka = 3,5*. (22.04.2013)