Láska

Nemůžu si pomoct, ale Hanekeho styl mi prostě nesedí (třeba dívat se pět minut na to, jak stařík honí holuba, už u mě hraničí s fyzickým utrpením). Podobnou životní situaci jsem zažila na vlastní oči u manželových prarodičů a upřímně řečeno, chladně odtažitý Hanekův počin se realitě nepřiblížil ani náhodou. Filmu vévodí výborné výkony obou hlavních představitelů a jedna silná scéna (facka), ale emocionálně to u mě nevyvolalo téměř nic. (13.05.2013)

Film pomalý jako samo stáří, na který si je potřeba vyčlenit místo, čas a náladu - nutné to podmínky ke vstřebání výmluvných záběrů malých katastrof beze slov, jako je opuštěná, nedokončená snídaně ve ztichlém bytě, která rázně a bez varování ukončuje způsob života tak, jak ho Georges s Anne doposud znali. Zvláštní pozornost je věnována konfrontaci blízkého pouta mezi manželi s odcizením jejich dcery, která se při sporých návštěvách svou nezúčastněností jeví jako pojišťovací agent, protože životní etapa, v níž se nachází a letitá odloučenost od rodičů neumožňuje sdílení jejich světa. "Láska" není o naději, ale o očekávání ještě horších časů, které nás zaskočí přesto, že bychom s nimi měli počítat - v dobrém i zlém, slibujeme, ale všichni doufáme, že nás druhá část odříkané formulky mine, a když ne, jsou tu přeci ještě ústavy a eldéemky, že? To Georges svůj slib dovedl až do krajnosti, a přesto, že trpím předsudky k asistovaným sebevraždám i milosrdným vraždám, dokážu jeho skutek pod tíhou Hanekeho argumentů pochopit. I přes nespornou výpovědní hodnotu a prožívané herectví Jean-Louise Trintignanta i jeho protějšku jsem si jistá, že jedna projekce zcela postačuje, ačkoliv nemohu zamlčet i pozitivní přínos, který spočívá v uvědomění si štěstí partnerské sounáležitosti a snahy o prohloubení schopnosti užívat si jeden druhého, dokud to jde... (14.04.2013)

Láska je taký nie úplne príjemný rodinný film. Choďte naňho do kina so svojim partnerom, pokiaľ ste starší manželský pár, zoberte aj odrastenejšie dieťa. Môžete si tak počas filmu pokladať otázky typu: staral by som sa aj ja takýmto spôsobom o ženu/muža, ktorého práve držím za ruku, o niekoľko desaťročí? Možno si uvedomíte, že nie a radšej sa s ňou/ním po projekcii rozídete. Ale to je iba najčiernejší scenár, aký by mohol nastať. Láska nie je až tak trýznivá, ako by mohol klubový divák očakávať, film je predovšetkým oslavou svojho názvu, čomu zodpovedá aj prekvapivý koniec. SPOILER: Haneke po onom drastickom zvrate mohol nechať Tritignata stoličou rozbiť okno a nechať ho ním vyjsť. Kto videl, vie, na akú slávnu scénu narážam. To by bol ironický záver:). Láska je ďalší Hanekeho film, ktorý hodnotím rovnako, pretože uznávam jeho kvality, psychologickú uveriteľnosť postáv a úprimnosť jeho podania, ale znova ma režisér nedokázal naplno emocionálne rozobrať. Občas sa film trochu vlečie a ak by bol o 20 minút kratší, na jeho vyznení by to nič nezmenilo. Jeho úspech na nadchádzajúcich Oscaroch je podľa veku akademikov absolútnou tutovkou. (10.02.2013)

Láska je film bez omáčky okolo. Je striktní a jde na dřeň. A v tom má jednoznačně svojí obrovskou sílu. Hlavní představitelé jsou fenomenální a naprosto mě fascinuje to, že Láska je film o starých lidech vytvořený starými lidmi a nikoli čtyřicátníky, kteří vloží do filmu nějakou hrubou představu o stáří a umírání. Velice jednoduchý a silný film. 8/10 (01.10.2013)

Zhmotněný strach všech stárnoucích párů. Haneke jde bez okolků k jádru věci, omezuje svoje umíněné nicneříkající záběry na minimum a už po pár minutách řízne do živého. Jenže řeže bez přestávky až do konce. Láska mě tak sice fascinovala tím, že dokáže jít na úplnou duševní dřeň, ale protože z ní nedělá vrcholy filmu - ale časem dokonce jen tuhnoucí rutinu - je zážitek poloviční. (01.02.2013)