Poll

Usedlost Poll jako pevnost omývaná příbojem mořských vln, jako nalezený/ztracený dóm tepající milníkem procitnutí, jako koráb nádechu zátočiny osudovosti, jako kolébka intimity vjemů dospívání a myriád tónů maleb citových. Vizuální čarokrásno prodchnuté symfonií nepolapitelnosti doteků chvějivého sbližování Ody, jež jakoby oblékla šat éterické Liv Tyler a jejího tajemného "ctitele" Schnapse. Nápoj lásky čaruje srdcem meditace, mlčenlivou touhou v podkroví zakázaného soukromí, zachumlaného v symbióze plachosti emocí. Hráz lyrického zátiší se střídmě vine v laguně hlubinné křehkosti. Zápisky bušivého srdce ožívají v tůni slz, na řádcích památníku s kyticí psaného vyznání /ne/vyslovené lásky, oddanosti a vzkazu věrnosti. (24.03.2014)

Od prvních minut vzbouzí fascinující kulisy naději na epickou podívanou. Majestátné leč trouchnivějící sídlo dominantně trůní v moři jak bedla jedlá a působí stejně morbidně jako neetický inventář laboratoře aristokratického doktora Mengeleho. I dobové kostýmy, zasněné západy slunce a vesměs veškerá práce s kamerou, to vše funguje pro omámení oka náramně. Jenže brzo zjistíme, že ambiciózní výpravě nesekunduje scénář. Nepřilepší ani stopáž, která je neúměrně dlouhá k příliš řídkému ději bez napětí a gradace. Chris Kraus sice nadhazuje několik zajímavých myšlenek, ale hned je zas lhostejně opouští a zůstanou jen ty opulentní záběry a vlažný příběh. Divák, opticky patřičně navnaděn, dlouho trpělivě vyčkává, že se konečně začne něco pořádného dít, ale postupně se smíří s tím, že čeho se někdy dočká, bude jedině konec. A tak nepotřebuji ani skleněnou kouli a vidím osud tohoto snímku celkem zřetelně. Ostatně hlavní hrdinka ho vyřkla již přede mnou.“Nezůstane ze mě nic, žádný z mých pocitů nepřetrvá, bude to jako bych nikdy nebyla.“ I když takhle macešsky ho zatracovat úplně nelze, protože rozhodně neurazí a vizuálně bezpochyby nadchne. (16.04.2012)

Půdorys výpravné ságy získává ve filmu volně inspirovaném paměťmi německé básnířky Ody Schaefer obdobu opulentního snu, v němž se v uhrančivé atmosféře mísí motivy dospívání, tělesnosti a etnického napětí před první světovou válkou i konce jedné éry a jejích společenských příznaků. Snímek za pomoci strhujících záběrů na hraně hyperrealismu a fantazie utváří obraz světa z pohledu dívky, která vyrůstala ovlivněna otcem posedlým frenologií, který si v bývalé pile u rodinného sídla zřídil laboratoř. Deformovaná či vypreparovaná tělesnost oproštěná bytí a redukovaná na vědecký exponát a znak kontrastuje se strojeností vysoké společnosti a jejími kratochvílemi, ale také s lyrikou a živelností, které hrdinka poznává prostřednictvím estonského anarchisty, kterého ukrývá před ruskými vojáky i svou rodinou. 9/10 (03.04.2011)

Baladický příběh tápající, leč téměř ke všemu odhodlané statečnosti podporované sotva probuzeným, neuvědomělým ženstvím. Jeho melancholie, umocněná maličko zastřeným obzorem a zdánlivou nemožností jakékoli proměny, je v přímém rozporu s odpudivou, a přitom až groteskní bizarností "laboratoře" - i se vzpurnou živelností ... s palčivou touhou po uvolnění těžkých, zrezivělých okovů doby, která nevěděla, že právě dospěla na konec své cesty - že bude donucena svést krvavý, leč marný boj o udržení své moci, neboť nové pořádky jsou vždycky nastolovány na troskách těch starých. Bylo nebylo ... dávno tomu. Kdo ví, jaká byla SKUTEČNOST - ale na tom nezáleží, neboť srdce mladičkých básnířek celého světa jsou si v mnohém podobná ... a obyčejně stojí za to jim naslouchat. (20.09.2015)

Nečakal som, že ma film takto zasiahne. Už je mi jasné, čo estónskej kinematografii chýba - kvalitní scenáristi. Riešením je koprodukcia a táto bola veľmi úspešná. Je to druhá trefa do čierneho od nemeckého režiséra a scenáristu v jednom C. Krausa. Ako bonus precízne budovaná atmosféra a nezabudnuteľná kamera. (29.08.2015)