Nenávist

Snad nikdy jsem u filmu nezažil takové těšení se na každý další záběr. Kam tentokrát tu kameru postaví, odkud záběr přijde, kam nás dovede. Každý obraz, rozložení postav v něm, jejich řeč těla, to zasazené do skutečného prostředí Paříže a jejích předměstí, to všechno vytváří zvláštně magicky-realistický mikrosvět. Ten, na rozdíl od většiny francouzských sociálních dramat, není tolik binární a zároveň má v sobě takovou sympatickou dětskou hravost, promítající se do chování a bezcílnosti jednání většiny zúčastněných. O nikom zde nevíme jakékoli osobní pozadí, pokud si jej do něj neprojektujeme z důvodu toho, že je Arab, žid, černoch či fízl. Zároveň film neustále působí jako hra, jejíž pravidla všichni v něm znají a kde Paříž je velký herní plán, na kterém se všichni tak nějak z nudy pošťuchují, podráží, prohánějí mezi baráky, pak zase usmiřují a to všechno do té doby než kdosi kodex poruší a dostane se bouchačka do ruky někomu, komu neměla. "Jusqu'ici tout va bien" (13.09.2022)

tento film katapultoval režiséra kassovitza a herca cassela na vrchol. cassel sa ho chytil a začal sa drať ešte vyššie, kassovitza začal požierať hollywood a úspech "Nenávisti" už (zatiaľ) neprekonal. Tá ostáva silným, autentickým a veľmi krutým príbehom z ulíc, ktorým by bronx mohol závidieť svoju drsnosť a mesto bohov má konkurenta vo svojej sociálnej štruktúre a biede. ústredná trojica hercov (resp. kombinácie herec/neherci - "naturščici) to ťahá ako ťažné kone a skvelá réžia vás nenechá ani na sekundu vydýchnuť; (04.12.2010)

Parížske demonštrácie a nepokoje dodnes patria k dennodennej realite a preto predmestia tohto veľkomesta stále bojujú s multi-kultúrnou konfrontáciou. Bezútešný príbeh troch postáv, ktorí na jednej strane vyzerajú ako nerozluční kamaráti, na druhej strane každého zožiera kultúrna, národnostná a životná otázka, ktorú sa snažia vyriešiť každý svojim spôsobom. Spája ich nenávisť k systému, k policajným zložkám a miestami aj voči druhému, napriek tomu, že v istých situáciách by za druhého položili život. Neľahký život plný neľahkých rozhodnutí, kde na životných križovatkách si musia sami položiť existenčnú otázku. Horlivostné výkony hlavných predstaviteľov dávajú tomuto snímku punc maximálnej realistickosti, čiernobiela kamera určuje surový a temný charakter, ale réžia by chcela ešte trošku otesať. Nehľadajte v tom nejakú hlbokú pointu, špičkové zvraty, nechajte sa viesť pochmúrnym príbehom, kde vidina svetla na konci tunela zhasne už keď do neho vojdete, a omračujúci záver vám vyrazí dych. 80%. (27.01.2019)

Nechci režiséra a scénáristu v jedný osobě obviňovat z nějakýho plagiátorství, ale přišlo mi, že je to tak trochu okopírovanej film Jednej správně (1989). Ale Spike Lee ten svůj film pojal hodně nevážně, s určitou nadsázkou a měl jsem z toho dojem, že to je spíš černá (černošská) komedie. Tohle je daleko vážnější, syrovější a takový opravdovější. Hercům jsem jejich role věřil. Zejména Vincent Cassel je dokonalej. Ve druhý polovině to trochu sklouzává k poflakování od ničeho k ničemu a přibejvaj i humorný situace (třeba historka, kterou vypráví stařík na záchodě nebo pokus o krádež auta), což mi tam moc nesedělo, ale ta úplně poslední scéna celej film hodně pozvedla. Jenom jsem jaksi nepochopil, kam se vypařili ty dva ostatní policajti. Z auta vylezou tři a najednou je tam jenom jeden. (03.07.2023)

Le monde est à vous. Protagonisté nepřemýšlejí nad tím, jestli je to jeden den z tisíců, nebo ten poslední z tisíců a tím je divák, který tuší, proti nim v jisté výhodě, protože se může pohledem „zvenčí“ zaměřit na příčiny vedoucí k následkům.. Pure urban cinema, kterou v posledních letech francouzští tvůrci na poli tématu marně nahánějí. Poslední záběr, tedy spíš poslední zvuk, vás možná nechá v nejistotě, ale spirále nenávisti je naprosto jedno kdo. Pro ni je důležité, že může přidat na rychlosti.. Le monde est à nous.. (13.01.2023)