Casa de mi Padre

:)))) Dokonale polarizujúci film, buď - alebo, také mám rád! Ja som sa bavil poriadne, hoci viem pochopiť všetky tie odpady a nízke hodnotenia. Casa de mi Padre je výbornou paródiou, ktorá sa tvári ako "seriózny" film. Oceňujem nápad, invenciu v scénach, "strihoch", réžii a všetky tie ostatné zhovadilé propriety mexických alebo celkovo latinskoamerických telenoviel a zlých filmov. Herci si ten film museli užiť a ja som si to užil s nimi. Mimochodom jeden z tých filmov, kde ani Will Ferrell nevadí, priam naopak, svojim tupým ksichtom a nulovým herectvom sem geniálne zapadol... (16.01.2013)

Na Willa Ferrella je to veľmi veľká slabota. Na to, že je to celé paródia mexických žánrov to obsahuje neskutočne málo vtípkov alebo to je naozaj niekomu také smiešne, že je za postavami namaľované pozadie? že jazdia na umelých koňoch? že fajčia 2 slimky? že sa smejú 5 minút? Mne to k smiechu nestačí. Keď si to porovnám s paródiou BLÁZNIVÉ STRELY, ktorá si robila tiež prdel z istých žánrov, ale bola maximálne natrieskaná humorom, tak je Casa de mi Padre na odpad. Občas som sa aspoň usmial. (30.07.2012)

Že je Ferrell slizký, trapný kokot, se člověk přesvědčí, kdykoliv píchne se zavřenýma očima prstem do čehokoliv z jeho "filmografie". A nový přírůstek jeho žumpoidní sbírky rozhodně není výjimkou, která by potvrzovala pravidlo. Je to pravidlo samo. Asi to měla být suchohumorná parodie na Rodriguezovy filmy a mexické telenovely. No, parodie... U parodie by jeden očekával, že se bude smát a tak... Nebo byl ten humor natolik suchý, že se mi to přes mé rozpraskané rty a žízní nateklý jazyk jen nepodařilo? Strašně bych teď chtěl pochopit ty pětihvězdičkové hodnotitele a vědět, co mi to vlastně uniká. Třeba to bude jen tím, že jsem neviděl Esmeraldu až do konce, protože mi to psychiatr zatrh, jakmile jsem jsem si začal žehlit puky na riflích a samovolně pofňukávat nad tím, že se ten salám v ledničce musí cítit strašně opuštěný bez jiných uzenin, anebo je to proto, že mi nebylo shůry dáno to umění naladit se na stejnou vlnu slaboduchosti, idiocie a debility jako ostatním výjimečným jedincům. (12.07.2012)

Hodina a půl je hrozně moc. Je to fór, natočit zhýčkaným Američanům film ve španělštině, ale mnohem víc bych se bavil, kdyby do mě Ferrell naládoval všechny ty fóry během dvaceti minut a zdržel se ´příběhu´, který hrozně nudí. Ale krvavá svatba je jedinečně nasnímána, a potenciál to mělo obrovský. 50% (22.12.2012)

Komediální parafráze výhradně mexických žánrů (soap opera, western, Rodriguezova série o Mariachim) dopadla na výbornou. Nesnižuje se totiž k lacinému zesměšňování, na své imitované vzory je naopak Casa de mi Padre patřičně hrdý. Narozdíl od Rodriguezových pokusů, které by se tolik chtěli podobat, ale spíše než řadovým kusem jsou spíše jen matnou připomínkou toho, čím žánr byl, Casa de mi Padre si v sobě skutečně nese esenci toho, čím vyjmenované žánry vynikali. Samozřejmě, že postup přesné kopie je metoda vrtkavá (viz. napůl úspěšný Black Dynamite), ale Casa de mi Padre kupodivu v tomhle směru funguje bez sebemenšího zaváhání. Will Ferrell vyjadřuje ve španělštině a s kamenným výrazem svou lásku k mexické půdě a svou oddanost, vzniká tu hned několik vztahových trojúhelníků, většina postav si na bedrech nese trnitou minulost a celé je to tak okouzlujícím způsobem patetické, přepjaté a s tak cheesy dialogy („Some things are beyond saving“), že se nelze přiblble neusmívat. Ke všemu, veškerá více či méně parodická narušení smrtelně vážné rodinné tragédie jsou zcela v souladu s vyzněním snímku, ať jde o momentální rozpoložení postav (skvělá hudební intermezza), prostředí (přiznaný ateliér v exteriérových scénách) či mytické tvory (tvář bestie, jež je odrazem hrdinovy bouřlivé duše, osvětlena plápolajícím ohněm). Více fórů už neprozradím, budete-li naladěni na stejnou vlnu, přijdete si na ně rádi sami. (25.07.2012)