Obsahy(1)
Mladá žena z patricijské staropražské rodiny se zhroutila a je hospitalizována v psychiatrické léčebně. Nelineárně zobrazený příběh postupně odkrývá její osudy. Žena se vdala z lásky, ale pak se zranila a tak se seznámila s mladým lékařem. Když posléze porodila syna, zmocnila se jí nejistota, v přeludových stavech se totiž začala domnívat, že v nemoci lékaři podlehla a dítě je jeho...
Próza Jakuba Arbesa se stala podkladem pro experimentální, vysoce poutavou filmovou poému. Zápletka se postupně odkrývá v mozaikovitě kladených obrazech pouze vizuální formou, bez jediného slova.
(oficiální text distributora)
Recenze (15)
Film beze slov zato napěchovaný skvělou Fišerovou hudbou, která je krásně kontrastní (jako třeba v Morgianě - ty temné motivy mi přišly dokonce trošku povědomé). Hodně umělecké dílko, které asi řadu lidí odradí již svou koncepcí. Nejde jen o to, že jde o němý film ale i o ten nelineální styl vyprávění, který vyžaduje extrémní divákovu pozornost, aby mu něco neuteklo. Kdo ale bude mít tu trpělivost, nebude jistě zklamán. Jana Brejchová je jako vždy kouzelná, Vlasta Chramostová v jednom momentu v trošku netradiční poloze svůdkyně a Jan Kačer coby typicky tajemný a zároveň neodolatelný don Juan. A do toho umění paní režisérky Sadkové, která v tomto televizním dílku vykouzlila vskutku řadu krásně poetických záběrů. Takže celkově pastva pro oči a díky Fišerovi i pro uši. A možná i dobrý podmět a inspirace k tomu přečíst si Arbesův originál (knihu Poslední dnové lidstva). ()
Ano, je to filmová poema a ano, jako taková nemá s Arbesem nic společného. Proč ale za to jiné uchopení Arbesova příběhu Sadkovou trestat? Sněhurka od Disneyho taky neodpovídá krutému vyznění původní pohádky bratří Grimmů, ale to Disneymu nikdo nevyčítá, že? Hodnoťme dílo samo o sobě. ()
Odvážný film, který se obejde beze slov a vystačí si pouze s občasnými zvukovými efekty (kroky, smích, facky...), hlubokýma očima Jany Brejchové a samozřejmě se skvělou hudbou Luboše Fišera. Nicméně na Romanetto se budu někdy muset podívat ještě jednou, protože jsem od něj čekal něco trochu jiného a moji pozornost si dnes úplně udržet nedokázalo. ()
zpočátku jsem myslel, že to divácky nedám...ale jak se příběh rozplétal, postupně mě to jakš takš chytlo...zajímavý jako experiment, ale v důsledku trochu samoúčelný...absentuje tu nějakej výraznější mystický prvek...ta melodramatičnost je místama obtížně zkousnutelná, hlavně skladatel to s tim preludováním vyloženě přehání...určitě dobře natočené a odvyprávěné, vytváří to specifický sevřený časoprostor, ale nemůžu se zbavit dojmu pseudoumělecké naondulovanosti...v důsledku je to o dost banálnější, než se to tváří... ()
Myslím, že problém není ani v absenci dialogů, ani v častém přecházení z jedné časové roviny do druhé, ale v kombinaci obou principů. Větší nároky na orientaci v příběhu se pak nesčítají, ale násobí. Nakonec ale proč ne?, režisér má mít právo na svoje pojetí - mělo by to ale přinést nějakou novou kvalitu. A tím si nejsem v tomto případě jistý. Atmosféru to má sice pěknou, i hudba k ní přispívá... ale zajímalo by mě, co by na tuto adaptaci řekl Jakub Arbes, kdyby mohl dnes, přesně v den 100. výročí úmrtí, vstát z hrobu a podívat se na film. Možná i on by byl natolik zmatený, že by pak zabloudil při hledání zpáteční cesty na hřbitov. -------- V titulcích filmu uvedeno: název „Romanetto“. ()
Reklama