Lásky jedné plavovlásky

"Každý z nás dospěje ke ztrátě iluzí, které choval v mládí ke svým bližním." (S. Freud) První lásky a vzplanutí jsou ty, které si v sobě neseme celý život. A také celý život neustále ztrácíme iluze. Jen v mládí pro nás bývají podobná vystřízlivění obzvláště těžká. Až mnohem později se naučíme těmto ztrátám čelit se shovívavou skepsí a "moudrým" nadhledem. Nebo to alespoň předstírat. Ta čistota už v nás není. Nádherný a přitom velmi realistický pohled na "sladká" léta mládí. "Když já Ti nevěřim... Věřím, nikomu jsem tak nevěřila... " (31.12.2014)

Všední den zavedeného komunistického režimu. Den mimo fráze, den mimo deklamace, v žádném případě ne den-blbec. I tak je toho dost. Až husto. Bototovárna plná mladých strádajících žen, o něž se nemá kdo ucházet. Z maloměstské selanky vylézá postupně - krok za krokem - věcný, neiluzívní a také nijak lichotivý obraz toho, co střední i starší generace stále uchovává - pokud neztratila příčetnost - ve své paměti. Milostné scény pražské, v nichž "exceluje" (slovo exhibuje by bylo výstižnější) starší i mladá generace zhruba stejně a ukazuje "hloupku" (nejde o můj překlep, ale o záměr) tehdejšího duchovna. V něčem tu je předvídána Papouškova homolkovská volná trilogie, další živočichopis němé většiny té doby. Zprostředkovaná hořkost, nepředpojatá věcnost, šeď, z níž není úniku. I to může být - a také je - klasikou. V tomto případě formanovskou. (12.09.2007)

Miloš Forman mi opět ukázal, že je opravdu skvostným režisérem. Snad kromě toho omylu Vlasy, který se může líbit opravdu jen retardům, jsem si ostatní jeho snímky luxusně užil. Přímo v tomto filmu bych nejvíce vyzdvihl upřímné, bezprostřední a hlavně enormně vtipné dialogy. Úvodní scénka s vojáky a později duo Ježková - Šebánek neměli nejmenší chybičku. To jsem se smál prakticky celou dobu. Krásně to všichni 4 kluci scénarističtí u toho píva napsali. Dost to celé připomínalo Mildův pozdější film Hoří, má panenko. Ten byl však ještě o velký kousek lepší. Dále se mi celkem zamlouvala pěkně zvolená hudba, která nádherně dotvářela například zábavovou atmosféru. Vytkl bych snad jen to, že se na většinu ženstva nedalo vůbec koukat. Viděno metodou 3, 2, 1, teraz. (23.04.2016)

Typická Formanova tragikomédia, na ktoré sa snažia v súčasnosti nadviazať všetci českí režiséri (tu viac, tu menej úspešne). Úvod na zábave patrí k najkomickejším scénam v českej kinematografii. V skutočnosti ale ide skôr o dosť smutný príbeh, keď mi na konci bolo hlavnej hrdinky dosť lúto. Tento film si treba časom pripomínať, podľa toho, koľko sa medzičasom dozviete o komunizme, Formanovi a atmosfére vtedajšej spoločnosti. (15.02.2007)

Podľa mňa veľmi nadhodnotený film. Vo svojom čase možno veľké dielo, ktoré vraj pobavilo aj Jacqueline Kennedyovú, no ja tieto socialistické reálie nemusím. Viac ako smiešne mi prídu smutné. Film je na svoju dobu odvážny z časti v tom, že ten socialistické svet tu nie je ružovo vykreslený. Ten trápny štýl miestami ujde, no mňa zaujala najmä posteľná scéna na záver. Inak to bolo čisto všetko z bežného života, nič výnimočné. Viem si predstaviť, že keby u nás doma pred toľkými rokmi natáčali podobnú komédiu, tak by to isto dopadlo lepšie, no keby ju natáčali v rodine mojej mamy, tak svet by uvidel komédiu svetového rangu, lebo to, čo povystrájali napríklad môj dedo a jeho syn, obaja Jozefovia, tak to nechápeme v rodine dodnes. Poviem príklad pred pár rokmi som zistil, že mám v Česku sesternicu alebo že syn Jozef posielal otcovi Jozefovi cez vojenčinu poštou náboje, domov doniesol zbrane, vraj nejaké granáty, či to, že tento milý synáčik šmelinár raz bez rozlúčky ušiel za hranice a rodina si kvôli nemu vytrpela. Nič v zlom, ale tieto komédie sú pre mňa ľahké zákusky s trochou srandy a napríklad na tejto som sa nebavil. Inak tá Hana Brejchová bola ozaj krásna, škoda že vek z nej urobil škaredú tlstú starú babu, ale s tým nič nenarobíme. S týmto filmom sa zapísala do histórie Čechov a Slovákov, škoda len, že mňa neoslovila a neoslovil ma ani samotný film. (29.06.2013)