Michael

Kinematografická reakce na rakouský fenomén posledních let, na dlouhodobé věznění a zneužívání dětí (případy Fritzl či Kampuschová), rakouské provenience. Michael je snímek velmi promyšlený / až ledově klidný / bezemoční / cynický. Tato forma koresponduje s počínáním hlavní postavy a její oběti / hračky / přítele… Plus za perfektně načasovaný střih! ~ Film o rozporu mezi tím, co je a co není vidět. Mezi veřejným a soukromým životem. Je třeba si uvědomit, že nic a nikdo nemusí být takové, jak se navenek jeví. I psychopat. ~ ~ To je můj nůž a to je můj pták. Co mám do tebe zapíchnout? (17.02.2013)

"Toto je můj nůž a tohle je moje péro. Co chceš abych do tebe vrazil ? " "Nůž." Tento moment vidím jako jeden z nejnezapomenutelnějších. Film sice nesoudí ani se nesnaží šokovat, jen si myslím, že by mu více emocí jedině prospělo. Takhle to na mě působí příliš sterilně. I přesto že toto téma šokuje samo o sobě, postrádala jsem podrobnější propracování některých scén. Michael upozorňuje hlavně na fakt, že tento typ lidí může bez problémů zapadnout do normální společnosti. V tom případě si nikdo z nás nemůže být jistý, jestli například jeho kolega nemá ve sklepě zavřeného malého kamaráda na hraní. Tento film Michaela zpodobňuje jako docela fajn úchyla. Slaví s chlapcem vánoce, dává mu dárky, vodí ho do zoo, unáší pro něj kamarády a místo toho aby ho zabil, když závažně onemocní, jede mu koupit léky. Co se týká příběhu po faktografické stránce, vůbec bych nepohrdla háčkem obsahujícím únos chlapce. Tím bych myslím dostala dostatek informací i emocí. Prostě si představuji, že po shlédnutí filmu s takovouto tématikou budu odcházet s více sevřeným žaludkem. (06.07.2011)

Už vím, proč jsem na to vloni ve Varech nešla - Michael totiž nejenže evokuje Hanekeho, ale taky řecký Špičák (dokonce stejně perfektně načasovaně skončí). Co jsem tedy očekávala, to jsem dostala: odtažité statické záběry s absencí nediegetické hudby, které nezúčastněně pozorují jistý rakouský fenomén (hehe). Špičák se mi líbil, Hanekeho mám ráda, a po skončení projekce jsem opět byla prohlášena za největšího cynika skupiny. Si člověk nevybere... (work in progres)(LFŠ 2012) (10.08.2012)

Neutrálne a odtažité pozorovanie plné vnútorného napätia, hrôzy a zvrátenosti. Nie je to analýza človeka, ktorý si z dieťaťa urobil domáce zvieratko, ale iba jeho portrét. Ďalší rakúsky znepokojivý obraz toho, čo všetko sa môže diať za zatvorenými dverami zdanlivo sporiadaných domácností a človeka, ktorý je prázdny (a z prázdnoty sa rodí zlo)  človeka, čo nemá naozajstný život a preto ho musí brať iným. ___ Rakúsky festivalový film je kinematografiou sebatrýznenia, ktorá nesporne musí vychádzať z národných dejín. Naši susedia nepochybne majú traumu zo zvrhlých prípadov Fritzlových a Natasche Kampusch, ktorú ventilujú v naozaj hrozných filmoch... - ale rakúske filmy také boli už aj predtým. Je to reflexia obyčajnosti krutosti, ktorú tak strašným spôsobom predviedli nacisti ? Aj antihrdina MICHAELA je taký - absolútny suchár, nudné zlo, zlo o to horšie, fascinujúcejšie. Otázkou je, čo vychádza z čoho, čo na čo tu reaguje... Stále neviem, či sa mám hnusiť Rakušanov alebo práve naopak, považovať si ich za to, že aspoň oni odhaľujú niečo, čo je všade inde skryté, neodhalené a tabu... (02.07.2023)

Film inspirovaný životy J. Fritzla, W. Priklopila a dalších slavných Rakušanů posledního desetiletí, kteří udělali pro zviditelnění své země víc než všichni politici. Markus Schleinzer sice kopíruje Hanekeho styl, a dokonce po něm pojmenoval i svého hrdinu, ale to vůbec nevadí, proč měnit něco, co tak skvěle funguje. Brilantní snímek, který krásně cynicky a bez emocí ukazuje, co se děje za zdmi zdánlivě obyčejného domu. Film, z kterého mrazí, a končí přesně v tu nejvhodnější vteřinu. (10.07.2011)